Nové Heřminovy léta válčily proti přehradě, po zkáze litují: Byla to chyba

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Obec Nové Heřminovy leží zhruba deset minut od Bruntálu směrem na Krnov, na řece Opavě. Vjezd do ní teď střeží policie, která pouští jen místní, hasiče, armádu a humanitární pomoc.

Vypadá to tu jako po válce.

Na silnici postává armádní těžká technika a vojenské boxy s nářadím. Po levé straně silnice už teče řeka znovu ve svém korytě. Zpustošený břeh a rozbořené domy dávají na vědomí, že voda tu dosáhla do výšky dvou metrů. Zahrady a ploty jsou pryč, řeka sem přinesla, co mohla. Na rozlehlé ploše pracují vojáci a dobrovolníci a pálí, co se dá. A tak je břeh ponořený do štiplavého kouře.

Pár metrů odsud se konal každoročně, deset let po sobě, hudební festival Rockem proti přehradě. Symbol boje proti nádrži. Teď se místo ocitlo zcela pod vodou.

„Chodila jsem tam taky. Ale stejně jako spousta jiných lidí, kvůli hudbě,“ přiznává nynější starostka Michaela Hermanová, která převzala vedení obce před dvěma lety a snaží se nabrat nový kurz.

Dva roky před tím seděla v zastupitelstvu, za opozici. „Nebylo šťastné, že původní vedení tak dlouho bojovalo proti přehradě. Obec se vůbec nerozvíjela, za důležité považovali pouze spory ohledně přehrady. Úřad jsem převzala v katastrofálním stavu, po účetní stránce, i pokud jde o dokumentaci. Ani jedna agenda nebyla v pořádku,“ říká Michaela Hermanová a přiznává: „Teď mám úplně jiné starosti. Máme tu spoušť. Jsou tu desítky dobrovolníků, armáda, řeším pomoc lidem zasažených povodní. Blíží se zima a ti lidé se nebudou mít kam vrátit,“ říká.

Hermanová nečelí jen následkům povodní, ale také výhružkám a urážkám. „Volají mi a říkají, že za všechno můžeme my. Snažím se na to nereagovat, ale mrzí mě to, protože ten odpor byl záležitostí minulého vedení obce, my se snažíme s Povodím Odry komunikovat. Stáhli jsme i odvolání proti územnímu rozhodnutí, jen ty dva roky od voleb byly velmi krátká doba něco změnit,“ vysvětluje Hermanová.

Kdykoli se snažím s ním mluvit na téma přehrady, říká mi, že to je velmi citlivé. „Hodně těch, kteří byli proti, už tu nežijí, někteří změnili názor. Dnes jsou tu mladí lidé, kteří si opravili domy a chtějí tu žít. Těm záleží na tom, aby tu byla ochrana před povodněmi. Nejsem proti přehradě, ale nejsem odborník a nechávám na nich, aby posoudili, zda nás přehrada a další opatření, mohly zachránit. Já jsem otevřená jednání. Až to tu opadne, chci nové referendum, to původní nás velmi svazuje. Chci se dívat dopředu,“ říká starostka.

I festival Rockem proti přehradě je minulostí, už dva roky se tu konají Heřminovské slavnosti. Jenže do nových začátků přišla letošní katastrofální povodeň.

Obec odmítla přehradu v referendu v roce 2008. Pár měsíců poté, co vláda Mirka Topolánka schválila její výstavbu.

Nebyl to nápad z čistého nebe. Stavba přehrady v Nových Heřminovech, která má chránit města a obce na toku Opavy, se zmiňuje ještě před první republikou. Komunisté tu pak plánovali postavit obří přehradu s několikanásobně větším objemem, než se později prosadila.

Po povodních v roce 1997 se téma přehrady vrátilo na stůl. Než se však vybrala konečná varianta, trvalo to devět let. I s ohledem na obec vybrali politici variantu menší nádrže s objemem 15 milionů kubíků tak, aby mohla být zachována část jejího území, ale zároveň byla účinná. Jedním z prvních návrhů totiž bylo vybudování přehrady, která by zatopila obec úplně –⁠⁠ tzv. velká varianta.

Jenže ekologové se proti této schválené variantě stavěli odmítavě. A obec Nové Heřminovy také. Předchozí starosta Ludvík Drobný a Ivo Dokoupil z Hnutí Duha i dnes tvrdí, že nechtěli bránit přehradě za každou cenu, ale přáli si, aby stát posoudil i jiné varianty, zejména tzv. suché nádrže, kterou zvažovala i jedna z mnoha studií a která by podle části odborníků mohla být také účinná. (Suchá nádrž je vytvořena přehrazením vodního toku, za hrází se však voda za běžných podmínek neakumuluje, pozn. red.).

Povodí Odry dnes viní aktivisty z průtahů. „Oni byli spolu s bývalým vedením tím, kdo svými obstrukcemi bránil celému procesu. Využili všech svých možností, ve všech možných řízeních, která se prováděla jako příprava pro územní řízení. Měli jsme stovky studií odborníků a zkoumali jsme i nulovou variantu. A vláda v roce 2008 rozhodla, jakým způsobem bude to území chránit. A tím to bylo dané. Informace některých hnutí jsou nepravdivé,“ říká mluvčí Povodí Odry Šárka Vlčková.

Bývalý starosta Ludvík Drobný vedl boj za přehradu sedm let. Dnes přiznává, že kdyby věděl, že přijde tak brzy další a tak velká voda, díval by se na to jinak: „S ohledem na vyplavené lidi se přikláním k tomu, ať je jim dána možnost odejít a přestěhovat se jinam. Ať dá stát ostatním stejné nabídky za pozemky a domy a postaví si velkou variantu přehrady.“

Velká varianta, jak už bylo zmíněno, by znamenala vymazání Nových Heřminov z mapy. „Byl to bohužel marný boj. Ale není naše chyba, že přehrada není. Ať nám dá stát důkaz, že jsme něco zdrželi. Ve všech jednáních nás odmítali a nebrali vážně. Prosili jsme také o mediátora, který by tu diskuzi řídil. Jenže oni nám řekli, že si to postaví i bez nás. My jsme se snažili, ale nepovedlo se nám to,“ říká Drobný a odmítá kritiku současné starostky kvůli nepořádku v agendě obce. „Nebudu to komentovat.“

Kritiku za průtahy odmítá i Hnutí Duha. Brání se slovům ministra zemědělství Marka Výborného, který obvinil aktivisty z průtahů stavby přehrady a potažmo vytopení Opavy a Krnova. „Lidé mi teď píšou, že jsem zm*d a podobně. Jeho obvinění nebylo fér. My jako občané máme právo se odvolat do 30 dnů. Oni pak mají 60 dnů se vyjádřit. To, že to trvá pak dva roky, je něco, co my nemůžeme ovlivnit,“ hájí se Dokoupil.

Stojíme u řeky Opavy v Karlovicích, po proudu leží tato obec nad Novými Heřminovy. I tady zničila povodeň domy a v obci jsou desítky hasičů a dobrovolníků. Kdyby však nevznikla tzv. suchá nádrž v Jelení, kterou vybudovalo Povodí Odry v rámci protipovodňových opatření, Karlovice by zažily větší pohromu.

Což ostatně potvrdil Seznam Zprávám i starosta Bruntálu Martin Henč. I Dokoupil si tuto suchou nádrž chválí a říká, že by se stát neměl soustředit na řešení jen pro jedno údolí a budovat takových nádrží víc, i pro obce, které stojí na toku řeky před přehradou.

„Pokud bychom měli více takových poldrů v krajině, tak se nám vodu podaří podržet. Stát to dělá špatně, koncentruje se na jedno údolí. Nejde o přehradu. Jde o to, jak se chováme k přírodě a k řekám,“ říká Dokoupil, který teď pomáhá v Karlovicích s odklízením nepořádku po povodních.

Tímto způsobem se aktivisté, obec a stát přetahovali celé roky. Veronika, která pomáhá při povodních, se v Nových Heřminovech narodila. Když byly záplavy v roce 1997, bylo jí šest let. Dodnes z nich má trauma a když prší, chodí se dívat k řece. Téměř od malička byla svědkem toho, jak vesnice bojuje proti přehradě: Sousedé mezi sebou, obec se státem.

„Přestože jsme měli tuhle zkušenost, byla jsem proti přehradě. Nechtěla jsem přijít o naši dědinu. Asi před osmi lety jsem začala měnit názor. Byla jsem zabejčená, až moji kamarádi mi otevřeli oči. Když jsem chodila do jiných dědin, měly spolky, hřiště, zastávky. My jsme nic nebudovali, nerostli jsme, všechno šlo na boj proti přehradě. Největší škoda je, že to rozděluje lidi. Když jsou tu volby, to je úplně konec, lidé spolu nemluví, jsou na sebe oškliví, děti si spolu nehrají. Je to smutné. Ale věřím, že se teď všechno změní s novým vedením,“ říká Veronika, která si nepřála zveřejnit své příjmení.

A dodává: „Doufám, že skalní odpůrci změní názor, že vystřízliví po této zkušenosti. Je rozumné, aby tu přehrada byla, zkracuje se interval mezi povodněmi. Navíc, když budeme jednat s Povodím Odry, můžeme jako obec něco získat,“dodává. Lidem je podle ní už dnes jasné, že svůj boj prohráli a přehrada tu bude.

„Vždycky nad námi bude tohle téma viset jako stín, je to takový kostlivec,“ říká Veronika. Zároveň se však zamýšlí nad tím, že malá varianta přehrady, jak se plánuje, nebude stačit. A i ona uvažuje nad tím, že by možná byla cesta postavit přehradu velkou a nechat obec zatopit. „To důležité mi stejně nikdo vzít nemůže, a to jsou ty vztahy a vzpomínky,“ říká.

Když se ve vsi bavím s lidmi zasaženými povodněmi, nenarazím na nikoho, kdo by byl dnes vyloženě proti přehradě. I jedna z bývalých zastupitelek, která nyní pracuje na obecním úřadu, to dnes vidí jinak.

„Všichni jsme byli na začátku proti, to se ale změnilo. Myslím si, že ani jedna strana se neposlouchala, oba tábory si trvaly na svém. Měli jsme více jednat,“ říká žena, která si nepřála zveřejnit jméno.

Ve vesnici žila padesát let. Nakonec svůj dům prodala Povodí Odry, které jej spolu s dalšími pětadvaceti domy zdemolovalo kvůli přípravě stavby přehrady. „Přestěhovali jsme se do Bruntálu s maminkou. Za rok zemřela. Stejně jako většina lidí, co odsud odešla,“ říká. Dnes je ráda, že je v Bruntále. Potopa v její rodné vesnici ji však zasáhla. „Objímáme se tu s lidmi, je to hrozně smutné,“ dodává.

Když za sebou nechávám poslední domy Nových Heřminov, stáčí se silnice do údolí. Tady jedu po budoucím dnu přehrady, kde zůstává poslední dům, jehož majitelé nesouhlasili s prodejem. Povodí Odry se jej chystá vyvlastnit, ale může tak učinit až v okamžiku, kdy bude mít pravomocné územní rozhodnutí. Proti němu se ovšem odvolali už před rokem Hnutí Duha a Děti Země. Majitel nemovitosti mi své důvody vysvětlit nechce, zdá se však, že nevěří, že se celá stavba nakonec zrealizuje a tedy dojde k vyvlastnění.

To ale není hlavní problém. Silnice, která tu vede a je jedinou spojnicí s Bruntálem, se musí přeložit. Se stavbou obchvatu kolem budoucí přehrady však zatím Ředitelství silnic a dálnic nezačalo, čeká na stavební povolení. Přitom žádost o územní rozhodnutí podalo už v roce 2019 a řízení bylo zahájené o dva roky později. Se stavbou I. etapy se plánuje začít až v roce 2027.

Na konci údolí, tam, kde by měla končit přehrada, začíná obec Zátor. Tady je mnohem větší spoušť než v Nových Heřminovech.

Hned u prvního domu stojí sedmdesátiletý muž. „Měl jsem vodu po prsa. To bylo mnohem horší než v roce 1997. Nemám sílu už s tím podruhé něco dělat. Hrozně se zlobím na vládu, proč už tady přehrada není?“ rozmachuje zoufale rukama.

Podél silnice stojí z obou stran poničené domy, před nimi leží v hromadách vyhozený nábytek a vlastně všechny věci, které měli lidé v domech. Čím více se blížím k části obce Loučky, tím je obraz místa horší.

Během chvíle mám oči plné prachu a písek mi skřípe i mezi zuby. Na místě jsou desítky vojáků, dobrovolníků a hasičů. V obecním úřadě si zřídili provizorní krizové centrum, kde přijímají hovory lidí nejen z obce, ale i blízkého okolí. Každý den tu zatím jde k zemi minimálně jeden dům. Zasaženo jich bylo přes 200, zbouraných jich bylo pět. „Teď už to tady vypadá dobře, ale před osmi dny, když jsme sem přišli, to bylo něco šíleného,“ říkají mi vojáci, kteří jedou na demolici jednoho z domů.

Za chvíli sem přijde i Monika Kaduchová se dvěma psy. Přišla se rozloučit se svým domem, ve kterém bydlela s přítelem tři roky. „Bylo to strašné, když tady byla voda, tak rychle stoupala a valila se, a pak už nám to vzalo kus domu. Okamžitě jsme se evakuovali,“ říká Monika Kaduchová.

Se svou rodinou žije na obecním úřadě, v čekárně lékaře. Doufá, že se najde nějaké bydlení, protože nemají jinak kam jít. „Byl to náš vysněný dům, dělali jsme si hodně věcí svépomocí. Chci vidět, až ho budou bourat,“ říká rozhodně a dodává: „Je hrozné, že se muselo stát takové neštěstí, aby se něco změnilo. Dávno měla být hotová přehrada. Nebylo by tady tolik neštěstí, tolik slz, tohle se nemělo stát,“ říká. Oceňuje pomoc dobrovolníků a vedení obce, která jim prý velmi pomohla v těžkých chvílích.

„Jsme vyčerpaní. Za chvíli přijde zima a lidé si začnou uvědomovat, že nemají kde bydlet. Řekla bych, že některým to ještě nedochází. Pro některé je tohle už třetí povodeň a ztrácejí motivaci tu zůstávat,“ říká místostarostka Jiřina Mičková, podle které by se měl stát nyní zmobilizovat, aby přehrada stála v nejbližší době.

„Až opadne ta nejhorší vlna, lidé se budou ptát, co s tím jako obec budeme dělat. Co uděláme pro to, aby tu velká voda nebyla znovu. A já se opravdu chystám více angažovat, protože cítím potřebu chránit naše obyvatele. Všichni ti, co byli proti, by sem teď měli přijít a měli by nám pomoct, podívat se na tu zkázu,“ zlobí se Mičková.