Článek
Ročně takových operací zvládne desítky. Ivan Netuka, který v čele kliniky před několika lety nahradil elitního kardiochirurga Jana Pirka, pracuje v IKEM od roku 2000. Tentokrát se s operačním týmem chystá na plastiku pacientovy aortální chlopně a náhradu hrudní aorty, u které hrozí její prasknutí.
Taková vada se nejčastěji projevuje kolem padesátého roku života. Pacient obvykle přijde s tím, že ho trápí dušnost a snížená fyzická výkonnost nebo lékař při rutinní prohlídce zachytí srdeční šelest.
Kardiochirurg Netuka stál po boku profesora Jana Pirka u operací prvních umělých srdcí na světě. Tentokrát ho ale čeká záchrana pacienta s vrozenou vadou.
Před vstupem na sál je potřeba si důkladně umýt ruce speciálním mýdlem a kartáčkem. Přípravu prý lékař stíhá do pěti minut.
Po dobu zákroku bude mít nasazené speciální lupové brýle, které mu třiapůlkrát zvětšují a dokonale osvětlují operační pole.
Čas na dezinfekci rukou. Standardně je na sále přibližně osm lidí, mezi nimi tři chirurgové, instrumentační sestra, perfuziolog, anesteziolog a anesteziologická sestra.
Operační tým čeká tříhodinový zákrok. „Každý výkon je něčím náročný, ale zrovna tenhle minimálně nepatří k těm nejdelším, jsou i operace, které trvají i šest až osm hodin v kuse,“ přibližuje Netuka práci kardiochirurga.
Na začátku operace je potřeba srdce zastavit, k čemuž lékaři využívají tzv. kardioplegický roztok s vysokou koncentrací draslíku.
Nalevo na fotce vidíte přístroj ECMO, mimotělní oběh pacienta, který po celou dobu okysličuje a rozvádí krev do těla, a supluje tak funkci zastaveného srdce a plic. Ovládání má na starost perfuzioložka.
„Musíme být maximálně precizní, to je imperativ na prvním místě, ale zároveň k tomu máme omezený čas. A to právě vzhledem k tomu, že srdce nemůžeme držet donekonečna zastavené bez přísunu krve a kyslíku,“ říká lékař.
Otevřený hrudník, kde je uprostřed vidět anomální dvojcípá chlopeň. „Chceme dosáhnout toho, aby na sebe ty cípy naléhaly a chlopeň se znovu stala domykavou,“ popisuje Netuka jeden z cílů operace.
V ruce lékař drží cévní protézu, kterou bude našívat těsně nad opravenou aortální chlopeň. Bude v těle sloužit jako cévní náhrada místo zvětšené hrudní aorty, což byl další z bodů zákroku.
„Ta aorta byla svojí tkání méněcenná. Zvětšovala se proto, že špatně odolávala krevnímu tlaku, kvůli čemuž pak hrozilo i její prasknutím,“ vysvětluje kardiochirurg, proč bylo potřeba ji vyměnit za protézu.
K utěsní spojení využívají lékaři kromě chirurgického stehu i speciální lepidlo, které zabrání sebemenšímu krvácení.
Podobných zákroků zvládne přednosta kliniky kardiovaskulární chirurgie ročně zhruba 50. Přičemž – kromě těch nejvíce specializovaných výkonů – jsou operační týmy pokaždé v trochu jiném složení.
Na únavu není během zákroku prostor. „Kardiochirurgie je obrovský adrenalin a ten vám umožní ten výkon prostě v plném nasazení přežít. Člověk se naučí dokonale soustředit, takže v tu chvíli ani nepociťuje žádnou únavu. Je to jako když vás bude po lese honit medvěd. Taky se nemůžete po 20 minutách zastavit a vydýchat,“ směje se Netuka.
Chlopeň i náhradu aorty je nakonec potřeba zkontrolovat jícnovou echokardiografií. „Pacient je stabilní a jeho vlastní srdce se mu po výkonu dobře znovu roztepalo,“ hlásí Netuka úspěšný výsledek operace.
A po třech hodinách koncentrace si mohou všichni vydechnout. „Obzvlášť u mladších pacientů se vždycky snažíme udělat maximum pro to, abychom zachovali jejich vlastní chlopně, takže když je výkon zakončen takhle příznivým výsledkem, tak z vás určité napětí při odchodu ze sálu spadne,“ uzavírá Netuka.
