Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Úterý 1. dubna bylo dnem, kdy nám další z respektovaných finančních autorit sdělila, že se mladá generace musí smířit s faktem, že na vlastní bydlení dost možná nebude mít nikdy peníze. Dodejme, že pro mnohé nebude desetitisíců korun patrně dost ani na výsostný pronájem.
Vyjasněme si terminologii. Kupříkladu na vlastní 3+kk pár s průměrnou pražskou mzdou (která tryská vysoko nad republikový průměr) nenaspoří dřív než za desítky let.
A se sdílenou pronajatou kuchyní, případně koupelnou a toaletou se musí smířit klidně do 30 let.
Zní to vášnivě romanticky.
Leč není.
Speciálně pokud do hry vstoupí dítě. Neřkuli děti.
Ne, není to normální. Můžeme se utěšovat, že podobné je to v západní Evropě skoro všude, především v metropolích. K čemu nám ale takové utěšení pomůže? Máme jásat, že jinde panuje stejná bída?
V úterý analýza sítě realitních kanceláří RE/MAX konstatovala, že nejnižší dostupnost bydlení je v Praze, kde je za průměrnou měsíční mzdu 59 870 korun možné ve starší zástavbě koupit zhruba půl metru čtverečního.
Půl metru v barabizně!
Skoro nejhorší v EU
Jistě, stačí sledovat ceny bydlení třeba na portálu Sreality.cz a náš soustavný redakční Index dostupnosti bytů, aby tahle absurdní cifra člověka nezaskočila.
Je to marné. Šokuje zas a znovu.
Citujme: „Dostupnost vlastnického bydlení v ČR je podle ředitele RE/MAX pro Česko a Slovensko Jana Hrubého jedna z nejhorších v EU. Jedná se o důsledek pomalé výstavby a nedostatečné nabídky nových bytů a zároveň pomalého růstu reálných mezd. Za posledních deset let (…) průměrně vzrostly ceny nemovitostí v ČR o 123 procent, zatímco disponibilní příjmy obyvatel o 83 procent.“
Nejhorší je to v Praze, kde se metr čtvereční staršího bytu loni prodával v průměru za 112 000 korun.
A ještě jedna citace: „Ceny nových bytů jsou už tak vysoko, že si zde (v Praze) vlastní bydlení mohou dovolit především lidé z vyšší střední třídy, podnikatelé nebo bohatí cizinci. V nejatraktivnějších částech města se nabízí byty za částky vyšší než 200 000 korun za metr čtvereční. Velká pozornost kupujících je proto zaměřena na starší zástavbu a panelové byty na okraji města, které tvoří většinu nabídky na trhu.“
Chceme demonstrace vzteku?
Všechny strany a hnutí před volbami jako obvykle slibují radikální zlepšení dostupnosti bydlení.
Už to začíná být nejapné.
Ve skutečnosti nikdo neudělal v posledním čtvrtstoletí nikdy nic podstatného. Obvykle především s odkazem právě na byrokratické průtahy.
Aha. A ty by měl řešit kdo?
Mohutné demonstrace za dostupnější bydlení relativně nedávno vylamovaly okenice domů v Portugalsku, Itálii nebo Irsku. V Dublinu došlo i na násilí.
„Mezi nejdůležitější faktory, které mohou zlepšit nízkou dostupnost bydlení, patří výstavba nových domů a bytů, zjednodušení stavebních předpisů a povolení, dostupnost hypoték, zlepšení infrastruktury a také podpora pro developerské projekty zaměřené na dostupné bydlení,“ citoval před časem magazín Forbes analýzu poradenské společnosti Deloitte.
Abychom se nebavili v dutých frázích: Institut Housing Europe konstatuje, že se Evropa po druhé světové válce zásadně angažovala ve výstavbě levných nemovitostí. Od osmdesátých let však toto úsilí uvadlo.
Příští česká vláda by na něj měla urychleně navázat. Nechceme-li se dočkat krve na chodnících jako v Dublinu.
