Článek
České vysoké školy jsou šampiony v průměrnosti. Tak je nastaveno financování a většinově i myšlení na univerzitách. Shodli se na tom odborníci v debatě Neuron Online Clubu.
„Není to úplně průšvih, ale není to úplně skvělé. Jako to říkali v Černobylu – ‚not great, not terrible‘,“ popisuje trochu nadneseně situaci na univerzitách a ve vědě biochemik Jan Konvalinka.
Českým školám podle něj chybí nejen otevřenost světu, a to jak jazyková, tedy používání angličtiny, ale i myšlenková.
„Naše vysoké školy jsou všechny průměrné. My ale naopak potřebujeme, aby těch několik málo bylo špičkových. Jsme ale spokojení s průměrností, a dokonce celý systém hodnocení tlačí do průměrnosti,“ je přesvědčený expert na vědecký transfer Martin Fusek.
Problémem je podle odborníků, kteří působí nebo působili jak na českých, tak zahraničních vysokých školách, také velká fragmentace. Kupříkladu na Univerzitě Karlově je pět lékařských fakult, moderní dějiny se učí hned na několika fakultách, na ČVUT zase existují velmi malé a specifické katedry, což v zahraničí není běžné.
Už tak omezené prostředky se tak drolí na ještě menší drobky. Při nedávném protestu vysokých škol vůči nedostatečnému financování akademici upozornili, že letos klesly výdaje na 0,45 procenta HDP. Průměr zemí OECD je podle nich přitom 1,4 procenta HDP.
„Co se týče výuky, české školství není vůbec špatné. Možná překvapím, ale i na Harvardu nebo Weizmannově institutu nejsou některé přednášky dobré. V Česku je ale naprosto katastrofální propojení vysoké školy a vědy,“ říká ze své vlastní zkušenosti vědec Jakub Abramson. Na prestižních zahraničních univerzitách je naopak vědecká práce základem.
Mezi moderními zahraničními vysokými školami a těmi českými tak podle expertů není zásadní rozdíl ohledně kvality vzdělávání nebo schopností studentů. Nedaří se ale dostatečně těžit potenciál. Talentu by přitom bylo dost.
Stejně tak české vysoké školy nejsou až na výjimky zvyklé na spolupráci se soukromým sektorem, a tedy připravené na byznysové uplatnění vědy.
„Je potřeba říct, že v Česku máme špičkovou vědu, která je konkurenceschopná se špičkou v mnoha oborech, akorát je jí málo,“ uvažuje Michal Pěchouček, odborník v oblasti umělé inteligence.
Zároveň by podle něj českým vysokým školám pomohla daleko větší soutěživost. S tím se pojí i nastavení parametrů, podle kterých univerzity objektivně hodnotit.
„Češi jsou málo soutěživí. Je to možná z části dáno tím, že zatímco ve světě se úspěch a štěstí přeje, u nás se i na akademický úspěch dívá trochu skrz prsty,“ dodává Pěchouček, že nepřejícnost a závist jsou také částí reality české vědy.
Odborníci se tak shodují, že české vysoké školy potřebují daleko pružněji propojit se soukromou sférou. Zároveň biochemik Konvalinka dodává možná překvapivou a provokativní změnu, která by proměnila magisterské studium – povinná výuka v angličtině, minimálně v přírodovědných a lékařských oborech.
