Mimořádná, unikátní, říká odborník o nově vytvořené chráněné oblasti

Zřízení nové CHKO u soutoku Moravy a Dyje na Břeclavsku ve středu schválila vláda. Už v současnosti je tato oblast součástí soustavy Natura 2000 a biosférické rezervace Dolní Morava. Podle zástupce ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny Pavla Pešouta je ale zařazení mezi CHKO pro oblast ideální. „To, že území doteď nebylo vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí, bylo největším dluhem ochrany přírody v České republice,“ říká Pešout.

Pavel Pešout v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, v čem je oblast výjimečná, proč je potřeba její ochrana, jestli je právě chráněná krajinná oblast nejlepší volbou a co se změní pro místní obyvatele.

V čem je oblast zamýšlené CHKO Soutok na pomezí řek Moravy a Dyje výjimečná?

Tato oblast představuje největší a nejrozsáhlejší komplex lužních lesů a nivních luk v České republice. Z hlediska lužních lesů pak jde o největší komplex ve střední Evropě, na toto území je vázaná mimořádná biodiverzita. Přírodovědný význam tohoto území byl odhalen už dávno, tato oblast je nositelem celé řady vzácných chráněných druhů.

Na loukách i v lesích jsou vidět prastaré stromy, na které je vázaná velmi bohatá fauna. Některé druhy se vyskytují pouze v tomto území, nedávno zde byl dokonce popsán úplně nový druh brouka jménem kožojed moravský, který zde má jediné místo výskytu na světě. Dá se předpokládat, že přírodovědný výzkum přinese ještě řadu dalších nových poznání.

Zajímavým fenoménem v tomto území je i bezlesí. Na místní louky, písečné přesypy i vodní prvky je vázaná řada organismů, tato oblast hostí mnoho druhů motýlů i cenných druhů rostlin, v tůních zde můžeme najít čolka dunajského, který se u nás jinde neobjevuje, nebo třeba orla královského.

Oblast má tedy i mezinárodní význam.

Ano, jde o oblast zcela unikátní. Jednak kvůli své významné velikosti, ale i zachovalosti. Cenných druhů je zde opravdu velká koncentrace a právě proto bylo území zapsáno na tolik významných seznamů.

Mezi chráněnými krajinnými oblastmi ale tato lokalita doposud nebyla. Byla tedy doteď ochrana nedostatečná?

První návrh na ochranu tohoto území pochází z roku 1948. Od té doby Česká republika nechala toto území zapsat na celou řadu prestižních světových seznamů, zařadila ji i do evropského seznamu chráněných území, adekvátní ochrana na úrovni národní ale paradoxně doteď území chybí.

Základní ochranu už lokalita má, například skrze maloplošná zvláštně chráněná území, celistvá ochrana té krajiny jako takové tam ale chybí. Důležité je vnímat to, že v tomto území nejde jen o ochranu přírody, ale jde i o krajinu kulturní. Ta byla osídlená odpradávna a ten stávající ráz, který území má, mu vtiskl už rod Lichtenštejnů v době, kdy bylo území v jeho správě.

Proč je oblast potřeba chránit právě jako CHKO?

Chráněná krajinná oblast je jediná kategorie zvláště chráněných území v České republice, kde je předmětem ochrany nejen přírodní, ale i kulturní krajina, a právě proto je tato kategorie pro území vhodná. Cílem je uchovat kompletní nejen přírodu, ale i dědictví, které v území máme. Tím jsou například i tradiční formy hospodaření, protože bez něj by celá řada druhů a fenoménů, které jsou na toto území vázané, v lokalitě nebyla.

Co se v oblasti konkrétně změní, až se stane CHKO?

Území je kompletně v záplavovém území obou řek, takže se tam nedá stavět, nebude tam tedy docházet k nějakému konfliktu mezi ochranou krajinného rázu a výstavbou. Významná část území je začleněná v oboře a jsou tam evropsky významné lokality, z hlediska ochranných podmínek se toho tedy mnoho nezmění.

Přibudou obvyklé ochranné podmínky. Například že se nebude moci vyjíždět motorovými vozidly a parkovat obytnými přívěsy mimo komunikace, běžný rekreační pohyb v lese, sběr lesních plodů, rybolov a tak dále se nezmění oproti současnému stavu.

Co se ovšem změní, je zvýšení péče. Bude možná soustředěná péče, plán péče tak bude pojímat území jako celek a Česká republika tím označením CHKO deklaruje, že o to území chce aktivně pečovat a dávat mu zvláštní pozornost.

To území je tak mimořádné, že ho označení za CHKO zařadí mezi rodinné stříbro, jako jsou Bělokarpatské louky na Moravě, Moravský kras nebo pálavská bradla. To, že území doteď nebylo vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí, bylo největším dluhem ochrany přírody v České republice.

Nejde tedy jen o ochranu, ale i o péči.

Jde především o péči. Místní bezlesí je mimořádně hodnotné, péče o něj ale probíhá úplně stejně jako o jiné hospodářské louky, potřeba je přitom zvolit mnohem šetrnější péči. Například mozaikové seče, při kterých je vždy část plochy ponechána neposečená, se běžně provádí v jiných zvláště chráněných územích.

Podobně je tomu i u místního lesa, ten je sice hospodářský a zůstane hospodářský i nadále, je ale snaha, aby se zde zaváděly šetrnější formy hospodaření. Chráněná krajinná oblast zde musí vzniknout proto, aby opatření ke zlepšení, která navrhujeme například ve spolupráci s Lesy České republiky, nezůstala jen na papíře, ale i se realizovala.

Původně měla být lokalita prohlášena národním parkem, nakonec zřejmě půjde „jen“ o chráněnou krajinnou oblast. Jaký je mezi tím hlavní rozdíl?

Myšlenka národního parku vznikla hned po revoluci v roce 1989. Byl zde návrh na zřízení trilaterálního národního parku československo-rakouského, od té doby se tento nápad s různými odstupy objevoval. My se dlouhodobě snažíme právě o to, aby tam vznikla chráněná krajinná oblast, nikoliv národní park, a to z toho důvodu, že cílem národního parku je chránit především na co nejvýznamnější ploše přírodní procesy. Tady je ale cílem uchovat nejenom to přírodní, ale i kulturní dědictví.

Neznamená to, že by byla oblast méně významná. Někdy se národní park považuje za vyšší kategorii než chráněná krajinná oblast, ale tak to nemůžeme vnímat. Jsou to dva různé typy velkoplošných chráněných území, které jsou zacílené jinak.

Někteří místní mají z vyhlášení CHKO obavy, mimo jiné také podepsali petici proti zřízení CHKO. Jsou obavy na místě?

Jedním z významných impulsů pro obnovení procesu zavádění chráněné krajinné oblasti byla právě místní veřejnost, která upozorňovala na nedostatečnou ochranu lokality. Na potřebu změny tak upozorňovala nejen vědecká, ale i místní veřejnost, které se nelíbily intenzivní způsoby hospodaření.

Dalším velkým impulsem pak byla také snaha některých místních měst a obcí o ochranu tohoto území. Několik obcí sice podalo žalobu proti vyhlášení CHKO, na území pěti obcí ale naopak došlo na návrh hospodářů nebo samotných obcí k rozšíření původního návrhu CHKO.

Strach ze změny je v tomto případě pochopitelný, obzvlášť když se zapojí různé domněnky a fámy, chránit toto území ale chtějí i odpůrci, přicházejí jen s jinými způsoby, jak toho dosáhnout.

Co by se tedy konkrétně pro místní obyvatele v případě zřízení CHKO změnilo?

Tím, že jsou zastavěné oblasti vně chráněné krajiny, se toho vlastně příliš mnoho nezmění. Pro běžný život obyvatel se nezmění prakticky nic, budou moci chodit, kam chtějí, rybařit, vykonávat myslivost, chovat včely, nic z toho se nezmění.

Změny se budou týkat jen těch, kteří v daném území hospodaří a mají tam pozemky, s nimi určitě budeme jednat ohledně šetrnosti jejich hospodaření.