Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
První dětský hospic Dům pro Julii nese jméno holčičky, která před šestnácti lety podlehla dětské pneumokokové meningitidě. Je to příběh, který celý projekt odstartoval.
V jinak špičkové zdravotní péči viděli rodiče Julie mezeru v komunikaci a psychické péči. „(Zdravotní) oddělení, které ve vypjatých, život ohrožujících případech funguje bezchybně, není absolutně připraveno na komunikaci, pomoc rodinným příslušníkům, kteří se často v kritické situaci, v jaké se náhle ocitnou, orientují jen těžko,“ píše Juliina maminka Petra Trnková na webové stránce neziskovky.
Prostor se nadechnout
Právě to byl impulz k tomu později začít věci měnit. Teď, po letech terénní hospicové péče, má organizace i své útočiště. Dům pro Julii je třípatrová budova s vnitřním atriem zapuštěná do svahovitého terénu na kraji Brna. Je to dům, kde mají děti nejen umírat, ale především žít. Dům, který dá rodičům a pečujícím osobám prostor se nadechnout.
Současná podoba dětského hospicu Dům pro Julii.
Vizualizace hospicu.
„Když se řekne hospic, hodně lidí si představí zkrátka umírací domy. V dospělé paliativní péči to tak často je, protože ta trvá měsíce, týdny, nebo i jenom dny. Dětská paliativa je ale běh na dlouhou trať. Když se rodiče u svého dítěte dozví diagnózu nevyléčitelného onemocnění, většinou maminky se stávají pečovatelkami na plný úvazek na dlouhé roky dopředu. Náš hospic jim má odlehčit,“ vysvětluje mluvčí Domu pro Julii Pavel Kachlík, když procházíme zahradami hospicu.
Takzvaně odlehčovacích pokojů je tu osm. Sem mohou rodiny dítě na týden, dva nebo tři odložit a věnovat se sami sobě. Prospat se, jet na dovolenou, zařídit si věci, ke kterým se běžně nedostanou. Místnosti jsou z velké části dřevěné a prosklené, proniká sem spoustu světla z venkovní zahrady. Celý interiér působí jako obyčejný dětský pokojíček, což byl podle slov Kachlíka i záměr.
Dva hospicové pokoje, jeden pro poslední rozloučení
Přes chodbu se dostáváme ke dvěma hospicovým pokojům. Tady mohou celé rodiny s dítětem už v terminálním stádiu nemoci strávit poslední dny nebo týdny, které nechtějí trávit v nemocnici, ale ani doma. Od těch odlehčovacích se hospicové pokoje liší jen soukromou koupelnou a vybavenějšími polohovatelnými postelemi. Příroda a klid sem proniká ale stejně tak.
Od hospicových pokojů už nejsme daleko od pokoje posledního odpočinku. Do toho vcházíme přes menší apartmán, kde mohou rodiny trávit čas i po smrti dítěte, pokud budou chtít. Samotný pokoj je zatím nevybavený. Dominuje mu soukromá zahrada.
„Je tu i pomyslná řeka Styx, která reprezentuje odchod na druhý břeh,“ ukazuje Kachlík na pruh kamenů před terasovými dveřmi, který se dá napustit vodou. Zahradu zakončuje zvláštní vchod pro pohřební službu, aby měla rodina co nejvíce soukromí a zároveň nebyl narušen chod hospicu. Právě při odnášení rakve přes zahradu se řeka překračuje.
Pokoj je navíc vybavený speciální klimatizací, která dokáže pokoj vychladit až na čtyři stupně, aby měli blízcí dostatek času se s odejdivším rozloučit.
Podívejte se, jak hospic vypadá:
Vnitřní zahrada je centrem celého areálu. Je do ní vidět ze všech pokojů.
Atrium bude plnit funkci společných prostor, kde se budou děti i rodiče scházet na jídlo, nebo si jenom hrát.
Prosklené pokoje mají přidat na pocitu, že je dítě neustále v otevřeném prostoru, že není uzavřeno.
Hospic disponuje dvěma hospicovými pokoji pro malé pacienty v posledních fázích nemoci.
Na pokoj posledního odpočinku navazuje soukromá zahrada s pomyslnou řekou Styx.
Ze všech pokojů, včetně sesterny, je pohled do vnitřní zahrady.
Pokoje hotelového typu budou v případě zájmu obývat rodiče nemocných dětí.
Z vrchní terasy se otevírá pohled nejen na celý areál, ale částečně i na Brno, včetně hradu Špilberk.
Speciálně uzpůsobený bazén má terapeutickou funkci pro nemocné děti, nebo relaxační pro jejich rodiny.
Kino sice neocení všichni pacienti, ale využívat ho budou moci i třeba sourozenci a rodiče nemocných.
Chodby nyní plní tabule vyprávěcí příběhy současných pacientů Domu pro Julii.
Všechny polohovací a ,,AROvé" postele do dětských pokojů darovali hospicu sponzoři.
Koupelny jsou u odlehčovacích pokojů sdílené pro dvě jednotky.
Atrium a terasa, která spojuje
Centrem, které všechny prostory – a i lidi – spojuje, je prosklené atrium s terasou. Tady si mohou děti hrát, poslouchat hudbu, chodit na jídlo, pokud jim to stav umožní. Podle slov Kachlíka je i vidina toho, že se tu budou scházet i rodiče a sdílet strasti i radosti.
„Je to všechno po vzoru dětského hospicu Bluebell ve Velké Británii, kde jsme byli na stáži, abychom mohli načerpat inspiraci, co vůbec takový dětský hospic potřebuje. Takže tohle všechno vychází z praxe,“ komentuje Kachlík atrium i místnosti takzvané podpůrné služby.
Pokoje pro muzikoterapii, arteterapii, smyslový pokoj, kino nebo speciálně upravený bazén budou sloužit i pro rodiče nebo sourozence malých pacientů.
Pro rodiny je zároveň určené horní patro. Rodiče tu mohou v osmi pokojích hotelového typu strávit buď jenom první noc, kterou hospicový personál doporučuje být v blízkosti dítěte, nebo i času více.
Ze společenských prostorů pak vycházíme na horní patro zahrad. Otevírá se nám tak výhled nejen na celý areál, ale i na téměř celé Brno.
V suterénu už je jenom zázemí pro personál, který momentálně čítá okolo dvaceti zdravotníků a sociálních pracovníků. Takový počet pokryje stále probíhající terénní služby a péči o první čtyři klienty, kteří se nastěhují v srpnu. Průběžně se pak bude naplňovat kapacita všech odlehčujících pokojů, jako poslední půjdou do provozu pokoje hospicové.
Za pobyt dítěte i celé rodiny klienti platí na poměry symbolické částky. Za veškerou péči, stravu a přespání je cena pro klienta 1200 korun, pro rodiče za přespání 500. Většina je nicméně financována z darů veřejnosti.
Dům pro Julii postavilo město Brno jakožto hlavní investor. Konečnou částku 184,5 milionu korun doplnily finance z evropských projektů a dotací. Majitelem zůstává město Brno, po slavnostním pátečním předání bude ale Dům pro Julii plně v rukou neziskové organizace.
