Co vědí mladí o „devadesátkách“. Přišli Sověti, tápe čtvrtina

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

O událostech, které se odehrály v 90. letech v Československu a České republice, mají současní mladí lidé ve věku 15 až 20 let poměrně smíšené povědomí.

Tak třeba bezpečná většina (85 procent) uvádí, že v této dekádě došlo k rozdělení Československa, hokejisté vyhráli olympijské zlato v Naganu (uvedlo 72 procent) a správně si už spíše tipli, že proběhla kupónová privatizace a objevily se první mobilní telefony (převažují odpovědi, že respondenti to spíše odhadují).

Současně ale 22 procent mladých odhadovalo, že se v devadesátkách stal Miloš Zeman prezidentem České republiky a 27 procent si tiplo, že v tomto období do Československa přišla sovětská vojska.

Samotní mladí proto připouštějí, že o devadesátých letech mají jen zběžné informace a chtěli by se dozvědět více. Ve školách se ale tomuto období věnovali jen zběžně (uvedlo 66 procent respondentů), případně se toto období neprobíralo vůbec (15 procent respondentů).

Vyplývá to z výzkumné zprávy, kterou pro Knihovnu Václava Havla realizoval analytický ústav STEM, který sesbíral online cestou reakce od 1001 respondentů z řad mladých během začátku listopadu 2024.

„Znalost v tuto chvíli určitě není dobrá. Překvapilo mě, že pětina gymnazistů se devadesátými léty nikdy nezabývala. Ukazují to i jiné průzkumy, mladí lidé se o dějiny zajímají a apelují na to, že se to ve školách neučí dostatečně,“ komentuje výsledky výzkumu Barbora Grečnerová, vedoucí vzdělávacích projektů v Knihovně Václava Havla.

„Je to velmi silné sdělení. Poptávka je jasně patrná. Souvisí to s tím, že podle vyjádření mladých lidí to není doba, která by byla historickou etapou, ale vnímají, že co se v devadesátých letech stalo, se propisuje do současnosti. Proto je z jejich pohledu důležité se dozvědět fakta,“ zdůrazňuje Jitka Uhrová, hlavní analytička STEM, která se mimo jiné zaměřuje na školství.

Výzkumná zpráva dává nahlédnout i do toho, jakou představu si o devadesátých letech utváří mladí lidé, kteří se narodili až po roce 2000.

Formou otevřených otázek se totiž badatelé doptávají na to, co si pod touto dekádou vybaví. Odpovědi lze nejčastěji shrnout do hesel jako „politická změna a demokracie“ ale i „móda a životní styl“. Mladí na otázku reagovali zmínkami konkrétních módních trendů, oděvů, pestrých barev, popisovali i účesy a líčení, které mají s touto érou spojené. Případně v odpovědích odkazovali na noční život, diskotéky a party.

V doplňující otázce na konkrétní osobnosti, které si dotazovaní dvaceti a náctiletí vybavují, pak zcela dominuje Václav Havel. Zmínilo ho 39 procent dotázaných.

Pro srovnání Václava Klause nebo Miloše Zemana si spojuje s devadesátkami jen zlomek mladých.

„Když k nám přicházejí studenti na nejrůznější workshopy, delší dobu pozoruji, že osobnost Václava Havla mladí lidé vnímají především jako politika. Výrazně méně ho znají jako disidenta nebo spisovatele. Takže mě to až tak nepřekvapilo,“ reaguje Barbora Grečnerová na fakt, že Havel je vnímaný zejména skrze svoji roli prvního českého prezidenta.

„Byl prezident výrazný, byl vůdčí osobností sametové revoluce a myslím si, že s tím se na základní škole seznámí už dítě na prvním stupni. A ukotví si to. Nakolik se ve škole učí o Václavu Klausovi nebo Miloši Zemanovi, to je otázka. Václav Havel je vnímaný jako osobnost přelomu mezi totalitou a sametovou revolucí,“ dodává Grečnerová s tím, že pro mladé právě Havel ztělesňuje devadesátá léta.

Analytička Jitka Uhrová podtrhuje výzkumnou metodu: otevřená otázka, znamená, že respondentům výzkumníci nedávali na výběr a nedávali jim tak nápovědy.

„Mnohem méně figurují další politické osobnosti, ať už je to Václav Klaus, nebo zcela minimálně Miloš Zeman. A spíš už se objevují odkazy na kulturní oblast, a hlavně na popmusic. Často je uvedený Karel Gott nebo Michal David,“ poznamenává Uhrová a vysvětluje, že mladí příliš ostře nerozlišují mezi devadesátými a osmdesátými léty.

„Mladým je to trošku jedno. Někteří uváděli i Michaela Jacksona a podobně,“ dodává analytička.

Nejčastějším uváděným zdrojem informací o devadesátých letech jsou pro mladé příbuzní a škola. Svoji roli jako zdroj informací sehrávají i seriály jako Vyprávěj nebo Devadesátky.

Vnímání a hloubka znalostí je pak často ovlivněná i přístupem rodičů. „Tím, že mladí uváděli, že ve škole se ta léta tolik neprobírají, je pak zcela přirozené, že vzpomínky rodičů nebo prarodičů hrají velmi silnou roli,“ říká Jitka Uhrová.

Barbora Grečnerová vypichuje, že u vzdělanějšího rodinného zázemí si mladí lidé lépe uvědomují pozitiva, ale i negativa. „Naopak děti, jejichž rodiče mají nižší vzdělání, nemají takovou potřebu se o 90. letech dozvědět více, říkají, že jim základní znalost stačí,“ říká vedoucí vzdělávacích projektů.

Zdůrazňuje přitom, že mladí lidé ve věku 15 až 20 let vnímají znalosti o 90. letech jako klíč k pochopení současnosti. „Ukázalo se, že nadpoloviční většina 53 procent si uvědomuje souvislost mezi 90. léty a současností. Uvědomují si, že pokud nebudou devadesátým létům rozumět, bude se jim hůře orientovat v dnešním světě,“ vysvětluje Grečnerová.

A právě z toho plyne poptávka mladých se o devadesátkách dozvědět víc ve školách. Obecně přitom mladí lidé vnímají 90. léta pozitivně v tom smyslu, že přinesla svobodu a demokracii. Kritičtěji se staví k chování politiků a sociálním nespravedlnostem včetně koncentrace majetku do rukou několika jednotlivců.

Článek pokračuje pod infografikou.

„V souvislosti s tím spouštíme vzdělávací sérii. Ukazujeme tehdejší společnost z různých stran, máme lekci o kriminalitě, o ekologii, o budování státu, v každé mluví odborník a je snaha se na to podívat z různých úhlů pohledu. Základem je vtipná animovaná hravá lekce. Naším cílem je devadesátá léta do výuky dostat, podpořit učitele,“ říká Grečnerová.

Vzdělávací série je dostupná na stránkách devadesata.cz, kde bude Knihovna Václava Havla postupně uvolňovat jednotlivé díly.

Aktuální výzkum tak potvrzuje zprávu České školní inspekce o výuce moderních dějin na českých školách, která byla zveřejněna na podzim roku 2023 a vycházela z dat za rok 2022. Hlavní zjištění bylo poměrně zdrcující: nadpoloviční většina žáků dosáhla v testu z oblasti moderních dějin jen minimální nebo přímo nedostačující úrovně.

„Z praxe vnímám, že učitelé dějepisu se věnují historii, která se netýká živých politiků, kteří ovlivňovali či tvořili danou dobu, neboť kromě jiného mohou narážet i na významně jiné pohledy rodičů žáků. Do jisté míry může být rizikem pro učitele zachovat nestranný apolitický pohled,“ vrací problém zpátky k rodinnému zázemí Karel Kovář, náměstek ústředního školního inspektora.

Podle ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislava Kudrny je problém i čas, který je na výuku soudobých dějin hrazen. „Hodinová týdenní dotace není dostatečná a především, řada pedagogů výuku soudobých dějin nestihne – v deváté třídě jsou přijímací zkoušky na střední školy, ve čtvrtých ročnících středních škol maturity, kontinuální výuka od pravěku po současnost tak způsobuje nedostatek času na moderní dějiny,“ poukazuje ředitel.

Zároveň zmiňuje i fakt, že řada učebních pomůcek má různé kvality a některé se pokouší i o ideologické zkreslení –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ konkrétně zmiňuje například zaměření na pozitivní stránky komunismu.