Neudrží pozornost ani 15 minut. Češi pořád kupují knihy, ale už je neumí číst

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Více než čtvrtina lidí v Česku za celý rok nepřečte ani jednu tištěnou knihu. Klesá také počet průměrně přečtených knih za rok, číslo se poprvé dostalo pod deset svazků ročně. Češi přitom paradoxně knihy více nakupují. Ale nedokážou je kvůli roztěkanosti z internetu a nabídce jiné zábavy číst. K tomu, aby se člověk do beletrie ponořil, je podle odborníků potřeba zhruba 15 minut. Tak dlouho s knížkou nevydrží zdaleka každý.

Ukázal to rozsáhlý průzkum Čtenáři a čtení v roce 2023, který už popáté vypracovali pracovníci Národní knihovny a Akademie věd. Poprvé vznikl před šestnácti lety.

Mírně se také mění způsob, jak texty čteme. V čase totiž také klesá počet knih, které Češi ročně přečtou, v průměru je to 9,9, knihy, před pěti lety to bylo přes 12. „Lidé pozvolna opouštějí dlouhé, hluboké čtení, spojené s četbou knih. Na internetu totiž hledáme jiný typ textů a preferujeme kratší formy,“ potvrzuje Vít Richter z Národní knihovny, který se na výzkumu podílel.

Doplňuje, že najít prostor pro čtení tištěné knihy vyžaduje větší soustředění. „Obecně se říká, že člověku trvá asi 15 minut, než se hluboce začte. Zdá se, že v tom spektru volného času jsou lidé stále víc zaujatí jinými činnostmi, zejména mediálními,“ všímá si Richter.

Podle spoluautora výzkumu Jiřího Trávníčka z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR tento trend potvrzují i velké mezinárodní výzkumy. „Internet nás čtenářsky fragmentarizuje, rozptyluje. Čtení na této platformě je povrchnější, rychlejší. Souvisí to se samotným médiem a s tím, co tam čteme, tedy nejčastěji zprávy a diskuze,“ dodává.

Jak ukazují obsáhlá data průzkumu, který pracoval s více než dvoutisícovkou respondentů, papírové knížky zůstávají v oblibě, přesto konzumenti tříští svůj čas do více médií. „Řídnutí čtení knih je dlouhodobější trend. V letošním roce uvedlo 27 procent české populace, že za rok nepřečetlo ani jednu knihu. Před pěti lety to bylo jen 22 procent,“ potvrzuje Richter.

Digitalizace přináší obrovskou dostupnost knižního fondu, čtenáři se z pohodlí domova na počítači mohou podívat na elektronické podoby unikátních výtisků a nemusí pro potřebné informace běžet do kamenné knihovny, v čemž experti spatřují velká pozitiva.

„Na druhé straně digitální prostředí, sociální sítě nám odebírají zážitek z hlubokého čtení. U nastupující generace vyrůstající na sociálních sítích se objevují i určité problémy s porozuměním textu. Zkratkovitá vyjádření na sítích se často přisuzují tomu, že uživatel nebyl ochoten vnímat celkový kontext sdělení. Tohle může být negativní faktor digitálního prostoru, protože pak plodí i různé dezinformace,“ míní Richter.

Jak také potvrdil nedávný Výzkumník Seznam Zpráv, hlasující čtenáři se věnují knihám méně než před deseti lety. Uvedlo to 37 procent z nich. Čtvrtina (24 %) si myslí, že čte zhruba stejně.

Experti však zdůrazňují, že ani současné děti ve čtení neztrácejí výrazně oproti předešlým generacím. Julie Dominika Zemanová, spoluautorka projektu Mravenčí chůva, který se věnuje podpoře čtenářství, nedávno pro Seznam Zprávy uvedla, že se jen mění forma čtení.

„Děti čtou třeba na kartičkách deskových her nebo na internetu. Čtou tak více fragmentárně, ale i to je čtení, i když to tak na první pohled nevypadá. A je pro ně hodně důležité. Dětští čtenáři si postupně skládají informace a nasávají příběhy nebo naučný text a směřují k tomu, aby se něco dozvěděli o světě kolem, a to zdaleka nejen z knih, ale ze všech dalších možných zdrojů. Takže děti čtou a čtou dost, ale jinak,“ má jasno. Poznatky opírá o pravidelná online setkání s rodiči se zájmem o podporu čtenářství dětí. V Knižním klubu Mravenčí chůvy se konají jednou měsíčně.

Podle Trávníčka si přitom Češi ve čtení ve srovnání s okolními státy i evropském měřítku stále vedou solidně. Zaostávají jen za skandinávskými zeměmi, Velkou Británií či Nizozemskem. „Když si vybudujete návykové silné čtenářství, tak jste pak daleko lépe vybavený i na ta ostatní média. Jednoduše řečeno, je to velmi tvrdá škola, než se naučíte dobře číst. Průzkumy ukazují, že dobrý čtenář daleko lépe rozumí třeba televizním zprávám,“ zdůrazňuje jazykovědec.

Mezi čtenáři je nejoblíbenější oddechová beletrie, nějakou knihu z tohoto žánru za poslední rok četlo 45 procent respondentů. Autoři průzkumu také vypíchli narůstající zájem o sci-fi a fantasy literaturu (ze 17 % v roce 2018 na 28 % procent v roce 2023).

Na vrcholu zůstává Harry Potter. „Fantasy není už jen subkultura, není to jen četba mladých, ale lidí i ve středním věku. Z pohledu literární vědy je to žánr pořád přehlížený jako něco méněcenného. Ale není to tak,“ zdůrazňuje Trávníček.

Podle něj však není primárním motivem únik od reality. „Spíše potřeba číst silné příběhy, věrohodně vyprávěné. Rozšiřuje čtenářské mládí a nedospělost. Lidé v tom chtějí zůstávat,“ dodává.

Průzkum zároveň potvrzuje sílící oblibu elektronických knih, které čte občas přes 30 procent lidi, i audioknih (37 procent respondentů).

Největší nárůst zaznamenaly podcasty. Pravidelně si k nim najde cestu 36 procent dotázaných. Podle odborníků je to generacemi osvědčený princip poslechového čtení. „Podcasty jsou velký skokan. Covid z nich udělal velké médium. Nicméně poslechovým čtením se neocitáme v nové situaci. Tohle naše civilizace zažívala asi do poloviny 18. století, kdy lidem většinou někdo předčítal. Evolučně se jakoby vracíme, ale podcasty přinesly jinou formu,“ vysvětluje Trávníček.

Autoři zdůrazňují, že nová média neohrožují existenci tištěné knihy s mnohasetletou tradicí. Přestože 16 procent respondentů uvedlo, že by se bez knih obešli, jen jedno procento čte pouze elektronické knihy a tištěnou knihu neotevře vůbec.

Společnost má víc „mediálních lákadel“, která se však až na výjimky existenčně neohrožují.

To vysvětluje i podstatný paradox studie. I když přibývá nečtenářů tištěných knih, autoři studie evidují dvacetiprocentní nárůst lidí, kteří si za rok koupili tištěnou knihu.

Odrážejí to také čísla z poslední Zprávy o českém knižním trhu. Obrat prodaných tištěných knih v roce 2021 dosáhl 8,1 miliardy korun, tedy osm procent navíc oproti předešlému roku.

Lidé tak tříští čas dne mezi více médií. Zatímco průměrný čas strávený knihou zůstává stabilní (asi 33 minut), přibývá času stráveného na sociálních sítích.

Trávníček vysvětluje, že knižní čtení ztratilo svou dominanci už v polovině osmdesátých let ještě před nástupem digitální revoluce. „Od té doby už si více než padesát procent času čtení sytíme mimo knihy,“ říká.

Že se čtení knih s novými médii spíše doplňuje, potvrzuje také Daniel Fiala. Jeho web Databazeknih.cz, který letos slaví 15 let existence, sdružuje 400 tisíc registrovaných uživatelů. Ti v online prostoru hodnotí a doporučují hlavně tištěné knihy. Je to nejrozsáhlejší komunita čtenářů na českém a slovenském internetu.

„Nepozoruju, že by elektronické formáty nahrazovaly klasický papír. Zatvrzelá jádra vnímají nákup knížky jako obřad. Zatím jsem nezažil, že by se někdo chlubil: Audioknihy jsou super, já už nebudu číst ty tištěné. Když někdo jede na dovolenou, tak si třeba nechce balit hodně knih a vezme si čtečku. Někdo využívá čas v autě na poslech audioknih. Tato média slouží spíš doplněk,“ říká.

Podle Fialy jsou Češi národem konzervativních čtenářů. „Možná bude dál narůstat o pár procent čtenářů e-knih. Vsadil bych se ale, že papír bude dál drtivě převažovat,“ dodává.

Sociolog médií Jakub Macek z Masarykovy univerzity připomíná pravidlo, pojmenované už na začátku dvacátého století. „Nová technologická rozhraní nelikvidují stávající technologie a média, ale posunou je do nového kontextu k trochu jiným typům užití. Vznik rozhlasu také nevymazal noviny. Rozhlas se po vzniku televize stal z centrálního média poslechovým. Počítalo se s jeho zánikem a nestalo se. Podobně je to s knihami,“ říká.

Lidé sice podle něj mají na výběr čím dál více rozhraní, jak texty konzumovat, ale klasická kniha si uchovává svou kulturní cenu. „To se jen tak nevymaže. V knize se dobře orientuje, jsme na ni zvyklí kulturně, ale i co do vnímání významu napsaného a chápání souvislostí,“ dodává.

Podle Trávníčka s fenoménem tištěných knih příliš nezamává ani umělá inteligence, která umí na počkání třeba vychrlit obsah zadané knížky. „V tomto ohledu není umělá inteligence zásadní kvalitativní přelom. Můžeme jí zadat: Napiš mi obsah Babičky. Je to o něco pohodlnější než stávající hledání na různých webových denících školní četby. AI sice umí psát, ale zatím za nás neumí číst. Čtení jednotlivce nelze kolektivně vštěpovat,“ popisuje.

Proto tvrdí, že kniha jako médium i v záplavě jiných technologií zůstává neohroženou „stabilní věží“. „Tato věž mírně oprýskává a na digitálních nádvořích pod ní se dějí zajímavé věci. Nicméně to neohrožuje existenci věže,“ shrnuje Trávníček.