Online: Ke Staroměstskému náměstí promluvil prezident. Lidé na něj i pískali

Celou akci v Praze zakončila hudba. Staroměstské náměstí ozvučil sbor Kroky dobra, který zazpíval českou hymnu. Ve stejném podání pak zazněla také hymna ukrajinská.

Poslední slovo za organizátory si vzal předseda Člověka v tísni Šimon Pánek. Podle něj české domácnosti a firmy pomohly v součtu více než stát. Dodal však, že současná vláda státní pomoc napadené zemi skoro vynulovala. „Myslím si, že vláda by měla pomoci Ukrajině obnovit, nejen protože je to etické, solidární, ale protože je to vůle velké části občanů České republiky,“ řekl.

„Dnes, když svět jde nebezpečným směrem, musíme se zorganizovat více než předtím,“ vzkázala na dálku Čechům polská režisérka Agnieszka Holland. Ocenila zároveň všechny dokumentaristy a filmaře, kteří z Ukrajiny vytvářejí válečné snímky. Pokračovala slovenská herečka Magda Vášáryová. Podle ní si lidé nesmí nechat sebrat soucit. „Protože to, čím nás krmí propaganda, je vlastně to, abychom se stali egoisty, abychom mysleli sami na sebe,“ sdělila. Podle Vášáryové se tak propaganda snaží oslabit i soucit s lidmi, kteří „poslouchají denně rakety a nemohou ani spát, kteří mrznou v zimě a nevědí, jaká bude jejich budoucnost“. Vášáryová následně davu řekla: „Vy jste ti, co soucit neztratili, a já si toho mimořádně vážím. Proto jsem k vám přišla.“

V Brně po půldruhé hodině vystoupení akce končí zpěvem ukrajinské a české hymny. Lidé se pozvolna rozcházejí, někteří pletou maskovací sítě nebo diskutují u tří stánků s občerstvením i ukrajinskými výrobky.

Na Staroměstském náměstí zavládla minuta ticha, kterou doprovázel jen zvuk tikajících ručiček. A pak celý dav společně vykřikl dnes již několikrát pronesené heslo „Sláva Ukrajině“.

Na pódium poblíž orloje na Staroměstském náměstí vystoupali dva rodiče padlých českých dobrovolníků, kteří pomáhali Ukrajincům při obraně jejich země. Ivana Krejčová, matka Martina „Taylora“ Krejčího. Po jejím boku ji doprovází Martin Kučera, otec Karla „Charlie Czech“ Kučery. Přišla také maminka padlého Jiřího Kotrly. Jako první začal mluvit Martin Kučera. Přišel před mikrofon, podíval se na několikatisícový dav a řekl: „Přál bych si přijít za Karlem a říct: Kájo, vyhráli jsme.“ Následovala ho Ivana Krejčová. „Martin v sobě měl světlo lidskosti, které hoří. Téměř každý z vás v sobě to světlo má. Nenechte ho uhasnout, nenechte náš svět zničit.“ Pro oba dva české dobrovolníky se stal osudným březen roku 2023. Karel Kučera 18. den tohoto měsíce padl na frontě u Bachmutu ve věku 22 let na následky střelných poranění. Ve skoro stejnou dobu poblíž města Kreminna ruští vojáci vážně zranili tehdy skoro čtyřicetiletého medika Martina Krejčího. Ten v pražské nemocnici o dva měsíce později zraněním podlehl. Podle Ministerstva zahraničních věcí šlo o druhého (Karel Kučera) a třetího (Martin Krejčí) českého dobrovolníka, který na ukrajinské frontě zemřel. Jména obou vojáků se rok po jejich smrti objevila na seznamu nominací, ze kterých prezident Petr Pavel vybíral budoucí držitele státního vyznamenání či medaile. Tu za hrdinství získal Karel Kučera in memoriam.

V Brně teď přišlo na řadu velmi emotivní vystoupení. Před lidmi promluvil ukrajinský veterán Dmytro Hurskyj. Před rokem na frontě přišel o pravou dolní končetinu. „Chybí mně noha, ale stojím,“ řekl lidem.

Pokračoval o touze po svobodě. „Chtěli jsme jen žít normální život a objímat svoje děti… Pak přijde agresor. Musíte si vybrat, jestli se podrobíte, nebo postavíte. My jsme se postavili… Nikdy jsem neztratil víru, že stojí bojovat za svobodu,“ řekl také.

Veteránovi Hurskému přišli poděkovat a vyjádřit podporu i předešlí řečníci, včetně senátora Břetislava Rychlíka i bývalé vládní zmocněnkyně Kláry Šimáčkové Laurenčíkové.

Inna Studenec spolu s Ljudmylou Parchomenko pracují jako koordinátorky ukrajinských rodin příslušníků brigád, kteří jsou pohřešováni nebo v zajetí ruských okupantů. Jejich vzkaz nejen Staroměstskému náměstí, ale všem Čechům přednesli Jitka Čvančarová a Vladimír Polívka. „Civilisté se stávají rukojmími války. Za každým jménem je rodina, co se probouzí s bolestí,“ pronáší Čvančarová český překlad Ukrajinky Inny Studenec. „Žádáme vás, abyste se nejen vyjadřovali, ale hlavně jednali. Rozhodně, systematicky a veřejně. Svoboda našich blízkých záleží na solidaritě civilizovaného světa. Prosím, pomozte vrátit naše blízké domů,“ vzkázala. Následně promluvila Ljudmyla Parchomenko, jejíž syn je kvůli válce pohřešovaný. „Pro mého nejlepšího, jediného, nejdražšího syna,“ přednášel její slova Vladimír Polívka. Její syn se v červenci roku 2022 rozhodl bránit svou zemi se zbraní v ruce. Rozhodnutí podle ní udělal zcela vědomě. „Syna jsem odvedla na vlak, který ho dovezl do války,“ říká Ljudmyla. Pak už se s ním osobně neviděla. Nikdo však neví, jestli padl, nebo je stále někde v zajetí ruských vojáků. „Najít svého syna se stalo smyslem mého života.“ A když Ljudmyla popisuje vlastnosti svého syna, mluví pouze v přítomné čase. Pak Ljudmyla vznesla podle svých slov přání všech matek, jejichž synové jsou stále ve válce. „Sníme o tom, že jednoho dne uslyšíme slova: Jsem naživu, jsem doma. A také sníme o mírové Ukrajině,“ uzavírá.

V Brně a také dalších 16 městech Česka si lidé mohou prohlédnout, jak vypadají íránské drony typu šáhid, které Rusové používají k útokům na ukrajinská města a další cíle. Lidé z iniciativy Dárek pro Putina vystavili makety ničivých zařízení. „Chceme připomenout všem, že když padne Ukrajina, může i naše země být cíl,“ řekli.

Herečka Simona Lewandowska teď připomíná příběh studentky Valerije Sydorové, která snila o tom, že bude zdravotní sestrou. Pak na Ukrajinu vpadli Rusové. „Po poledni nad Kachovskou elektrárnou vyvěsili ruskou vlajku. V tu chvíli jsem pochopila, že začala ruská okupace,“ sdílí její vzpomínky. Z Nové Kachovky, kde žila se svými prarodiči, ji okupanti spolu s dalšími stovkami dětí násilně odvlekli na Krym. Tam prožila dlouhé období v indoktrinačních táborech, kde se ji Rusové snažili podrobit převýchově. Učili ji tam ruskou interpretaci historie, například zemi vzývali proto, že se jí podařilo na začátku devatenáctého století porazit Napoleona. Nejhorší pohled však podle ní byl na nemocné a zanedbané děti. „V tu chvíli jsem pochopila, že to není válka o území, že to je válka o identitu.“

Valeriji se nakonec z tábora podařilo uniknout. Po několikahodinové cestě po Rusy okupovaném území došla zpět do své rodné země. Nyní Valerija studuje v Kyjevě, a vrátit se tak mohla ke svému snu: stát se zdravotní sestrou a pomáhat lidem kolem sebe.

Režisér a senátor Břetislav Rychlík upozornil v Brně na unesené ukrajinské děti, násilně odtažené do Ruska, i politické vězně, často těžce nemocné. „Od osmi od rána do šesti do večera musí stát. Jejich zranění a nemoci nejsou dostatečně léčeny. Lidé na Krymu mizejí jako za Stalina,“ řekl.

V Praze vystoupil Dominik Hašek. „Válka vás velmi naučí být vděční. Začnete si vážit světla, když ho nemáte, začnete si vážit ticha, když kolem vás padají bomby, a začnete si vážit lidi, když pochopíte, že lidé nesou největší břímě. Především s našimi obránci vše stojí a padá,“ předčítá český překlad dopisu válečného veterána Serhije Žukovského. Tento hrdina přišel při obraně své vlasti o obě ruce. I přes výrazný hendikep však své odhodlání nevzdal a na popud svého syna začal podnikat ve výrobě sušeného masa. Založit a rozjet byznys v ukrajinském Lvově mu mimo jiné pomohl také grant od Člověka v tísni, který pomáhá tamním veteránům s podnikáním. Právě Člověk v tísni je zároveň jedním z pořadatelů dnešní akce.

V Brně se střídají řečníci. Promluvila ukrajinská konzulka Anna Proshko i bývalá vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. „Přes šest milionů lidí nuceně žije mimo svou zemi,“ řekla.

Varovala před populisty v Česku. „Zaměňují roli obětí a agresorů. Podlými taktikami chtějí využít veřejný zájem jen ve svůj vlastní sobecký prospěch,“ dodala. Ocenila také odvahu ukrajinského sportovce Heraskevyče, který byl diskvalifikován z olympiády, protože chtěl na helmě uctít zabité ukrajinské sportovce.

Své svědectví z války a následného příchodu do Litomyšle vylíčila účastníkům setkání Alina Kravčuk, která ve městě pracuje v sociálních službách. „Ve válce zemřela moje teta, bomba spadla na její dům v Mariupoli,“ řekla. S pomocí Čechů se jí ale podařilo v Litomyšli začít nový život. „Díky lidem České republiky,“ vzkázala. Rovněž poděkovala své blízké, učitelce Petře, která jí pomohla sestavit životopis a najít práci. Postupem času se tak Alině postupně podařilo žít úplně bez sociálních dávek od státu.

Prezident Pavel poděkoval všem demonstrujícím, ale také všem občanům a institucím, kteří se staví za Ukrajinu. „Dříve či později na Ukrajině zavládne mír, který ovlivní bezpečnost Evropy na dlouhou dobu dopředu,“ uvedl a poděkoval všem, kdo Ukrajinu podporují. Přímo pak poděkoval Renatě Kellnerové, jež dorovnala částku 170 milionů korun, kterou Češi skrze organizaci Dárek pro Putina na napadenou zemi poslali. „Ukrajina nechtěla nic jiného než to, co jsme chtěli my,“ prohlásil Pavel s tím, že pro Ukrajinu nastaly obtížnější podmínky, kdy se stala terčem ruské rozpínavosti. Podporou Ukrajiny podle prezidenta „bráníme princip, který chrání malé země, jako jsme my“.

„Zlo má vždycky tendenci roztahovat se tam, kde má prostor, a my mu ten prostor nechat nesmíme,“ vysvětlil Pavel.

Ukrajina drží obrannou linii i díky Čechům, poděkoval za pomoc ukrajinský velvyslanec Zvaryč. Zmínil občanskou solidaritu i muniční iniciativu.

„Putine, odejdi pryč z Ukrajiny,“ prohlásil velvyslanec. „Bereme jako závazek, že Ukrajina nepadne. Buďte dál s námi a stůjte za Ukrajinou,“ řekl Zvaryč.

Několik stovek lidí přišlo také na shromáždění na podporu Ukrajiny na brněnské náměstí Svobody. Z velké obrazovky sledují projev prezidenta Petra Pavla, přenášený živě z Prahy. Na náměstí vlají vlajky Česka, Ukrajiny i EU. „Chci vám všem moc poděkovat, že jste neztratili kompas kulturního a slušného směřování naší země,“ říká mimo jiné prezident.

„Podle našich odhadů dorazilo na shromáždění v Brně asi tisíc lidí,“ sdělil Seznam Zprávám tajemník radnice městské části Brno-střed Petr Štika.

Prezident Petr Pavel poděkoval Čechům za podporu Ukrajiny v boji s Ruskem. Jaký bude mír, ovlivní budoucnost Evropy na dlouhou dobu, řekl na Staroměstském náměstí. Prezident vyzval vládu k podpoře Ukrajiny do doby, než bude v zemi mír. Zmínil svou radost z pokračování muniční iniciativy.

V jednu chvíli vypadl zvuk na pódiu a mikrofon prezidentovi nefungoval. Toho využila jedna z přítomných žen z davu, která na akci přišla a na prezidenta hlasitě křičela a pískala. Ve chvíli, kdy se opět mikrofony zapnuly, tak prezident ženinu reakci okomentoval slovy, že i tohle je projev svobody.

Na Staroměstském náměstí jsou nyní už tisíce lidí, mezi nimi mimo jiné rodina Kyselých. „Ve chvíli, kdy tahle vláda seřízla podporu Ukrajině, asi nastal čas jí říct ne,“ říká otec Jan. Rovněž dodává, že Motoristé, jejichž předseda Petr Macinka vede ministerstvo zahraničí, by se dnes již podle průzkumu nedostali ani do Sněmovny. Tím pádem podle něj reprezentují poměrně malou část společnosti, přestože jejich politika má velký dopad. Jeho dcera Anna u lidí kolem sebe považuje za zásadní, jestli Ukrajinu podporují, či nikoliv. „Jestli někdo z mého okolí podporuje Rusy, tak nemám potřebu se s nim bavit. Přijde mi to z jeho strany blbé,“ vysvětluje. V tom s ní souhlasí i její kamarádka s maďarskými kořeny Minka Kocsis. „Původně jsem k tomu konfliktu neměla tolik informací, ale pak jsem se o to začala zajímat a teď je to pro důležité,“ popisuje.

Na demonstraci přišla také Mirka Kuchtová se svou rodinou. „Zdá se nám, že s dnešní vládou podpora slábne,“ říká Kuchtová. „Neradi bychom, aby slábla, a neradi, abychom šli opačným směrem,“ reaguje na dosavadní směřování zahraniční politiky. Při rozhovoru se lehce rozpláče. Na velké obrazovce totiž začnou hrát záběry s obyvateli rozbombardované Ukrajiny. „Ten konflikt pro mě znamená hrůzu, jako vážně. Teď nebrečím kvůli tomu rozhovoru, ale já nemohu koukat na obrazovku. Je nám to hrozně líto,“ sděluje. „Není to odsud tak daleko a týká se nás to. A jestli Ukrajina nevyhraje, můžeme tady mít ruské tanky,“ uzavírá Mirka Kuchtová.