„Oni nerozuměli nám, my jim.“ Ukrajinské děti trápí začlenění mezi ty české

Šestnáctiletý Mykola uprchl loni v březnu s matkou a mladší sestrou z ukrajinského Dnipra. Hned po příchodu do Brna se začal učit česky a i díky tomu letos bez potíží zvládl přijímačky na střední školu. Je však spíše výjimkou.

Tuzemské střední školy v nedávno skončeném školním roce navštěvovala ani ne polovina ukrajinských dětí.

V březnu to podle dat agentury PAQ Research bylo 43 %. Před prázdninami se podle sociologa Daniela Prokopa počet blížil k 50 procentům. „Ta čísla sice stoupají, ale účast je stále výrazně nižší než v základní škole, kde se účastní drtivá většina,“ upozorňuje.

Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT) pak na dotaz Seznam Zpráv reagovalo, že k 31. březnu navštěvovalo střední školy 3368 ukrajinských dětí, na základní školy jich pak docházelo 39 680. 

Letošní přijímací řízení se pro ukrajinské školáky skládalo z ústního pohovoru v češtině a testu z matematiky, a to buď v češtině, nebo v ukrajinštině.

Podle ředitele Cermatu Miroslava Krejčího se ho zúčastnilo na 2200 Ukrajinců, jejich výsledky ale obecně patřily k těm horším.

Hlavní roli stále hraje jazyk. Mykola si vybral matematiku v češtině, pohovor prý zvládl na výbornou. Pro jiné ale přijímačky často tak jednoduché nebyly.

Požadavky na ústní pohovor si školy určovaly samy a nebyly jednotné. „Každá škola to pojala po svém. Pokud zkoušející usoudili, že dítě nemá dostatečnou znalost, nebylo přijato, ačkoliv mohlo mít z matematiky vysoký počet bodů,“ podotýká Kristýna Titěrová z neziskové organizace META, která se začleňování cizinců do vzdělávání věnuje.

Tvrdí, že některé školy zkoušely češtinu jako druhý jazyk, jiné ale „dusily“ žáky na chytácích nebo prací s odborným textem.

„Mezi jednotlivými školami jsme zaznamenali velkou míru rozdílnosti a obecně lze říct, že příchod uprchlíků odhalil slepé skvrny českého školství,“ uvedla koncem června na konferenci v Senátu Klára Šeďová, vědecká ředitelka Národního institutu SYRI.

MŠMT si je problému vědomo. „Tito mladiství mohou využívat adaptační programy a stejně jako ostatní (i čeští) neúspěšní uchazeči mají možnost se v příštím roce hlásit opět do přijímacího řízení do prvních ročníků středních škol,“ říká pro Seznam Zprávy mluvčí rezortu školství Aneta Lednová.

Do dalšího školního roku prý ministerstvo počítá s letními jazykovými kurzy pro věkovou skupinu 14 až 18 let, nadále bude také podporovat financování ukrajinských asistentů pedagoga.

Za neúčastí na středním vzdělávání Prokop nevidí jen jazykovou bariéru. „Problém je taky nejasnost ze strany českého státu. Nejasnost, jestli vlastně chceme, aby tady někteří lidé z Ukrajiny zůstali déle. Jestli s tím počítáme,“ řekl.

Kromě češtiny měli teenageři problémy i s matematikou. Ačkoliv si mohli vybrat variantu v ukrajinštině, tamější principy počítání a pravidla zápisu jsou jiná. „Matika pro mě byla docela těžká,“ přiznává Mykola.

Děti, které se na školu nedostaly, se ve většině případů účastní online výuky na svých ukrajinských školách. Jak uvádí Julija Shostak, která také utekla před válkou a nyní pomáhá běžencům v Brně, mladým Ukrajincům mnohdy chybí socializace.

„Nejdřív byl covid, pak válka, takže online studium trvá už opravdu dlouho. Neumí mluvit face to face, baví se jen skrze telegram, mají už jen online kamarády na internetu,“ vysvětluje.

Náročná socializace se ale týká i těch, kteří do školy chodí. Nově příchozí jsou často ve věku, kdy se obecně noví kamarádi tvoří o něco hůře, obzvláště, když mluví jiným jazykem.

Školy se proto snaží nastavit podmínky tak, aby se děti cítily přijímané. Mnohde se to daří a socializace se tam děje přirozeně. Není to tak ale všude.

„Ukrajinští žáci byli většinou v českých školách velmi dobře přijati. Učitelé děti vítali s nadšením. Chyběly jim ale zkušenosti a vědomosti, jak ukrajinské žáky adaptovat,“ doplnila Klára Šeďová na již zmíněné konferenci v Senátu.

„Na začátku to pro mě bylo těžké hlavně kvůli jazyku, protože oni nerozuměli nám a my zase nerozuměli jim,“ vzpomíná Mykola. Dnes se sice baví hlavně se svými ukrajinskými kamarády, komunikovat s českými spolužáky mu ale nedělá problém.

Lepšímu zapojení do kolektivu by výrazně napomohla účast v zájmových kroužcích a jiných společných aktivitách.

Jak ale ukázal průzkum PAQ Research, ukrajinské rodiny si to hlavně z finančních důvodů nemůžou dovolit. Některé děti navíc po nepříjemných zkušenostech ze školy podle Julije Shostak ani nemají chuť se znovu seznamovat a socializovat.

„Je to zajímavé, protože ukrajinské děti jsou jinak velmi aktivní. Vždycky měly hodně hudebních nebo sportovních aktivit, tady v Česku ale zkrátka nechtějí nikam chodit. Říkají, že všichni mluví česky a že se nového prostředí bojí,“ říká Shostak.

V takových případech prý často zůstávají doma a uzavírají se světu. Právě tvoření nových kontaktů je přitom pro úspěšnou socializaci klíčové.

Podle Daniela Prokopa je jedním z faktorů také současná přeplněnost škol. Potřeba vzdělávat Ukrajince totiž přišla právě ve chvíli, kdy je navštěvují silné populační ročníky.

Ukrajinské matky ale postupně nacházejí způsoby, jak si poradit. Vytvářejí skupiny s dalšími a navzájem si děti hlídají.