Nová výuka k bezpečným silnicím: na přechodu vás v umělé realitě srazí auto

V prostorné chodbě si na hlavu upevňuji bílé brýle pro virtuální realitu. Nejprve vidím oblohu, pak už se ocitám na přechodu. Projíždí bílé nákladní auto. Rozhlížím se. Místo připomíná ulici Vozová na pražských Vinohradech. Na zastávce stojí oranžový autobus a bliká, bude vyjíždět ze zastávky.

Šedé osobní auto mě pouští, naproti přechází chodec a na druhé straně na mě někdo mává, ať jdu. Vycházím a v uších slyším zvuk pražského provozu. Najednou se zpoza nákladního auta, v opačném směru, rychle vynoří modré osobní vozidlo, ozve se náraz a začnou blikat světla.

Ve virtuální realitě jsem již byl, opakovaně. Stejně jsem to ale nečekal. Buší mi srdce a cítím, jak mi hlava do těla poslala reakci na krizovou situaci.

Sundavám si brýle a jsem zpět v prostorné hale. „Teď si zkusíme stejnou situaci, ale z pohledu řidiče,“ říká mi Ondřej Rechner z Platformy Vize 0, jež má za cíl, aby se počet úmrtí na českých silnicích snížil na nulu.

Na zem pokládá zelenou, na 3D tiskárně vytištěnou krabičku s nápisem Pedáloměr. „Je to prototyp, nemáme schválenou potřebnou certifikaci, takže to nemůžeme poskytovat dál. Zatím to testujeme a vyvíjíme,“ vysvětluje Rechner.

Do budoucna by mohl fungovat buď přímo ve stojícím autě, kde se dají na pedály senzory a žák v autoškole tak bude mít virtuální realitu propojenou s fyzickým dotekem volantu, nebo budou na umělých pedálech a třeba herním volantu na počítač, aby to bylo přenosné a využitelné i pro školy.

Nyní to ale zkoušíme bez volantu i pedálů. Po chvíli se opět ocitám na té stejné ulici a ženský hlas mi říká, že to je simulace nehody, jež se v daném místě (avšak za jiných podmínek) skutečně stala.

Na tomto konkrétním přechodu u zastávky U Prdlavky srazil devětadvacetiletý muž v únoru 2023 vpodvečer šestadvacetiletou Slovenku. Na místo vyjížděla rychlá záchranná služba a žena utrpěla lehká poranění (kam ale patří třeba i zlomenina).

„Dopravní situace je načasovaná úplně nejhůř, co může být. Důvodem je třeba špatná viditelnost. Zkušenost z toho má být, že když k té nehodě dojde, tak si řeknete: Kdyby to bylo opravdově, tak jsem ho fakt srazil,“ popisuje Rechner.

Šlapu na zelený plastový čtvereček - senzor simulující plyn - a auto se rozjíždí na 60 kilometrů v hodině. Spěchám na důležitou schůzku, mám na ní být za dvě minuty, zní mi do uší.

Blížím se k přechodu a už vím, co přijde. Než ale stačím šlápnout na červenou brzdu, srážím asi patnáctiletého kluka v černém pruhovaném tričku a modrých kraťasech.

Tak jako předtím se ocitám na vyvýšené ploše, nízké střeše, odkud si prohlížím celou situaci znovu. Ženský hlas mi popisuje, v čem je nebezpečná, a jak mohla dopadnout jinak, kdybych jel pomaleji.

Vidím graf, jak rychle vzrůstá riziko smrti při střetu vozidla s chodcem. V 50 kilometrech za hodinu to je 40 %. V 70 kilometrech za hodinu to je už 90 %.

Taktéž zjišťuji, že kdybych uměl tuto rizikovou situaci přečíst dopředu a snížil rychlost, k nehodě by vůbec nemuselo dojít. V 50 kilometrové rychlosti je brzdná dráha 14 metrů, zatímco ve 30 kilometrové 8,3 metru.

Nakonec vidím i jaké následky srážka může mít. V tomto případě „pouze“ lehká zranění: zlomenina lýtkové kosti, otřes mozku, odřeniny. Doba léčení pro teenagera 2–4 měsíce, u dospělého 3–6 měsíců.

Aktuálně Platforma Vize 0 dopracovává scénáře pro nehody vozidla a chodce. Jeden je z Prahy, druhý z Pardubic. Zhruba do měsíce budou zdarma ke stažení pro kohokoli, kdo má virtuální brýle Meta, ideálně model Quest 3. Pořizovací cena tohoto setu je asi 15 tisíc korun.

Experti na silniční bezpečnost poté chtějí doplňovat další situace, třeba pro dodržování bezpečné vzdálenosti na dálnici nebo pro cyklisty.

Programy jsou určené zejména pro školy, autoškoly, ale třeba i firmy, které si brýle pro umělou realitu pořídí.

Na školách mohou pomoci s výchovou k bezpečnému chování a návykům. Doplní tak řady aktivit, jež už dnes pořádá oddělení Ministerstva dopravy BESIP.

V autoškolách zase mohou simulovat, co se stane, pokud se řidiči nevěnují řízení, nebo nedodržují pravidla. „Mohlo by to studenty preventivně motivovat, aby dodržovali pravidla silničního provozu,“ říká učitel Pavel Světlík z teplické Střední průmyslové školy, kde mají i studijní obor věnovaný dopravě. Škola se chystá do brýlí investovat a simulaci dopravních nehod využívat.

Na některých školách ale už virtuální realitu testovali a Ondřej Rechner z Platformy Vize 0 říká, že má „až moc pozitivní“ zpětnou odezvu. „Je to něco nového, většina to měla na očích poprvé, voní to novotou. Přidává to tomu atraktivitu a uvidíme, jestli se to během pár let vytratí,“ říká.

Virtuální realita je moderním a rychle se rozvíjejícím trendem. Jak píší Daniel Vankov a David Jankovszky, trh s umělou realitou dle odhadů vzroste v roce 2027 na 62,1 miliard dolarů (1,5 bilionu korun) z 10,3 miliard dolarů (250 miliard korun) v roce 2019.

Významnou oblastí (samozřejmě kromě herního průmyslu) je vzdělávání a bezpečnost. Česká firma z Plzně například vyvíjí virtuální kurzy první pomoci. Existují i nejrůznější programy pro střední i základní školy, jež se snaží sbližovat hranice mezi hrou a vzděláním.

U dopravní bezpečnosti je předpoklad takový, že skrze intenzivní zážitek a tělesnou reakci si člověk danou situaci prožije, a tím bude připravenější do běžného provozu.

„Na každého to bude působit jinak. Ale může to být o tom, že si člověk lépe představí situaci: ‚Hele, tady je autobus, nezabrzdil jsem, přejel jsem člověka a ponesu si to celý život jako následek‘,“ říká učitel autoškoly Radovan Myslík, který pořízení VR brýlí a stažení simulace plánuje.

U Nehody nanečisto byl v rámci zkušebního provozu pražský koordinátor BESIP Oldřich Kassl. Potvrzuje, že reakce zejména mladších dětí byly opravdu intenzivní. „Prožitek je tak silný, že se lidé rozeběhnou, začnou utíkat, jako kdyby to bylo naživo,“ popisuje.

Jednoznačný přínos vidí právě v „prožití“ celé situace. „Je to tak silný prožitek, že vám na to zůstane vzpomínka,“ doplňuje.

Jak se ukazuje ze studií lidské paměti, právě vzpomínky vázané na emoce bývají trvalejší (pokud ovšem v důsledku silného stresu či traumatu nedojde k jejich potlačení). Vzkaz o snížení rychlosti při zhoršeném výhledu, o nutnosti pořádně se rozhlédnout před přechodem, brzdné dráze i zdravotních důsledcích se tak může lépe uchovat po prožití nehody než pouze během teoretické hodiny v učebně.

Tyto předpoklady sice potvrzují i některé vědecké studie (např. právě s ohledem na bezpečnost chodců), jak ale ukazuje analýza dosud publikovaných prací, zatím to jsou pouze útržkovité důkazy. Hlavní otázkou totiž je, zda mohou tyto programy a simulace ve virtuální realitě změnit chování, případně na jak dlouho.

„Našli jsme jen málo důkazů svědčících pro to, že umělá inteligence může vyvolat změnu chování,“ píší v analýze k dosud publikovanému výzkumu už zmínění Daniel Vankov a David Jankovszky. Neznamená to, že by tomu tak nebylo. Jen na to doposud nejsou studie, jež by tuto otázku s vysokou mírou pravděpodobnosti dokázaly zodpovědět.

Zároveň je nutné nehodu ve virtuální realitě vnímat jako doplněk komplexní výuky na školách či v autoškolách. „Jsou to krátké krizové situace, které nikoho nenaučí řídit, nikoho nenaučí správně přecházet přechod. Ale chceme, aby si to děti i lidé zažili a uvědomili si tu situaci. To pak může vést k větší opatrnosti a méně nehodám,“ doplňuje Ondřej Rechner z Platformy Vize 0.