Článek
Ze zkušeností advokáta vyplývá, že sousedské spory je vždy lepší zkusit vyřešit domluvou. Pokud se to ale nepodaří a rozhodnete se souseda žalovat, počítejte s tím, že budete muset jeho nevhodné chování prokázat prostřednictvím důkazů.
„Pokud se rozhodnete pro soudní cestu, pak vzhledem k tomu, že budete ve sporném řízení a budete v roli žalobce, leží důkazní břemeno na vaší straně. Svoje tvrzení tudíž budete muset prokázat,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Štěpán Ciprýn, advokát zabývající se občanskoprávními spory.
Jedním z častých případů sousedských sporů je kouření na balkoně, k němuž se může v létě přidat i kouř nebo zápach z grilu. Lze se proti tomu nějak bránit?
Všeobecně se k tomu dá říct, že kouř, smog, hluk nebo stín jsou imise, tedy něco, co vás určitým způsobem omezuje. A proti tomu se lze bránit takzvanou negatorní žalobou. (Žaloba o zdržení se protiprávního zasahování do vlastnického práva, kdy žalobce může kupříkladu požadovat, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se například nedovolených imisí na jeho pozemek, pozn. red.)
Je ale otázkou, o jakém prostředí se bavíme. Pokud jde o společenství vlastníků jednotek, kde jsou balkony většinou společnými prostory – nikoliv výlučným majetkem některých spoluvlastníků –, tak si SVJ může říct, že ve společných prostorách se nekouří.
Co když ale takové pravidlo stanoveno není a mně to přesto bude vadit?
Pak se můžete vydat cestou negatorní žaloby a domáhat se toho, aby se daný soused zdržel určitého jednání, které není běžné a vás omezuje. Protože v případě imisí se ještě musí jednat o něco, co není v místě a čase obvyklé nebo běžné.
Takže, když se budeme bavit o letním grilování, nikdo vám nemůže říct, že si na své zahradě nesmíte něco ugrilovat nebo posedět s přáteli, ale nesmí to překročit hranici normálnosti. Když to přeženu, neměli byste tam grilovat nepřetržitě sedm dní v týdnů pro deset autobusů lidí.
Na základě čeho se ale vámi zmíněná hranice normálnosti stanovuje?
Zákonem samozřejmě nijak stanovena není. Důkazní břemeno však v takových sporech leží na straně žalobce. Ten musí prokázat, jakým způsobem je omezen, a pak to tvrzení směřuje i k tomu, jak je to třeba v daném místě obvyklé. Podle toho se to posuzuje.
Když se vrátíme k bytovým domům – tam předpokládám, že bude grilování na balkoně něčím méně obvyklým. Bude na to tak nahlíženo?
Ano, přesně tak. Třeba já – ale to je můj soukromý názor – to vnímám tak, že moje svoboda končí tam, kde omezuju někoho jiného. A proto pokud by mi někdo řekl, že mu vadí moje kouření na balkoně, asi by mi nedělalo problém jít si zakouřit před dům, abych nikoho dalšího neomezoval.
Pokud máte – dejme tomu – bytový dům s dvaceti jednotkami, v každé žijí dva až tři lidi, dohromady stovka obyvatel, a na balkoně z nich bude kouřit jen jeden, tak to jednoduše nebude vnímáno jako obvyklé. Obvyklé by bylo, kdyby to dělala polovina.
V sousedských sporech většinou chybí především určitý základ racionality. Lidé navíc zpravidla přicházejí až ve chvíli, kdy jsou jejich vztahy už značně poškozené, a zpravidla tam figuruje nenávist, zášť nebo snaha o vlastní profit.
To chápu. Nicméně i pokud ten člověk bude jen jeden, může se stát, že se zkrátka nebude chtít domluvit. Co dělat potom?
Pak se musíte obrátit na soud a podat žalobu na to, aby se toho jednání zdržel. Znamená to, že budete muset říct, že překračuje obvyklé imise. A pak se taky můžeme bavit o tom, co znamená ‚kouřit‘, protože zakouřit si jednu cigaretu je rozdíl oproti tomu, když na balkoně vykouříte každý večer krabičku.
Třeba v případě festivalů je judikatura taková, že i vy musíte něco strpět. Což znamená, že pokud máte jednou ročně někde festival, ze kterého se šíří nadměrný hluk, ale všichni víme, že je to jen jeden víkend v roce a skončí to, v takovém případě by soudy řekly, že se nebude nic omezovat. Pokud ale jde o kontinuální činnost a je to nadměrné, v takovém případě by se vás soud měl zastat.
Když se ještě vrátíme k bytovým domům, mění se něco v případech, kdy se problém týká společných prostor, které patří všem obyvatelům domu?
To je zásadní otázka, protože pokud jde o společné prostory, rozhodují o nich všichni společně v rámci shromáždění společenství vlastníků jednotek, nebo pokud se to jedná o bytové družstvo, tak na schůzi členů družstva. Případně pokud je to méně lidí, tak na schůzi spoluvlastníků. A tahle entita je oprávněna se rozhodovat – buď prostou většinou nebo kvalifikovanou většinou – o tom, jak se bude nemovitost spravovat nebo jaký bude mít domovní řád. V rámci této správy si třeba lidé mohou odhlasovat i to, že daný dům je nekuřácký a že ve společných prostorách se kouřit nesmí.
To se může vztahovat na chodby, dvorek nebo balkony, ale těžko by mohli říct: Zakážeme vám kouřit u vás doma. To už nejde.
Další příčinou sporů, která se pojí spíš s letním obdobím, je nadměrný hluk – zejména rušení nočního klidu. Jak se v takových případech zachovat, je na místě zavolat policii?
Hluk je poměrně komplikovaný, protože každý z nás má v tomto ohledu jinou míru citlivosti. V zásadě by se ale ten proces měl nějakým způsobem stupňovat. To znamená, v první fázi zkusit lidsky poprosit souseda, aby se příště trochu umírnil a byl ohleduplný. A pokud to nestačí a hluk se opakuje, dalším krokem je písemné vyzvání souseda. Jestliže ani tohle nezabere, pak už můžete – v případě porušení denního nebo nočního limitu hluku – zavolat městskou policii kvůli přestupku.
Zároveň se opět dostáváme k tomu, že máte možnost podat žalobu, protože stejně jako kouř je i hluk imise, vůči které se můžete bránit negatorní žalobou s tím, že někdo je povinen něco strpět, anebo naopak nekonat.
Co se bude dít v případě, kdy mi dá soud zapravdu?
Musí se prokázat, že ten hluk je opravdu nadměrný, není v místě a čase obvyklý a objevuje se opakovaně. Dokázat přílišnou hlučnost souseda je ale složitější. Obvykle jde spíš o případy, kdy máte vedle domu pilu a ta řeže dvanáct hodin denně dřevo.
Mechanismus však bude v obou případech stejný. Budete se domáhat toho, aby soused jednání zanechal, a pokud se tak nestane, můžete se obrátit na soudního exekutora, aby vymáhal povinnost uloženou soudem, a to uložením pokut.
Předpokládám ale, že to celé může trvat měsíce, ne-li roky.
Určitě to není rychlý postup. Pokud ovšem hledáte dlouhodobé řešení, tohle je jediné, co vám pomůže. Může to ale skončit i jinak, může to být třeba i vyhodnoceno jako přestupek.
Jak jsem řekl, že můžete volat policii kvůli porušení klidového režimu, oni s tím člověkem zahájí správní řízení, dostane pokutu, bude mít ale záznam v přestupkové knize, takže i tímhle způsobem případně může prohrát soud, který mu uloží nějakou civilní povinnost, aby se nějakého jednání zdržel a nekonal. Vy pak můžete rozhodnutí exekučně vymáhat, protože může skončit i v exekuci.
Je potřeba takové jednání souseda dokumentovat, abych to pak mohla u soudu prokázat?
Pokud se rozhodnete pro soudní cestu, vzhledem k tomu, že budete ve sporném řízení a budete v roli žalobce, důkazní břemeno leží na vaší straně, tudíž budete muset svoje tvrzení prokázat. Proto v případech, o kterých jsme mluvili, klientům doporučujeme, aby si zařídili měření od certifikované firmy, případně od krajské hygienické stanice.
Čeho obecně se sousedské spory nejčastěji týkají?
Většinou jde o věci stavebního charakteru, jako jsou černé stavby, neoprávněné užívání pozemku souseda, vydržení jednotlivých parcel, stavební řízení, které soused nechce povolit, ale řešili jsme už i případy týkající se hluku.
V sousedských sporech většinou chybí především určitý základ racionality. Lidé navíc zpravidla přicházejí až ve chvíli, kdy jsou jejich vztahy už značně poškozené, a zpravidla tam figuruje nenávist, zášť nebo snaha o vlastní profit.
