Nebývalý skok vědy: Očkování proti nádorům i nové léky. Před covidem utopie

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když před pěti lety začala planetu sužovat pandemie lidstvem dosud nepoznaného rozsahu, tisíce vědců po celém světě změnily zaměření svého výzkumu a začaly zkoumat do té doby neznámý virus: SARS-CoV-2.

Ačkoliv pandemie, i díky vakcínám vzešlých z jejich práce, postupně odezněla, výzkumy pokračují. „Covidové“ roky umožnily tak výrazné pokroky, jaké věda v moderní historii nepamatuje.

„Laboratoře, které se standardně věnují třeba vývoji vakcíny proti HIV, pod tlakem okolností přešly na problematiku covidu-19. Poznatky, které získaly, zase nacházejí svoje uplatnění zpětně,“ upozorňuje ředitel Biologického centra Akademie věd a virolog Libor Grubhoffer.

Ačkoliv vědecké vzedmutí v období pandemie přineslo lidstvu mnoho přínosů, na tom nejvýznamnějším se odborníci shodují: mRNA vakcíny.

Takzvaná messengerová RNA technologie nebyla zcela nová (viz box níže). Ale její „dotáhnutí“ k prvnímu zaregistrovanému přípravku způsobil až boj s koronavirem.

„Přestože byla známá delší dobu, její vývoj byl poměrně nákladný, zejména finančně, a nikdo do něj neinvestoval. Covid to změnil – a právě to považuji za velký posun ve vědě,“ hodnotí Roman Chlíbek, předseda České vakcinologické společnosti.

„Očkování se i v tomto případě osvědčilo jako zásadní preventivní opatření. To, že byly velmi rychle vyvinuty účinné vakcíny, zachránilo globálně mnoho milionů životů,“ vyzdvihuje roli vakcín další uznávaná kapacita v oboru, imunolog Václav Hořejší.

Právě vakcíny fungující na principu mRNA podle komise prestižní Nobelovy ceny stály za ukončením pandemie. Vědci, kteří technologii vymysleli, ocenění získali na podzim roku 2023.

Význam technologie mRNA však s koncem pandemie neklesl. „Jejich zdokonalené varianty mají před sebou určitě obrovskou budoucnost v boji proti různým virům, bakteriím, ale asi i nádorovým a autoimunitním onemocněním,“ míní Hořejší.

Vakcíny pracující na této bázi otevřely možnosti dalším přípravkům ovlivňujícím imunitu i biologickou léčbu. Do budoucna by měly umožnit prevenci některých druhů nádorů, a dokonce i očkování proti nim.

„Klinické studie a hodnocení už probíhají – například u vakcín proti nádorům vaječníků, prsu nebo plic. Dokonce už byly zahájeny první testy na lidských dobrovolnících,“ upozorňuje profesor Chlíbek.

Kdy se však první taková vakcína objeví, není jasné. „Určitě to není otázka roku nebo tří let. V horizontu pěti až deseti let by tu však mohla být. Bez RNA technologií bychom však ve vývoji těchto vakcín zaostávali možná i o více než deset let,“ shrnuje Chlíbek.

Cesta k mRNA vakcínám však byla složitější. Vývoj začal v době, kdy se už virus SARS-CoV-2 nezadržitelně šířil po celém světě. A věda se tak ocitla pod obrovským tlakem.

„Byla to výzva pro vědu i firmy, které s univerzitními laboratořemi těsně spolupracovaly,“ vrací se k počátkům výzkumu virolog Libor Grubhoffer.

Mezi prvními vědci, kteří se vývoji nových vakcín věnovali, byla skupina virologů na univerzitě v Oxfordu. Spolupracovali tehdy s biofarmaceutickou společností AstraZeneca a vyvinuli takzvanou vektorovou vakcínu.

„Posléze se neosvědčila, nakonec se ustoupilo od jejího používání, poněvadž byla spojována nejvíce s vedlejšími účinky,“ popisuje virolog.

V těsném závěsu však přišla genová vakcína mRNA z produkce německého Pfizer/BioNTech a americká Moderna. „Tento typ vakcín je nesmírně efektivní a elegantní, navíc umožňuje aktualizaci velice pružným způsobem,“ vysvětluje Grubhoffer.

Určité problémy po očkování se vyskytovaly i po novějších vakcínách. Podle imunoložky a bývalé ředitelky Mikrobiologického ústavu Akademie věd Blanky Říhové se však nevymykaly běžným potížím.

„Někteří ho snášeli hladce, jiní měli zdravotní problémy. Další si stěžovali, že se třikrát očkovali, a stejně covid dostali. Ale očkování neznamená absolutní ochranu, jen mírnější průběh. Každý reaguje individuálně,“ připomíná.

Očkování však od začátku provázelo obrovské množství dezinformací. „Vakcíny narážely permanentně na kriticismus a nejrůznější fámy, které někteří jedinci nebo celé skupiny nepřejících této záležitosti šířili do světa,“ vzpomíná Grubhoffer.

Tento problém ostatně přetrvává. Oslovení vědci nicméně opakují, že vakcíny proti covidu prošly veškerými preklinickými i klinickými testy, a jsou tudíž bezpečné.

„K dispozici je suverénně nejvíc dat v porovnání s jinými vakcínami. Protože se v krátkém čase naočkovalo velké množství lidí, bylo možné získat obrovské množství bezpečnostních dat,“ zdůrazňuje Chlíbek.

Připomíná, že mnohé výzkumné týmy se na rizika zaměřily – například na to, zda očkování ovlivňuje plodnost. „Vznikly studie srovnávající očkované a neočkované těhotné ženy a žádné negativní dopady se neprokázaly. Stejně tak se ukázalo, že vakcína není nebezpečná pro plod ani pro těhotné ženy,“ doplňuje šéf České vakcinologické společnosti.

Tato zjištění mohou být důležitá i do budoucna. „Někdy se stane, že omylem dojde k očkování těhotné ženy – třeba proto, že ještě sama neví, že je těhotná. V takových případech bývají lékaři opatrní, protože chybí data. Teď ale díky covidu vidíme, že pokud jde o inaktivované vakcíny, riziko by nemělo být velké. To může být dobrý signál i pro jiná očkování a praxi lékařů,“ vysvětluje Chlíbek.

Covid významně posunul i vývoj antivirotik, tedy léků, které působí proti virům.

„Máme léky na bakterie, tedy antibiotika, ale na viry je toho velmi málo. Ukazuje se, že když se objeví nová infekce, ve většině případů jde o nový virus a na to potřebujeme účinné léky,“ podotýká Chlíbek.

„Stále jsem se během svého odborného působení setkával s tím, že s viry je to z nějakého důvodu složitější. Přestože jsou mnohem jednoduššími objekty než bakterie, je mnohem složitější proti nim najít léky,“ doplňuje Grubhoffer.

V pandemii se však účinná antivirotika proti původci onemocnění covid-19 podařilo vyvinout. A vývoj pokračuje i u dalších léků.

„Teď se ale začínají objevovat nové přípravky, a to právě v souvislosti s koronavirem. Vývoj antivirotik je tak oblast, která se díky pandemii začala intenzivněji rozvíjet,“ popisuje Chlíbek. Kvůli pandemii covidu se podle něj také státy začaly zabývat smysluplnějším nastavováním opatření v případě výskytu nebezpečných nákaz.

„Do té doby mnozí považovali infekční nemoci za něco, co nás už nemůže ohrozit. Ukázalo se však, že populace je relativně křehká vůči novým patogenům a že na podobné situace nejsme dostatečně připraveni,“ vysvětluje Chlíbek.

Kromě očkování a léků však pandemie přinesla i drobnější, přesto významné kroky vpřed. Pružně na nastalou situaci zareagovaly diagnostické laboratoře. „Obnovila se neobvyklá spolupráce mezi základním výzkumem a laboratořemi,“ oceňuje bývalá vedoucí laboratoře Agilab Ladislava Rozprimová.

„Pandemie ukázala, jak je propojení těchto dvou oblastí důležité. Výzkumníci viděli, co dokážeme v terénu, a zároveň jsme my mohli lépe využít jejich poznatky.“

Předseda vakcinologické společnosti zase oceňuje urychlení digitalizace a elektronizace. Kvůli potřebě sledovat v reálném čase počty testovaných, nemocných, zemřelých a očkovaných totiž mnoho zemí – včetně Česka – zavedlo nové informační systémy.

„Díky nim se podařilo dotáhnout do konce například elektronický očkovací průkaz a evidenci všech očkování. Lékař nyní podá vakcínu a okamžitě se to propíše do systému, kde je vidět, kolik dávek bylo každý den aplikováno a proti čemu. Před pandemií takový systém neexistoval a bez covidu bychom na něj možná čekali dalších deset let,“ odhaduje vakcinolog.

I když je covidová pandemie za námi, to, že přijde další, podle odborníků nikdy nelze zcela vyloučit.

„Původci – viry – si hledají své místo na planetě stejně jako my. Přizpůsobují se a velmi často jejich původ sahá ke zvířatům. Způsobí onemocnění v živočišné populaci, ale aby mohli pokračovat, potřebují další hostitele, a tak se přizpůsobí člověku. To pak může vést ke vzniku zcela nových onemocnění,“ popisuje Chlíbek.

A doplňuje: „Každý rok se objeví nový původce, ale ne každý má takový potenciál jako koronavirus. Přesto je důležité s tím počítat. Pandemie nám ukázala, že takzvané biologické hrozby jsou realitou a že se na ně musíme připravovat – nejen teoreticky.“

Na tom, jak jsme na další případnou pandemii připraveni, se ale vědci neshodnou. „Jako velký problém vidím to, že naše vláda neudělala v podstatě nic pro to, abychom byli na nějakou příští epidemii lépe připraveni. Politici asi spoléhají na to, že taková pandemie nepřijde tak brzy a že až přijde, budou spíše v opozici než ve vládě,“ myslí si imunolog Václav Hořejší.

Imunoložka Blanka Říhová je smířlivější. „Myslím, že ústavy vyrábějící vakcíny jsou dnes připravenější. Pokud se správně informuje veřejnost pomocí sítí, e-mailů a televize, můžeme na podobnou situaci reagovat lépe,“ domnívá se.