Generál Opata: Naše armáda je schopná, profesionální, jen ty procesy…

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Patří k nejzkušenějším vojákům české armády. Když byl v letech 2018 až 2022 náčelníkem generálního štábu, začala velká modernizace a přezbrojování. Šedesátiletý Aleš Opata pak vyměnil armádní maskáče za společenský oblek a od října 2023 působí jako velvyslanec České republiky v Litvě.

„Pracuje se mi tady dobře, protože Litva je země, která má velice podobnou zahraniční a bezpečnostní politiku jako my. A navíc tu působí hodně zahraničních vojáků, včetně třeba našich dělostřelců,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Řeč byla ale hlavně o kondici české armády, o NATO a výzvách, které nás čekají.

Změnila se nějak atmosféra v Litvě během těch posledních řekněme dvou týdnů, kdy Donald Trump začal tvrdě domlouvat nebo spíš vynucovat mír na Ukrajině?

Tady to rezonuje docela dost. Litva je od samého počátku velmi silný podporovatel Ukrajiny v jejím boji za nezávislost a svobodu. V tom, co říká, co dělá, a to napříč celým politickým spektrem, je dlouhodobě konzistentní. Litva navíc patří k premiantům Severoatlantické aliance, protože v současné době vydává na obranu kolem čtyř procent HDP a uvažuje, že to zvýší až na šest procent.

I u nás slyšíme ze všech stran: zbrojit, zbrojit, zbrojit. V jaké kondici si myslíte, že česká armáda aktuálně je?

Zlepšuje se, ale je k tomu nutné dodat, že vycházíme z téměř dvou dekád, kdy investice do armády nebyly na úrovni těch deklarovaných dvou procent. Až teď se dynamika modernizace armády a celkového přezbrojení dostává na tu správnou trajektorii.

Jak si vlastně stojí česká armáda ve srovnání s dalšími armádami v rámci NATO?

V NATO patříme mezi státy střední velikosti, nemáme moře, jsme takzvaně „land-centric“, takže je naše armáda zaměřena na pozemní síly. Tomu odpovídají i naše závazky vůči Severoatlantické alianci. Obecně to funguje tak, že si jednou za čtyři roky stanovujeme takzvané cíle výstavby obranných schopností NATO a ty jsou – podle mě spravedlivě – rozděleny mezi jednotlivé země NATO podle jejich schopností.

Nové cíle (capability targets) se budou schvalovat na červnovém summitu NATO v Haagu, ale jak jsme je plnili doposud? Náčelník generálního štábu Karel Řehka uvedl, že je ani zdaleka nenaplňujeme. Jeho a váš předchůdce Jiří Šedivý odhadl zhruba poloviční plnění. To není zrovna dobrá vizitka.

Nemyslím si, že bychom v tomto byli nějak na chvostu. Stoprocentně cíle neplní řada členských států. Modernizace armády nabrala dynamiku v letech 2018 a 2019 a v současné době je to ještě dynamičtější. Není to jen o výdajích, ale i o vizi a plánech do budoucna. Je celkem logické, že některé schopnosti armády se budují v čase, že se nedají vyřešit hned.

Co tedy české armádě teď chybí nejvíc?

Naším největším závazkem je výstavba těžké mechanizované brigády, která je ovšem provázána s celou řadou dalších segmentů armády. Nejde jen o množství bojových vozidel pěchoty a tanků, ale například i o napojení na jednotky elektronického boje, protivzdušnou obranu, infrastrukturu a podobně.

Všechny tyto segmenty se v současné době postupně modernizují. Z veřejných zdrojů víme, že rozhodující smlouvy na nákup bojových vozidel pěchoty, munice, letadel, systémů protivzdušné obrany, jsou už podepsány, takže už jen čekáme na dodání. A tady je třeba být trochu trpělivý, protože zájem o vojenskou techniku je dneska obrovský a my jsme v pořadníku.

Jedním z hodně diskutovaných nákupů jsou stíhačky. Jste spíš pro americké F-35, nebo švédské gripeny?

Síla armády není jen o lidech, ale i technologiích. F-35 jsou top a stojí na vrcholu řetězce. Takže já jsem jednoznačně zastáncem amerických F-35.

Také se mluví o nedostatečné kapacitě lidí. Aktuálně armáda zaměstnává 24 tisíc vojáků, podle nových obranných plánů by jich mělo být ale až 37 tisíc. Jak vnímáte tento problém?

To není žádná nová věc. Už v Bílé knize o obraně z roku 2011 vznikla podrobná studie na téma lidí v armádě, kde se analyzovaly a hodnotily možnosti navyšování počtu vojáků. Tehdy se hovořilo o nějakých 27 tisících profesionálních vojáků, kteří by byli třeba k dlouhodobé udržitelnosti armády.

Já si myslím, že je třeba si položit otázku, jestli by se nedostatek lidí nedal v budoucnu nahradit lepší hi-tech, sofistikovanou technologií, automatizovanou technikou nebo robotizací. Možná to koneckonců vidíte i ve vašem oboru. Na co bylo dříve k vydání novin potřeba 50 novinářů, editorů, techniků a podobně, teď jich je třeba díky novým technologiím a efektivnějším procesům méně.

Vnímám samozřejmě, že Ministerstvo obrany i armáda s nedostatkem lidí bojují, upravily se třeba podmínky přijetí, náborové příspěvky a tak dále, ale z mého pohledu by to měla být kombinace lidí a technologií, které bude armáda používat tak, aby nedostatek personálu vyvážila. Armáda soutěží na trhu práce s policisty, hasiči, strojírenskými firmami a je třeba počítat s tím, že nábor je velmi složitý úkol.

Co říkáte na zavedení povinné vojenské služby?

Já jsem žil v prostředí profesionální armády a patřím k podporovatelům rozvoje profesionální armády. Pokud bychom se bavili o nějaké branné povinnosti, tak se musíme nejprve podívat na to, zdali máme pro to vybudovanou infrastrukturu, materiál, vybavení a další věci.

Když chcete něco takového zavádět, tak musíte nejprve provést detailní analýzu, a až ji máte na stole, řešit otázku jako takovou. Uvedu zdejší příklad. Litva má profesionální armádu, ale před pár lety se vrátila k nějaké formě povinné vojenské služby. Mají tu propracovaný model, tedy berou toho, koho potřebují, a v konkrétním množství. Než začali ty lidi rekrutovat, tak měli postavené nové kasárny, zajištěný výcvik a infrastrukturu kolem toho. Zavedení vojenské základní služby je čistě politické rozhodnutí, ale musí tomu předcházet důkladné plánování a příprava.

Kdybyste měl vyzdvihnout pýchu a bolest české armády, co byste v bodech zmínil?

Jsem přesvědčený, že česká armáda je velice schopnou, profesionální a dobře organizovanou armádou. A to i díky tomu, že jsme se přes 20 let aktivně podíleli na zahraničních misích a operacích v Afghánistánu, Iráku, Africe, zkrátka kdekoliv bylo třeba. Naše armáda je dobře hodnocena i u zahraničních partnerů.

Co se týče bolesti, tak tou největší, možná jako v každé velké instituci, jsou zdlouhavé procesy. V současné bezpečnostní situaci se ale snad budou zrychlovat a zlepšovat. Inspirovat se můžeme od skandinávských zemí.

Jak vnímáte muniční iniciativu?

Jsem bytostně přesvědčen, že je to dobrá cesta a ukázka toho, že se evropské státy umí zkoordinovat a směrovat úsilí k jasnému cíli. Od svých baltských kolegů slyším jen superlativy.

Americká administrativa nově oznámila, že přerušila pomoc Ukrajině. Jaká by měla být naše reakce?

Pokud věříme v naše demokratické hodnoty a lidská práva, tak musíme Ukrajinu i nadále podporovat. K tomu jeden příklad, o kterém se moc nemluví. Při útocích 11. září 2001 Spojené státy podpořilo, pokud se nemýlím, bezmála 140 zemí světa. Česká republika byla jedním ze států, který se navíc zúčastnil války proti terorismu v Iráku nebo v Afghánistánu, a šli jsme do toho s přesvědčením, že děláme správnou věc. I teď jsem bytostně přesvědčen, že v souladu s naší zahraniční a bezpečnostní politikou je podpora Ukrajiny správná věc, a jsem na to náležitě hrdý.

Obáváte se toho, že se američtí vojáci z Evropy stáhnou nebo že by Američané vystoupili z NATO?

Jsem v tomto směru optimista. Pořád jsem přesvědčený o tom, že NATO jako takové bude i v budoucnu fungovat, a nemám zatím žádné signály, že by nemělo. Evropa je pořád ekonomicky silným kontinentem s vysokou hustotou populace, s dobrým a silným průmyslem a kvalitní vědou. Věřím nám.