Článek
Padesátník o holi přečkává chladné noci na začátku letošního roku v jedné z pražských nocleháren. Od ostatních klientů v budově se aktuálně odlišuje tím, že se účastní neobvyklého experimentu: loni v létě dostal od komunitní organizace Neposeda 100 tisíc korun, bez jakýchkoliv podmínek a kontroly.
Celkově takto organizace podpořila 40 lidí, kteří jsou méně než dva a půl roku bez domova a netrpí závislostí ani závažnou psychickou nemocí.
Malinká mastička za šest stovek
„Sto tisíc je dobrá částka, neříkám, ale teď si vezměte, že jste s prominutím v pr**li,“ vypraví 54letý Ladislav, který je bez domova dle svých slov přes rok.
Redakce zná jeho celé jméno, včetně data narození. Pro ověření, že se jedná o účastníka, také zodpověděl několik otázek mířících na detaily celého předání finančního obnosu. V zájmu bezpečí muže ale celé jméno nezveřejňujeme.
Ladislav relativní hodnotu daru ilustruje na cenách léků. „Mastičky třeba… 600 korun stojí jedna, takto maličká. Namažu třikrát a už není,“ konstatuje.
Pomoc dceři a čisté oblečení
„Už nemám nic. Ono se řekne sto tisíc, ale sto tisíc není nic. Koupíte si nové boty, nové oblečení. Někomu to je jedno, ale mně to jedno není. Když jste čistě oblečený, tak vypadáte jako člověk,“ líčí reportérovi muž v kvalitní a čisté zimní teplákové soupravě, s čistou zimní čepicí a pohodlnými černými teniskami.
Přesto tvrdí, že když peníze obdržel, větší část si nenechal, ale dal ji své dceři, která byla po operaci. „Byl to můj dobrý skutek,“ konstatuje pyšně.
Poté, co obdržel peníze, si také na několik dní dle svých slov zaplatil penzion u Černého Mostu. Zde se ale jeho výpověď rozchází. Nejdříve uvedl, že mu bylo líto za „jednu místnost, za jednu postel a nějakou snídani“ platit 1400 korun za den. Později zase řekl, že po pěti dnech musel odejít, protože už neměli v penzionu volno.
Trvalé bydlení se mu ale dle jeho vyjádření nepodařilo sehnat - popisuje, že kvůli zdravotní komplikaci nemůže získat stálou práci. Stejně tak si měl dle svých slov spočítat, že zbylé peníze by mu nestačily na úhradu nájmu a kauce.
Ladislav mluví o tom, že by chtěl odjet do zahraničí, kde má mít příbuzné, zároveň ale zmiňuje i možnost, že by mohl dostat od organizace další peníze. „Když mi pomůžou, tak budu hlavně řešit bydlení. To je první věc,“ tvrdí reportérovi.
Je sto tisíc korun málo?
Sociální experiment spustila v Česku loni v létě organizace Neposeda pod hlavičkou New Leaf Česko. Nepřímo tak názvem navazují na obdobný projekt, který proběhl v Kanadě.
Půdorys je prostý – vytipovaných 40 lidí bez domova dostalo k dispozici jednorázově 100 tisíc korun a rok se průběžně sleduje, jak si vedou. Ředitelka organizace Neposada Jana Hamplová přitom přiznala, že si peníze, jež se v rámci projektu rozdaly účastníkům, sama půjčila v bance.
Česká verze experimentu pracuje celkově se stovkou osob bez domova a zkoumá vícero rovin. Účastníci jsou rozdělení do čtyř skupin.
Dvacet lidí dostalo k dispozici jak 100 tisíc korun, tak i sociálního pracovníka, který má na starosti výhradně péči o ně. Dalších 20 osob obdrželo pouze 100 tisíc korun. Třetí skupina má naopak k dispozici jen sociálního pracovníka. A poslední skupina je kontrolní – je v projektu, ale nečerpá ani peníze, ani sociální podporu.
„Úspěšnost projektu nebude měřena tím, kolik lidi bude žít v našich očích úspěšný život. Projekt trvá jeden rok, což je vlastně hrozně málo na provedení změny v životě člověka. Jedna z informací z projektu je, že zjistíme, jestli je 100 tisíc korun hodně, nebo málo na to si v Praze zařídit stabilní bydlení,“ popisuje Melanie Zajacová, vedoucí výzkumu a inovací v organizaci Neposeda a zároveň vedoucí Katedry sociální politiky a sociální práce Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.
Melanie Zajacová stojí společně s kolegy za rozvržením experimentu. Inspirací byl kanadský projekt.
Cílem experimentu je tak dle vedoucí výzkumu zmapování, co je pro lidi bez domova důležité. „Osobně mám očekávání, že rozkryjeme pomocí dat, jak je nebo není funkční systém sociální pomoci,“ říká Melanie Zajacová.
Pro výzkumníky je jedním z cílů projektu udržet si s co největším počtem osob kontakt po celý rok trvání. „Statisticky nám určitě někdo vypadne, neudržíme kontakt určitě se všemi účastníky. Zatím je přerušený kontakt v řádu jednotek, ale nevzdáváme to. Zkoušíme to dál. A ten člověk se najednou objeví. Nemůžu proto přesně říct, kolik jich máme ztracených. Mohou se ještě objevit,“ říká zhruba v polovině projektu vedoucí výzkumu.
A dodává, že už mají i nejsmutnější zprávu - jedna z účastnic umřela. „Žila na ulici v posledním stádiu rakoviny a zemřela záhy poté, co byla do projektu zařazena. Byla v jiné skupině než v té s financemi,“ podotýká Zajacová.
Peníze bez kontroly? Svoboda rozhodování
Reportér Seznam Zpráv jednoho z podpořených účastníků potkal před noclehárnou na konci loňského roku. Kvůli opilosti nebyl vpuštěn do budovy a přivolaní policisté mu museli pomoci na nohy a odvézt ho na záchytnou stanici.
V ten okamžik pracovníci služby mluvili o tom, že dát lidem bez domova sto tisíc korun je nezodpovědné.
Melanie Zajacová ovšem tento postoj odmítá. „Postoj, že nic nedělají, sedí na lavičkách a vy jim dáte do ruky prachy a je to strašně nezodpovědné… Pro mě je to téma o celé společnosti, o svobodě, zodpovědnosti a rozhodování,“ říká. Projekt staví na tom, že každý člověk má vnitřní sílu řešit svoji situaci.
„Je to o tom opustit nezdravé rodičovství, takové to kontrolní, a pustit člověka a říct mu, že je zodpovědný za svůj život a své rozhodnutí a v projektu říkáme, že tady má k tomu peníze a sociálního pracovníka,“ vysvětluje.
Na přímý dotaz ohledně alkoholu a výhrad pracovníků na noclehárně pak reaguje protiotázkou: „No a co by dělali oni na ulici?“
I v rámci průzkumu, který si k projektu New Leaf Česko udělali mezi zhruba 500 lidmi bez domova, vyšlo, že 77 procent z nich se přiznalo k pravidelné konzumaci alkoholu.
Výzkumníci k tomu dodávají, že nevybočuje z celorepublikového průměru, a odkazují na průzkum agentury Ipsos pro Seznam Zprávy, dle něhož v roce 2023 připouštělo pití alkoholu 80 procent Čechů a Češek.
Zajacová popisuje, že současné nastavení pomoci klade na lidi nepřiměřené nároky a zůstávají proto za dveřmi služeb. „Občas nám někdo řekne, proč lidi nejdou do azylových domů. Tam máte vstup v určenou hodinu, nesmíte mít zvíře, nesmíte být pod vlivem alkoholu, musíte se držet v režimu, který může být do určité míry dost těžký,“ říká s dovětkem, že od lidí na ulici očekáváme vzornější chování, než jaké vyžadujeme u většinové společnosti.
