Nový problém Liberty. Lidé dávají výpovědi, mohou chybět při rozjezdu huti

Dva až tři tisíce lidí ve čtvrtek dorazily na protestní mítink v Ostravě. Tamní proslulá huť, která se dnes jmenuje Liberty, přes 70 let vyráběla ocel, teď je kvůli zadluženému vlastníkovi většina z šesti tisíc pracovníků už dva měsíce na nuceném volnu.

„Bohužel někteří zaměstnanci už v této situaci dále čekat nechtějí. Sami dávají výpovědi,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy šéf Odborového svazu KOVO Roman Ďurčo. „Bohužel jsou to desítky případů každý měsíc. Z tohoto hlediska to nemusí dopadnout dobře.“

Ve čtvrtek jste se se mnou před demonstrací bavil o zpožděných výplatách. Zaměstnanci, které jsem oslovil, zatím tento problém nezaregistrovali. Můžete konkretizovat, kolika lidí se zpoždění dotklo?

Máme tu informaci skutečně od zaměstnanců. Výplaty některým došly na několik etap. To jsme si u nich ověřili. A máme velké obavy, aby příští mzda vůbec dorazila. Zaměstnanci jsou ve velmi špatné situaci. Obávají se, že nebudou schopni zabezpečit své rodiny.

V huti Liberty bylo zaměstnaných okolo šesti tisíc lidí. Stále ten počet platí?

Bohužel někteří zaměstnanci už v této situaci dále čekat nechtějí. Sami dávají výpovědi. Přitom jsou důležití pro znovuzprovoznění huti. Rád bych je vyzval, aby setrvali, a pevně věřím, že společně s vládou i zástupci EU se nám podaří huť zachránit.

Ohledně výpovědí jsou to jednotky, nebo desítky případů?

Bohužel jsou to desítky případů každý měsíc. Z tohoto hlediska to nemusí dopadnout dobře.

Na akci zazněly v projevech návrhy na řešení. Můžete je shrnout?

Samozřejmě apelujeme na Evropskou komisi, aby přijala odpovědnost. Rozhodla o tom, že se společnost ArcelorMittal (majitel hutí do roku 2019, pozn. red.) bude muset zbavit aktiv. Zahrnuli do toho ostravskou huť a posvětili prodej panu Guptovi, přestože byla z transakce vyčleněna společnost Tameh, což je srdce huti, bez nějž podnik nemůže fungovat. Tohle kritizujeme. Chceme, aby Komise svoje rozhodnutí revokovala.

Apelujeme také na českou vládu, aby huť nenechala padnout. Rozhodně podporujeme, aby skončilo memorandum, které huť chrání před věřiteli. Samozřejmě vyzýváme současného majitele, aby vrátil vyvedené prostředky, které měly sloužit k modernizaci a k výrobě oceli na Ostravsku, zpět do huti. A pokud tak neučiní, aby firmu pustil k majiteli, který bude mít zájem a chuť ji provozovat a modernizovat.

Jak jste spokojený s protestním mítinkem?

Jsem rád, že zaměstnanci, kteří jsou nuceně doma, přišli. Podpořili hlavně sami sebe. Uděláme, co bude v našich silách, abychom vyvinuli tlak nejen na českou vládu. Spíš ji v tomto směru beru jako partnera. Ale míním to i směrem k Evropské unii.

Narážíte na regulace na ocelárenském trhu?

Ano, ať už jsou to emisní povolenky, vysoké ceny energií, dovozové kvóty. Z toho máme velké obavy. Apely musejí směřovat do Evropy. Abychom měli stejné podmínky jako země mimo EU.

Na mítinku vystoupili i vysoce postavení zástupci evropských odborů. To je další důkaz, že je celý ocelárenský sektor v Evropě v potížích?

Ano, na evropské úrovni se o tom opakovaně bavíme. Ve všech státech EU jsou podmínky pro oceláře velmi, velmi těžké. Stáváme se nekonkurenceschopní. Naše produkce klesá v celé Evropě, ale dovozy se zvyšují. Nemůžeme konkurovat třetím zemím, kde je cena za megawatthodinu někde na úrovni 40 eur a naši mají na spotech kolem 250 eur za megawatthodinu. To je jeden podstatný ukazatel. Dalším jsou emisní povolenky, které nám zatěžují výrobu. Je potřeba, aby Evropa řekla, že je ocel strategický materiál.

České ocelářství dostává nejméně státních peněz v Evropě. Neříkám, že bychom se tímto směrem požadavků měli ubírat, ale je potřeba vytvořit rovné a stejné podmínky. Už nyní je Evropa závislá na dovozu oceli. Řadu produktů musíme dovážet. Máme válku za humny a nedokážu si představit, že budeme stále víc poptávat ocel ve třetích zemích, když to nejsou úplně stabilní dodavatelé. Toto by měla Evropa přehodnotit.

Takže Česku i z tohoto vojenského pohledu hrozí, že bude s ocelí odkázáno na obchodní partnery mimo EU?

Bojujeme také o to, abychom byli schopni vyrábět ocel i na vojenské účely. Tank samozřejmě nevyrobíte z plastu. Ocel dělat umíme a bylo by velmi smutné, kdyby lidé z ostravské huti, kteří dorazili na protestní mítink, o svou práci přišli.

Premiér Petr Fiala uvedl, že stát má omezené možnosti, jak zasáhnout v soukromé firmě. Jak tedy podle vás vláda může pomoci?

Čeká nás v pondělí 26. února vládní tripartita a máme to tam jako jeden z důležitých bodů. Budeme se o tom bavit. Neřekl bych, že to vláda úplně neřeší. Situace je těžká. Je to soukromý podnik. Stát už nějaké peníze investoval a nemůže dávat peníze do černé díry. Navíc vlastník ani s představiteli naší vlády nejedná. To je opravdu velmi vážná situace. Pokud tu podnikatel nechá 30 tisíc pracovních pozic (zahrnuje i odhadované počty s pracovníky z dodavatelských firem, pozn. red.) a uteče pryč, tak se k tomu všichni musejí postavit čelem. Evropská komise i vláda by se měly dohodnout, že je potřeba situaci řešit. A řešení musí být komplexní, i majitel se k tomu má postavit čelem.

Jak?

Pokud chybí peníze, tak má být huť k dispozici jinému investorovi.

Mluví se o případných zájemcích. Je tohle vhodná cesta, jak huť zachránit?

Věřím tomu, že by mělo proběhnout oddlužení a reorganizace podniku. Huť musí znovu vyrábět ocel.

Zaměstnanci zůstávají nuceně doma už dva měsíce. Jak dlouho jim ještě trpělivost vydrží?

Agonie musí skončit co nejdřív. Kdyby to bylo na mně, pozvu je zítra do práce, ať mohou vyrábět. Tady je zapotřebí velká finanční injekce. Teď je hlavní otázka, kdo je schopný ji aplikovat.