Hlavní obsah

Úprk zdravotníků z věznice. „Zavání to katastrofou“

Foto: Shutterstock.com

Dostupnost zdravotní péče ve vězení hodnotí Český helsinský výbor jako jedno z nejpalčivějších témat. (Ilustrační snímek)

Dostat se k lékaři ve stejný den, kdy se objeví akutní problém, je v devíti z deseti věznic nepravděpodobné. Vězni si tak pokoutně zajišťují léky mezi sebou, popisuje situaci předseda Českého helsinského výboru Miroslav Krutina.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Situaci v tuzemských věznicích dlouhodobě monitoruje Český helsinský výbor. V poslední zprávě po návštěvě deseti zařízení na přelomu roku 2022 a 2023 jeho zástupci uvedli, že se chtějí více zaměřit na dostupnost zdravotní péče u lidí za mřížemi.

Seznam Zprávy v týdnu informovaly o tom, že z věznice v Ruzyni na začátku léta odešla většina zdravotníků. Podle předsedy Českého helsinského výboru Miroslava Krutiny je to dlouhodobě neudržitelné. Už dříve přitom bylo ve věznicích nepravděpodobné, že se odsouzený dostane k lékaři v den, kdy hlásí problém.

Podle zdrojů z věznice v Ruzyni mělo dojít k vlně odchodů zdravotníků. Z 12 sester mělo odejít osm, teď jich má fungovat pět. Dokážete si představit, jaký to může mít vliv na zdravotní péči ve věznici?

Je to velice špatná zpráva. I při plném stavu vězeňského zdravotnického personálu jsou stížnosti odsouzených na nedostupnost lékařské péče velice časté. Pokud ve věznici zbyla třetina personálu, tak to zavání katastrofou. Pokud tento personální propad nějak suplují a snaží se toto období přežít, tak to určitě není dlouhodobě udržitelné.

V poslední monitorovací zprávě popisujete, že zdravotní péče je jeden z nejpalčivějších problémů českých věznic. Na co konkrétně jste narazili?

Navštívili jsme deset z 35 českých věznic. A jen v jedné z deseti byli vězni celkově spokojení s dostupností zdravotní péče. V ostatních případech odsouzení – zabývali jsme se jenom oblastí výkonu trestu – svorně opakovali stejný problém. Dostat se s akutním onemocněním k lékaři ten den, kdy má člověk problém a dostat léčbu včas, bylo vysoce nepravděpodobné. Třeba kvůli banálním respiračním, ale velmi nakažlivým onemocněním. Vězni proto řeší léčbu často jinak.

Pomáhají si navzájem?

Většinou si mezi sebou pomáhají pokoutně našetřenými léky. Léky často dostanou až ve chvíli, kdy je nepotřebují, a tak potom putují k někomu, kdo má akutní problém. Prostě musí v té věznici přežít, a když je mezi nimi někdo akutně nemocný, tak je to svým způsobem riziko pro všechny. Dávají dohromady léky, jak jen mohou.

Vězni vyžadují výrazně více lékařské péče

Takže to, co udělá normální člověk, když je nemocný, že zajde k doktorovi, tak to ve věznici není reálné?

Je těžké se v tu chvíli, v ten den nebo i více dnů, k doktorovi dostat. Musíte se zapsat a jde to přes vězeňský personál. Alespoň takové informace máme od odsouzených. Věrohodnost tomu dává především to, že tyto stížnosti jsou napříč věznicemi stejné. Vězeňský personál a lékaři tato tvrzení většinou odmítají. Vzhledem k tomu, že ta informace silně rezonuje mezi odsouzenými, si ale myslím, že ve věznicích bude přinejmenším nějaký organizační, ale spíše chronický kapacitní, problém.

Takže by se to podle vás dalo řešit?

Obtížně. Už jen proto, že na vězeňskou populaci neplatí běžná statistická kritéria. Vězni jsou v situaci, kdy lékařskou péči vyžadují výrazně více, než když jsou na svobodě. Navíc je vězeňská populace mnohem vyšší, než by měla být. Naší justici se stále nedaří dosahovat řešení trestních kauz v dlouhodobém horizontu jinak než odnětím svobody. K tomu máme v ČR pro některé typy méně závažné kriminality nepřiměřeně dlouhé tresty. To vše vede k nepřiměřené přeplněnosti věznic a ohromné zátěži na vězeňský a také zdravotnický personál.

Vězni podle vás často chodí k lékaři? Stěžují si víc než normální populace na zdraví?

Tak za prvé mají čas řešit své dlouhodobější problémy. A samozřejmě jsou mezi odsouzenými i lidé, kteří to zneužívají, aby řešili banality nebo si zkrátili čas. Doktoři jsou přetížení a je klidně možné, že je vysoká poptávka překážkou v situaci, kdy má člověk skutečně problém. Je tam přetlak pacientů. Určitě bude i těžké namotivovat a získat personál.

Od nového roku Ministerstvo spravedlnosti zavádí nový způsob financování lékařské péče ve věznicích, a to skrze příspěvkovou organizaci. Jeden z důvodů je, že příjmy této organizace od pojišťoven nepadnou do státního rozpočtu, ale vrátí se zpátky do toho vězeňského zdravotnického systému. Bylo tedy povědomí o tom, že situace je náročná a je potřeba ji řešit. Tohle má být jeden z pokusů, jak situaci narovnat a dostupnost zdravotních služeb ve věznicích zvýšit. Čím větší výkon, tím větší příjmy a tím lepší zaopatření lidmi a vybavením. Uvidíme, jestli to bude fungovat v praxi.

Máte v plánu se na to ve výboru zaměřit?

Už teď na podzim uděláme řízené rozhovory s personálem a s vězni, jestli to má nějaký efekt. A po novém roce se na to chceme podívat komplexněji.

Proč až v příštím roce?

Budou k dispozici informace o hospodaření těchto subjektů. Jak jsem říkal, v devíti z deseti věznic bylo namítáno, že dostupnost lékařské péče je hlavní problém. Jsou ale i lokální problémy. V každé věznici zaznělo něco navíc.

Klec místo čekárny

Jako třeba?

Různé anomálie. V jedné věznici čekárna vypadá tak, že na ohromné chodbě jsou klece a v té kleci jsou často dlouhé hodiny zavření odsouzení čekající na vyšetření. Když jsme tam byli na monitoringu, tak tam zrovna nikdo zavřený nebyl, ale dovedete si představit, jak to tam může vypadat, když osm chlapů čeká v malé kleci. Má to nejspíš nějaké organizačně-kapacitně-bezpečnostní zdůvodnění, ale ten psychologický dopad musí být strašný. Je to jako polapené zvíře, žádná důstojnost. A ještě navíc když jsou ti lidé nemocní, tak se vzájemně nakazí vším, co je přenosné. Zaznamenali jsme také například časté stížnosti cizinců na znevýhodnění oproti Čechům, že se jim nedostává lékařská péče vůbec. Zvažovali jsme, zda je to absencí zdravotního pojištění, nebo zda hraje roli nějaké forma xenofobie. Většinou se problémy tohoto typu nakonec prezentují tím, že se personál s odsouzenými cizinci nedomluví česky.

Je těžké to fakticky ověřit?

Začínáme a končíme na tom, že shromáždíme stížnosti a bereme je jako podněty a inspiraci, nikoliv jako kauzy, které by bylo možné individuálně řešit. To aktuálně nebylo naším záměrem. Pokud se ale stížnosti nezávisle vyskytují z více míst, tak jim dáváme statistickou validitu a minimálně dáváme podnět Vězeňské službě.

Mohou se vězni ohradit, nebo jejich příbuzní?

Samozřejmě mohou a snaží se o to. Když má odsouzený advokáta, tak se většinou snaží přes něj. Jako advokátovi se to děje i mně. Klienti mě prosí, abych napsal řediteli věznice nebo abych zavolal do zdravotnického zařízení a pomohl jim vykomunikovat jejich problémy.

Doporučované