Nový trik podnikatele s nelegálními billboardy: získal dům z vlastní exekuce

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kvůli dluhům se zbavil všech firem i nemovitostí, poslední dům ale uvázl v rukou věřitelů. Podnikatel proto využil firmu registrovanou na syna, aby se dražby mohl zúčastnit. „Já dneska nemám v Čechách nic,“ popsal pro Seznam Zprávy. Přesto zaplatil deset milionů, aby o dům nepřišel, a podle svých slov měl na dražbu přichystáno dvakrát tolik.

Příběh je o to pikantnější, že v této vile bydlí sám majitel firmy Eurobillboard Group, Fischerův syn Oliver. Přes tuto firmu Fischerovi pronajímají často nelegální billboardy.

Slovenský podnikatel Anton Fischer je dnes známý především kvůli svému byznysu s poutači. V minulosti o něm ale média psala jako o největším prodejci vozů Hyundai v České republice.

Dnes má od českých soudů kvůli trestné činnosti dočasně zakázáno podnikat, Seznam Zprávy ale popsaly, jak provozuje svůj byznys s billboardy pomocí schránkových firem.

Ze svého podnikání s auty si Fischer, podle svých slov, odnesl značný kapitál. Prokazatelně si odnesl také dluhy, kvůli kterým na něj věřitel podal návrh na insolvenci. Až do loňského roku Fischer dlužil 13 milionů korun na základě desetimilionové směnky z roku 2015 pro podnikatele Petra Kozojeda. Směnka se váže k době, kdy Fischer prodával auta prostřednictvím společnosti Hyundai-Fischer CZ, později přejmenovanou na DAX Autogroup.

„Insolvenční navrhovatel je přesvědčen, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a jeho peněžité závazky jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti,“ píše se v návrhu na zahájení insolvenčního řízení z roku 2021, které vedl Krajský soud v Českých Budějovicích. Pomocí insolvenčního řízení se věřitel snažil domoci zpět svých 10 milionů. Částka se za dobu nesplácení vyšplhala i s úroky na 13 milionů. Řízení skončilo v roce 2022, když Fischer věřitele vyplatil.

Mezi další Fischerovy věřitele podle tohoto dokumentu v roce 2021 patřila společnost DAX Autogroup (800 000 korun), Raiffeisenbank (3 960 000 korun) a Česká republika (501 667 korun za soudní poplatek pro Krajský soud v Českých Budějovicích).

V návrhu na insolvenci se dále píše: „Jak se navrhovatel dozvěděl náhledem do katastru nemovitostí, dlužník se v současné době pokouší činit právní jednání za účelem zhoršení dobytnosti jeho dluhů.“

Konkrétně mělo jít o rodinný dům s pozemkem v Litvínovicích u Českých Budějovic, kterého se podle navrhovatele snažil Fischer zbavit. „Dlužník totiž nemá jiný majetek, ze kterého by mohlo dojít k uspokojení dluhu navrhovatele nebo jeho jiných věřitelů,“ píše se v dokumentu.

Dům nakonec skončil ve veřejné dražbě, ve které ji za necelých deset milionů korun získala společnost Standex Zone s. r. o. Jejím jednatel a jediným majitelem je přitom podle obchodního rejstříku Oliver Fischer, syn Antona Fischera. Mimochodem – trvalé bydliště má (a měl i v okamžiku dražby) přímo v dražené nemovitosti, uvádí veřejné zdroje.

Zákon přitom zakazuje, aby se dlužník nebo jeho nejbližší dražby zúčastnili. Pokud je ale dražitelem právnická osoba, je z hlediska zákona všechno v pořádku, připouští odborníci oslovení redakcí.

„Exekuční řád je dneska, bohužel, velice děravý. Zejména po poslední novele exekučního práva se naše pravomoce velmi zúžily. Pokud je to přes právnickou osobu, tak se s tím nedá nic dělat. Je to zkrátka jiný subjekt. To je prostě děravost exekučního práva, že si stačí založit nějakou právnickou osobu, která to vydraží a ten dům dlužník dál fyzicky využívá. My soudní exekutoři na to nemáme legální nástroj,“ říká o podobných případech soudní exekutor Martin Štika.

Mluvčí exekutorské komory Eva Rajlichová pro Seznam Zprávy uvedla, že sice nejde o úplně běžnou praxi, ale takové případy se stávají. Může ale jít o postup na hraně, nebo za hranou zákona. Jde především o to, odkud pocházejí peníze použité v dražbě.

„Postup, kterým osoba, která je v exekuci, poskytne (dle všeho) před věřitelem, resp. exekutorem, zatajené prostředky jinému, je v rozporu se zákonem. Právní jednání, na základě kterého prostředky byly poskytnuty, je neplatné a (dle všeho obdarovaná) společnost by měla povinnému (resp. exekutorovi) peněžní prostředky vydat zpět. Na vlastnictví nemovitosti se ale již nic nezmění. Vyloučeno není ani to, aby se věřitel obrátil na soud a domáhal se vyslovení neúčinnosti právního jednání dlužníka, na základě nějž společnosti vyplatit prostředky na zaplacení dražby. Ultimativně by se mohlo jednat také o trestný čin (poškozování věřitele),“ popsala pro Seznam Zprávy mluvčí Rajlichová.

Redakce se obrátila i na věřitele, kterým je v tomto případě společnost ČSOB Leasing, a exekutorský úřad ve Žďáru nad Sázavou, který měl tento případ na starosti. Oba ale uvedli, že ke konkrétním případům nemají právo se vyjadřovat.

Vyhýbání se odpovědnosti pomocí účelového převodu majetku není v českém prostředí nic neobvyklého, popisuje spoluzakladatel projektu Exekutor má smůlu Tomáš Pospíšil.

„Je to poměrně typické. Takoví lidé jezdí v drahých autech, zároveň mají několik exekucí a oficiálně nic nevlastní. A najednou třeba jejich osmdesátiletá maminka zakládá firmu, ve které jsou jednateli,“ říká Pospíšil.

Společnost Standex Zone se nijak veřejně neprezentuje a nezveřejňuje ani účetní závěrky. To zákon připouští, pokud firma nevyvíjí žádnou aktivitu. A to je podle Antona Fischera přesně ten důvod, proč společnost vznikla – aby uchovávala jeho majetek.

„Připravovali to právníci. Exekutoři to odsouhlasili, je to všechno v pořádku. Vydražila to za 9 940 000 korun společnost Standex, kde jednatelem a jediným společníkem je můj syn. Byl jsem připravený dát na dražbu toho domu až 20 milionů korun,“ říká pro Seznam Zprávy Anton Fischer.

Sám přiznává, že v České republice v tuto chvíli formálně nevlastní žádný majetek, o který by mohl přijít.

„Já dneska nemám v Čechách nic. Z důvodu vlastní bezpečnosti v Čechách držím všechno prostřednictvím syna. Žiju v Českých Budějovicích, ale v Čechách funguju a podnikám prostřednictvím společností, které mají v zahraničí registrované IČ. Ať už slovenská nebo anglická firma může normálně podnikat v České republice. Není vidět, že jsem vlastník, a nemá na to vliv ani rozhodnutí soudu o tom, že nemůžu být po dobu čtyř roků statutárem v žádné společnosti, protože to se týká jen společností registrovaných na území České republiky. Takže mě to v podnikání v Čechách žádným způsobem neomezuje,“ popisuje Fischer.

Exekuci, ve které formálně přišel o svůj dům, aby ho přes jinou firmu znovu koupil, dává Fischer do souvislosti s prodejem společnosti Hyundai-Fischer CZ. Jako každý dealer vozů Hyundai prý musel podepsat směnku partnerské společnosti. Jako pojistku v rámci spolupráce v podnikání.

„V roce 2016 jsem celou společnost prodal, jak vy říkáte, schránkové firmě. Bohužel jsem nevěděl, že za ní stojí František Savov. Miliardář, který se skrývá před trestním stíháním v Londýně,“ říká Fischer.

Z veřejného rejstříku není možné toto tvrzení ověřit. V roce 2013 koupila poloviční podíl dnes už neexistující firma Sadira company s. r. o. a nyní je majitelem firma Equipment a. s. s akciemi na jméno, u které ani v evidenci skutečných majitelů nejsou žádné údaje o majiteli. Bývalá Fischerova společnost, dnes už pod jménem DAX Autogroup, je nyní v insolvenci. Savov odmítá, že by autosalóny koupil od Fischera.

„Jestli si to dobře pamatuji, tak jsme ten byznys přebírali od bank a importéra Hyundai, ne od pana Fischera. Z toho, co říká, mi spíš přijde, že byl okraden stejnými lidmi, jako jsem byl okraden já o svoje firmy,“ popsal František Savov pro Seznam Zprávy.

V roce 2015 se v médiích propíral spor mezi Fischerem, tehdejším největším prodejcem Hyundai v České republice, a prezidentem českého zastoupení automobilky, Hyundai Motor Czech, Vladimírem Vošickým. Fischer tehdy organizoval proti Vošickému protest prodejců, mimo jiné za pomoci billboardů připevněných na autech. Fischer se nakonec Vošickému omluvil a síť autosalonů prodal.

Tvrdí ale, že některé závazky této firmy nový majitel, údajně František Savov, nedodržel.

„Bohužel nedodržel podepsané dohody, nepřevzal všechny závazky, začal podnikat na nové IČO, staré IČO potopil a z toho důvodu se firma dostala do insolvence. Některé závazky tam byly jištěné mými směnkami. On si vytáhl aktiva a pasiva potopil, tak to šlo za mnou,“ říká Fischer.

Savov taková tvrzení odmítá.

„Pana Fischera neznám a nikdy jsme s ním nevyjednával, celou transakci pro mě organizovali advokáti a poradci. Pokud má pan Fischer jakýkoliv dokument, kde má pocit, že jsem já nebo některá z mých firem nedodrželi něco, co bylo dohodnuto, tak se k tomu rád detailně vyjádřím,“ uvedl podnikatel.

Seznam Zprávy odhadly na základě neveřejné nabídky, kterou redakci poskytla firma spojená s Fischerem, že z pronajímání nelegálně umístěných billboardů může inkasovat zhruba 900 tisíc až 1 milion korun měsíčně.

Nabízí se tak vysvětlení, odkud pocházejí peníze, kterými Fischer vykoupil z exekuce dům, kde žije majitel společnosti Eurobillboard. Zopakujme zde, jaké schéma Fischerovi používají ke svému podnikání s billboardy.

Majitelem konstrukcí na umístění billboardů je vždy nějaká schránková firma, v tuto chvíli je to společnost Reklam Reality, jejímž majitelem je oficiálně Tomáš Plánský. Na toho také Fischer formálně převedl většinu svých dalších neaktivních firem. Když schránková firma nashromáždí určitý počet pokut a pohledávek, skončí v insolvenci a nahradí ji jiná společnost. Fischer veřejně prohlašuje, že žádné billboardy nevlastní.

Samotný pronájem reklamní plochy ale nabízí společnost Eurobillboard Group, napsaná na Fischerova syna Olivera. Anton Fischer ale odmítá, že by své dluhy zaplatil penězi získanými pronájmem nelegálních billboardů.

„Billboardy jsou okrajová část toho, co dělám,“ tvrdí Fischer. „Mám svoje podnikatelské aktivity, kde dočasně, dokud je to kvůli té podmínce nutné, je statutárním zástupcem můj syn. Mám x společností, které fungují - půjčovnu stavebních strojů, v Chorvatsku mám polyfunkční objekt s několika obchody a několika byty, máme apartmány na Lipně, v Chorvatsku, na Kanárských ostrovech, mám bezpečnostní agenturu, takže ten záběr je poměrně široký,“ říká bývalý prodejce aut.