Odmítl očkování, které mu už jednou zničilo zdraví, armáda ho vyhodila

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Předně chci říct, že nejsem žádný antivaxer,“ zdůrazňuje v obýváku pardubického paneláku jednačtyřicetiletý četař v záloze Robert Mikuláš. Na důkaz přináší očkovací průkaz plný nálepek a razítek. „Vždy, když rozkázali ‚půjdeš‘, tak jsem na očkování šel. Nenechám si ale zdraví zničit podruhé,“ kroutí odhodlaně hlavou.

Roberta Mikuláše zlákal ke vstupu do armády inzerát v novinách. V roce 2005 nastoupil ke 14. pluku logistické podpory se sídlem v Pardubicích. Sloužil jako hasič, řidič družstva, jezdil se sanitkou a před koncem armádní kariéry se stal technikem roty. „Údržba aut, shánění náhradních dílů, revize techniky,“ popisuje náplň práce posledních let.

V roce 2015 jeho pluk odklízel následky výbuchů v muničních skladech ve Vrběticích. „Přišel nadřízený a řekl, že před odjezdem máme jít na očkování proti klíšťové encefalitidě.“

Hromadné očkování probíhalo koncem října 2016 ve vojenském klubu útvaru v Pardubicích. „Byly nás tam desítky. Stáli jsme v řadě. Část vojáků venku, část uvnitř a čekali jsme na očkování. Nežádoucí účinky nebo rizika, to se vůbec neřešilo,“ vzpomíná.

První dávka bez problémů. Po druhé dávce, kterou dostal o půldruhého měsíce později, ho začala brnět levá ruka. „Jakoby mi někdo píchl kružítkem do ruky a bolest postupně procházela až ke konečkům prstů. Celé to trvalo pět až šest vteřin a opakovalo se to zhruba čtyřikrát za den,“ popisuje. Četnost se ale zvyšovala a bolest zintenzivňovala.

„Před Vánoci už byla tak silná, že jsem šel úplně do kolen. Navíc se to bodnutí neopakovalo čtyřikrát, ale čtyřicetkrát za den. Úplně mě to paralyzovalo. Třeba jsem si čistil zuby a najednou jakoby mi upadla ruka. Začal jsem zakopávat, ochrnula mi polovina tváře a zcela vypadla chuť,“ vyjmenovává.

Robert Mikuláš absolvoval mnoho vyšetření u různých lékařů, ale až neurochirurgové konstatovali, že se jedná o roztroušenou sklerózu. Do ambulantního nálezu zapsali, že se dá předpokládat vztah mezi očkováním a vypuknutím nemoci. V lékařské zprávě stojí, že pacientův zdravotní stav s očkováním souvisí.

Četaře přijali na neurologické klinice, nadopovali ho kortikoidy a jeho stav stabilizovali. „Měl jsem štěstí, že to odhalili rychle. Kdyby to v těle bujelo déle, následky by mohly být nevratné,“ podotýká voják v záloze.

Robert Mikuláš vrátil do práce, nahlásil, co se stalo, jaké má potíže, a řešil svůj zdravotní stav s vojenským lékařem kapitánem Martinem Hatalou z posádkové ošetřovny. Ten to označil za pracovní úraz, vyplnil klasický protokol a do něj napsal, že roztroušená skleróza propukla s velkou pravděpodobností v reakci na očkování.

Následoval standardní armádní postup.

„Hlášení o úrazu šlo do denního rozkazu a ustanovila se obvyklá vyšetřovací komise,“ popisuje četař. Po pěti měsících se Robert Mikuláš opět z denního rozkazu dozvěděl, že vyšetřovací komise byla zrušena. V rozkazu velitele číslo 100 se objevila jednoduchá věta: „Určení komise-úraz“ zrušte v plném znění. Důvod? Ten se četař dozvěděl až od doktora Martina Hataly (čerstvě povýšeného na majora). Protokol o pracovním úrazu prý vystavil omylem. Prostě se spletl.

„Nechápal jsem to. Šel jsem za ním do ordinace a on mi na rovinu za zavřenými dveřmi řekl, že ho navštívil nadřízený lékař a donutil ho změnit postoj. Prý ať se na něj nezlobím, ale on chce dál sloužit v armádě, a tak šéfovi vyhověl,“ tvrdí četař.

Robert Mikuláš se přesto nevzdal a podal odvolání k přezkumné lékařské komisi Ústřední vojenské nemocnice. Ta konstatovala, že zjištěná porucha zdraví není v přímé souvislosti s výkonem vojenské činné služby.

„My jsme tuto větu žalovali u soudu. Trvalo to pět let. Soud nakonec žalobu odmítl s tím, že v pravomoci komise není posuzovat příčinné souvislosti mezi nemocí a očkováním a že žaloba měla být směřována jinam,“ čte Robert Mikuláš z usnesení Městského soudu v Praze. „Takže pět let v háji a byl jsem opět na začátku,“ krčí rameny.

Mezitím se ale staly dvě věci. Za prvé vojenský doktor Martin Hatala odešel do civilu, tížilo ho svědomí a na policii vypověděl, jak to tehdy s jeho změnou postoje bylo. Do policejního protokolu uvedl, že jednal pod nátlakem a svůj názor musel popřít, protože na něj tlačil přímý nadřízený.

„Měl jsem trochu strach. Když někdo v armádě řekne podepiš, tak musíš podepsat. Nadřízeného musíte poslouchat, až pak si můžete stěžovat. Navíc jsem měl kulatiny, byl jsem chvilku před civilem, dostávaly se odměny, tak jsem si nechtěl dělat problémy,“ přiznal Seznam Zprávám po telefonu tehdejší posádkový lékař Martin Hatala.

Důvod, proč na něj nadřízený tlačil, byl podle něj prostý: peníze. „Mám za to, že i na tohoto nadřízeného lékaře byl činěn nátlak z vyšších míst pardubického útvaru ve smyslu něco s tím udělej, ať armáda nemusí ten pracovní úraz vyplácet. Prostě se to musí zahladit,“ domnívá se Martin Hatala. „Stydím se za to, že jsem to tehdy udělal,“ zpytuje svědomí.

A druhá důležitá věc nastala v životě Roberta Mikuláše počátkem roku 2020. Hlavní hygienička Ministerstva obrany Jana Fajfrová vydala nařízení, že se všichni vojáci musejí podrobit nové pracovně-lékařské prohlídce, jejíž součástí byla i kontrola očkování.

„Už mezi dveřmi mi vojenská doktorka říká: dobrý den, pane Mikuláši, nebude se vám to líbit, ale já vás dnes budu očkovat. Vy nemáte klíšťovku a já mám nařízeno vám ji píchnout,“ řekla mu posádková lékařka na úvod. Četař se začal bránit. Argumentoval, že po očkování měl vážné zdravotní problémy, stále je v péči neurologů a probíhá u něj biologická léčba. „To ji nezajímalo. Měla rozkaz mě naočkovat a tečka. Čtvrt hodiny hledala to nařízení, ukázala mi, že je to povinné, a pak se mě zeptala: Takže odmítáte? A já řekl, že ano,“ popisuje.

Robert Mikuláš přinesl potvrzení z pardubické neurologické kliniky, v němž specialisté očkování nedoporučují, protože hrozí riziko zhoršení symptomů. Nepomohlo to. Vojenská lékařka neuzavřela jeho pracovně-zdravotní prohlídku a poslala o tom zprávu nadřízenému orgánu Agentuře zdravotnictví. Tamní lékař, mimochodem ten, co tlačil na doktora Hatalu, jen v systému zaškrtl políčko „posuzovaná osoba je zdravotně nezpůsobilá“, což v praxi znamenalo ukončení služebního poměru.

„To byl pro mě šok. Měl jsem přislíbené povýšení a výhled na desetiletý kontrakt v armádě. Proto jsme si se ženou vzali hypotéku, čekali třetí dítě a místo toho přišel vyhazov,“ popisuje.

Robert Mikuláš se ale opět nechtěl vzdát.

Zkusil Generální štáb Armády ČR. Tehdejší náčelník Aleš Opata mu ale odepsal, že pozbyl-li zdravotní způsobilosti, nemůže u armády sloužit.

Zkusil veřejného ochránce práv. Ombudsman Stanislav Křeček mu odepsal, že má pochybnosti o tom, jestli povinné očkování proti klíšťové encefalitidě není vůči vojákům z povolání nepřímo diskriminační, a proto bude apelovat na ministryni Janu Černochovou.

Ministryně ombudsmanovi odpověděla, že na základě Mikulášova příběhu bude iniciovat novelu zákona o ochraně veřejného zdraví a provede novelizaci očkovací vyhlášky. A odepsala e-mailem i jemu osobně s tím, že ji mrzí, že nemá příznivější zprávu.

„Ministr obrany není v tomto případě odvolacím orgánem, a pokud se cítíte být i nadále krácen na svých právech, nemohu vám doporučit nic jiného než se obrátit na soud, jehož roli nemohu a ani nechci suplovat,“ napsala ministryně.

A to také Robert Mikuláš udělal. „V současné chvíli probíhá soudní přezkum rozhodnutí o oprávněnosti propuštění ze služebního poměru,“ řekla Seznam Zprávám jeho advokátka Alice Hejzlarová. První jednání je nařízeno na druhou polovinu listopadu. Už samotné vydání nařízení hlavní hygieničky je podle advokátky překročením kompetencí správního orgánu.

Robert Mikuláš podal také trestní oznámení na lékaře, který tlačil na doktora Hatalu a udělal z něj „zdravotně nezpůsobilého“. Případ řeší Vojenská policie. „Trestní stíhání, které se vede pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, dosud nebylo zahájeno,“ napsala Seznam Zprávám mluvčí Vojenské policie Kateřina Mlýnková.

„Jsem totálně ve srabu. Profesní kariéru mám zničenou, jsem zahozenej, pošpiněnej. Mám poškozené zdraví, rodinné vztahy, přišel jsem o spoustu kolegů a doléhá to na mě ze všech stran,“ shrnuje sedmileté martyrium Robert Mikuláš, který momentálně pracuje jako revizor dopravního podniku v Pardubicích. „Na rozdíl ode mě má armáda času dost, a tak klidně nechá běžet soudy, které se povlečou léta. Ale já se nevzdám,“ dodává otec tří dětí odhodlaně. „Dělám to i kvůli nim.“