Článek
Sedmdesátiletý Svatoň působí na katedře ústavního práva brněnské Masarykovy univerzity, jejímž byl prorektorem.
V týmu ústavních soudců by měl obsadit místo po Kateřině Šimáčkové, která předloni přešla k Evropskému soudu pro lidská práva.
Svatoňovu nominaci jednomyslně doporučily senátní výbory ústavně-právní a pro lidská práva.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský již dříve označil Svatoně, který byl asistentem tří ústavních soudců, za velmi kvalitního kandidáta.
Zeman původně na místo po Šimáčkové navrhoval advokáta Petra Poledníka, ten ale loni v Senátu potřebnou podporu nezískal – v tajné volbě dostal 57 ze 68 odevzdaných senátorských hlasů.
Svatoň v kandidátské řeči senátorům řekl, že si je vědom reálného významu Ústavního soudu, ale také jeho odpovědnosti před společností a obyvatelstvem.
Chtěl by dbát nejen na kontrolu ústavnosti, ale také na důsledný respekt k právům a svobodám jednotlivců a skupin, nediskriminaci a sociální solidaritu. Odmítl zkratkovitý a formalistický přístup při rozhodování soudu.
Za jedno z nejpodstatnějších rozhodnutí Ústavního soudu označil Svatoň verdikt, podle něhož Ústava není založena na hodnotové neutralitě, ale vyjadřuje základní hodnoty demokratického státu, a že právo a spravedlnost není předmětem volné dispozice zákonodárce.
„Osudová přitažlivost“
Senátorka Daniela Kovářová (nezávislá) se Svatoně dotázala, jak by se jako ústavní soudce vypořádal s návrhem na protiústavnost zákona špatně koncipovaného nebo špatně přijatého. Svatoň uvedl, že by přihlédl k hodnotové akceptovatelnosti zákona, jeho společenské potřebě a k závažnosti chyb při jeho přijetí.
Děkanem Právnické fakulty Masarykovy univerzity byl Svatoň v letech 2001 až 2007. Později též zastával pozici prorektora pro sociální záležitosti a další vzdělávání. Je odborníkem na ústavní právo a státovědu.
V minulosti byl asistentem ústavních soudců Jiřího Malenovského a Vojena Güttlera, nyní působí ve stejné pozici u soudce Vladimíra Sládečka. Vztah k ústavnímu soudnictví proto Svatoň označil za „osudovou přitažlivost“. Byl také přísedícím kárného senátu Nejvyššího správního soudu.
