České korunovační klenoty vystavují od 17. ledna v katedrále sv. Víta

Za přítomnosti prezidenta Miloše Zemana, premiéra Petra Fialy a dalších držitelů klíčů byly české korunovační klenoty vyjmuty 16. ledna z kaple svatého Václava. Instalovány jsou v katedrále svatého Víta.

Klenoty budou k vidění od 17. do 21. ledna 2023 v katedrále svatého Víta, v době od 9 do 17 hodin.

Vstup je zdarma, návštěvu si nelze rezervovat na konkrétní čas.

Trasa prohlídky, a tedy řada na vstup, vede jižními zahradami z Opyše přes Býčí schodiště a třetí nádvoří do katedrály - vstupem ze západního průčelí.

Spolu s klenoty je mimořádně možné spatřit i další relikvii - lebku svatého Václava -, stejně jako textilní součásti souboru korunovačních klenotů - královský plášť a hermelínový límec.

V katedrále jsou klenoty vystaveny poprvé od roku 1955, a to v původní vitríně navržené architektem Josefem Gočárem. Po dobu vystavení klenotů bude mít katedrála zvláštní návštěvnický režim. Poté, od 22. do 24. ledna 2023, bude chrám na tři dny pro veřejnost uzavřený.

Dlouhodobě jsou klenoty uschovány v relikviáři v Korunní komoře v kapli svatého Václava ve svatovítské katedrále. Vyjmout je lze pouze za situace, kdy se sejde všech sedm klíčníků.

České korunovační klenoty sloužily jako odznaky vlády a moci českých králů. Souprava zahrnuje svatováclavskou korunu, královské žezlo, královské jablko, kožená pouzdra na ně, podušku pod korunu a korunovační plášť s doplňky. Svatováclavskou korunu nechal v roce 1346 zhotovit Karel IV. pro svou korunovaci českým králem v dalším roce.

Svatováclavská koruna měla od počátku charakter veřejnoprávní. Nebyla osobním majetkem krále, ale patřila celé zemi prostřednictvím jejího nebeského patrona. Stala se vtělením české státnosti a po staletí udržovala vědomí o svébytnosti českého království mezi ostatními evropskými státy.

Ač korunovační klenoty vlivem historických okolností měnily místo svého uložení, do Prahy se vždy vracely na korunovaci. Svatováclavská koruna byla naposledy použita ke svému účelu při korunovaci Ferdinanda V. v roce 1836.

Koruna je zhotovena ze zlata a obsahuje 96 drahokamů velkých rozměrů, většinou velmi vzácných. Do koruny byly doplňovány po celou dobu života Karla IV. tak, jak je císař postupně získával. Rozmístění drahokamů má hlubokou symboliku, kterou dnes podle odborníků už nelze zcela přesně rozklíčovat.

Zástupci Pražského hradu vloni v prosinci představili výsledky říjnového průzkumu svatováclavské koruny. Odpovědět měl na otázku, zda v ní je umístěn trn z údajné Kristovy trnové koruny. Podle šéfa hradních památkářů Petra Kroupy byla v roce 2003 prozkoumána kamej na křížku koruny a bylo zjištěno, že dutina v ní je prázdná. Spekulovalo se proto poté, že se trn ztratil.

Odborníci v říjnu, kdy byly klenoty sneseny z Korunní komory, pomocí přenosného rentgenu ověřili, že další dutina je ve dně kříže. „Zvolená metoda rentgenového záření neumožňuje přímé potvrzení organické hmoty, tedy samotného trnu uvnitř schránky,“ řekl Kroupa.

Neexistují ale podle něj žádné indicie, že by s nohou kříže bylo po zhotovení koruny manipulováno. „Tudíž nepochybujeme o přítomnosti trnu ve schránce, kam byl vložen při zhotovení koruny, jak o tom informuje latinský nápis,“ doplnil. Nevyloučil další průzkum do budoucna.

Posvátný charakter koruny od doby Karla IV. umocňovala skutečnost, že šlo o korunu relikviářovou. Do křížku na jejím vrcholu byl údajně zasazen trn z Kristovy trnové koruny. Má to dokládat latinský nápis na koruně Hic est spina de corona Domini (Zde je trn z koruny Páně).

Český král tak byl symbolicky korunován stejnou korunou jako Kristus. Netýká se to však Karla IV., protože relikvie byla do zlatého křížku se safírovou kamejí v podobě ukřižovaného Krista vložena pravděpodobně až na sklonku Karlova života.