Článek
Kostel, obchod a hospoda. Symboly české vesnice. V posledních letech však na mnoha místech zůstává jistotou jen kostel. Zejména hospody v posledních měsících mizí. Někde se snaží tradiční pohostinství udržet za každou cenu.
Obce Vodochody a Hoštice, ležící severně od Prahy, mají dohromady něco přes 1100 obyvatel. A žádnou trvale otevřenou hospodu.
Ta jediná - na kraji Hoštic - je v provozu jen dva večery v týdnu. V pátek od 17 do 23 a v sobotu od 16 do 21 hodin. Nedělní otvírací doba je přelepená izolepou.
Vedení obce ale o funkční pohostinství stojí. A to až tak, že si objekt hospody pronajalo od soukromníka a nyní se ho za zvýhodněných podmínek snaží pronajmout třetí osobě, která službu udrží.
„Děláme s místostarostou všechno pro to, abychom to zachránili. Hospoda k obci patří,“ říká Seznam Zprávám starosta Josef Veselý.
Nabídky mohou zájemci posílat do 30. června. „Když jsem naposledy mluvil s naší paní účetní, nepřišla ještě žádná,“ podotýká.
Svůj záměr zatím nechce opustit. I proto, že v hoštické hospodě je malý kulturní sál, který využívají třeba na mikulášské besídky nebo pro pořádání kreativních dílen pro místní děti.
Přes léto se Hoštičtí a Vodochodští mohou scházet alespoň u fotbalového hřiště ve Vodochodech, kde několik dnů v týdnu od 16 hodin funguje stánek s posezením. Cedule na něm však hlásí, že za deště, bouřky či vichřice je posezení mimo provoz. Stejně tak přes zimu.
U hřiště potkáváme mladšího muže, který je na procházce se synem. Absence pohostinského zařízení ho příliš netrápí. „Vy byste chodila na pivo za 47 korun?“ ptá se a spolu s tím říká, že hospoda v Hošticích je zavřená právě proto, že tam lidé kvůli rostoucím cenám nechodí.
Za cenu dvou piv v hospodě si prý dá doma osm lahváčů. A nebude mu chybět společnost? „Dám si je s kamarády, které pozvu,“ pokrčí rameny. Za cenový rozdíl prý raději něco koupí synovi.
Posezení s kamarády naráží na další faktor, který má na konce vesnických hospod vliv: lidé si zvykli víc popíjet doma.
To pozoruje i bývalý místostarosta Vodochod a hoštický starousedlík František Veselý. „Začala to už ta blbá nemoc (covid-19, pozn. red.). Lidé si začali dělat hospody doma. Tady v Hošticích je jich šest. Vždycky se domluví a u někoho se sejdou,“ popisuje.
Bývalý místostarosta Hoštic František Veselý. Hospodským se podle něj člověk musí narodit.
Kvůli odlivu zákazníků, kteří si raději dají pivo doma nebo si zajedou na kole do nedaleké vesnice, kde hospodský i vaří.
Hoštičtí rozhodně nejsou jediní. Hospoda zanikla třeba i v Pticích západně od Prahy. „Byla ve vlastnictví bývalé obecní jednoty, její provozovatel to už pak neutáhl. Nevařilo se tam, chodilo do ní několik starousedlíků,“ vzpomíná starosta Miloš Dvorský.
„Jsme obec, která mívala 500 obyvatel, teď jsme se dostali přes 900. Většina nových obyvatel ale dojíždí za prací do Prahy a do hospody večer moc nechodí,“ vysvětluje.
Rušilo se ve vlnách
Podle Sdružení místních samospráv se hostince v malých obcích vždy rušily ve vlnách. Nejdříve přišel protikuřácký zákon, poté EET, které některé malé podnikatele odradilo, a poté v roce 2020 pandemie covidu-19.
„Vnímáme to velice úporně. Hospoda je symbol občanské vybavenosti, která na obec vždy patřila stejně jako obchod. Je to mnohdy jediné místo, kde se lidé mohou potkat. Obvykle funguje i když se koná nějaká akce,“ vysvětluje předsedkyně Sdružení místních samospráv Eliška Olšáková (STAN), která působí i jako poslankyně a starostka Valašských Klobouk.
Nakolik se na neblahém fenoménu konce vesnických hospod projevuje současná vysoká inflace, však prý zatím ze statistik vyčíst nedokážou.
Soumrak českých hospod
Oproti době před pěti lety z mapy Česka zmizelo dva tisíce hospod a restaurací. Je to pět procent z celkového počtu zhruba 40 tisíc. Nejčastěji jde o restaurace s tradiční českou kuchyní, o kterou výrazně opadá zájem. Projděte si analýzu datových novinářů Seznam Zpráv.
Ale zpátky do Hoštic. František Veselý popisuje, že hospoda tu v minulosti byla otevřená pravidelně. „Bývala tady hostinská z Prahy. Seděla tam třeba dvě tři hodiny sama, ale bylo vždycky otevřeno. Tohle je podnikání, pro které se musí člověk narodit,“ míní.
I když má místní hostinec otevřeno v pátek a v sobotu, starousedlíci podle něj nemají jistotu, že si na své točené i tak zajdou. „Jdu tam v pátek a oni tam mají ceduli soukromá akce. Takže normální lidé tam nemůžou jít,“ mávne rukou.
Když před lety seděl ve vedení obce, mělo prý zastupitelstvo našetřené peníze, za které chtělo objekt hospody koupit. Zmiňuje v té souvislosti příslib od tehdejšího majitele, že až se rozhodne podnik prodat, nabídne ho obci. „Dal to ale realitní kanceláři a koupil to soukromník. Tenkrát za dva miliony, dnes by za to chtěl 15 milionů,“ povzdychne si bývalý místostarosta.
Současný starosta Veselý podotýká, že obec nejprve plánovala pohostinství provozovat sama, právník jí to však nedoporučil. I proto nyní přes úřední desku hledají zájemce do podnájmu.
Minimální výši nájemného stanovili na 4000 korun, k tomu je potřeba připočíst 5000 na zálohy na vodu a energie. Nájemci pak slibují zajištění dřeva na topnou sezonu a také podporu v souvislosti s pořádáním kulturních a společenských akcí.
