Článek
„Dát někomu peníze, byť třeba i relativně hodně, není řešení. Každá částka jednou dojde a mnohým lidem nedochází, že peníze se musí stále doplňovat, jinak pramen vyschne…“ píše Iveta Karásková. Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé názory z diskuze u článku o sociálním experimentu organizace Neposeda.
Přečtěte si původní článek
Jaroslav Lněnička: Nesmyslný projekt. V podstatě vyhozené peníze. Jaký asi bude závěr studie? Jednoznačný. Absolutní většina bezdomovců měla svůj osud ve svých rukou a jejich životní styl je jejich volbou. V naší zemi sociální systém umožňuje každému, kdo se alespoň trochu snaží, život v nějakém standardu. Kdo se rozhodne žít na okraji společnosti, toho dlouhodobě nezachrání žádné cizí peníze. Kdo chce žít jako zvíře, má na to právo a není povinnost ani právo ostatních, nutit jej ke změně. Jen si musí nalézt správné místo, kde nebude na obtíž okolí.
- Jan Klas (reaguje): Tenhle názor o svobodné volbě skončit na ulici je stejně tak stupidní, jako je častý. To je asi tak svobodná volba, jako jsem si vybral, že mě táta každej den mlátil od čtyř let. Jako to, že mě znásilňoval strejda a já kvůli tomu mám psychickou poruchu, která mi nedovoluje pracovat. Jako to, že mi umřela máma při porodu a já se celý dětství musel starat o svýho tátu alkoholika. Tolikrát jsem si v životě mohl skvěle vybrat! Je třeba mě hodit do nějakého vašeho pseudo pytle, zabouchnout dveře a zahodit klíč. Je to tak hrozně snadné. Cokoliv, hlavně nepřemýšlet, nebo nedej bože dokonce pomáhat.
Marek Kunta: Bohužel ta paní zřejmě vůbec nepochopila důvody, proč na té ulici končí. Opravdu to není jen nedostatkem peněz, práce je všude dost. Je to většinou nějaká mentální porucha, nemoc nebo celkově neschopnost normálního uvažování, které člověka udrží v normálním životě. Je nesmysl, že by někdo byl na ulici jen proto, že prostě nemá peníze.
Marek Pavlík: Podobné experimenty jsou důležité, aby se dlouhodobě vědělo, do jaké skupiny lidí se nejvíce vyplatí investovat sociální fondy a zda zvládnou životní situaci vyřešit sami nebo potřebují pomoc sociálního pracovníka. Je to jednorázová investice, která se bohatě vrátí na cíleném omezení výdajů, kam zjistí, že to nemá smysl.
Karel Vančura: Pokud člověk nemá nic, ani zázemí rodiny nebo prostě přátel, je 100 tisíc žalostně málo. Navíc tito lidé mají v zásadě problém nejen finanční, ale i sociální. A znalostní. Člověk, který má zázemí ve vzdělání a zároveň schopnosti/znalosti, jak se pohybovat ve společnosti, ten se zvednout dokáže, pro něj tahle injekce je dostatečná, aby si sehnal oblečení, střechu nad hlavou a práci. A dokáže si to udržet.
Člověk bez těchto, říkejme tomu třeba návyků, nemá šanci. Peníze + sociální pracovník už zní daleko lépe. Ne, aby ho vodil za ručičku, ale aby mu pomohl si nastavit priority a dokázal se jich držet. Ale stejně musí chtít. Bez toho to nejde. (redakčně kráceno)
Jitka Dočekalová: Napadl mě citát: „Dej člověku rybu a nasytíš ho na celý den. Naučte ho rybařit a nasytíte ho na celý život.“ Jinak řečeno, dát jim jednorázově peníze je slepá ulička. Pomoc na pár dní. Je to jednodušší, než s těmito lidmi pracovat, pomoci jim systematicky se zařadit do společnosti. Bohužel, mnozí o to nestojí. Ale bez pomoci si rozumně neporadí ani s milionem.
Daniela Sitaiova: Vyhozené peníze do vzduchu. Kdo by si mohl myslet, že se dá pomoct tak hloupým způsobem. Pořád mi přijde smysluplnější dát bezdomovcům nějakou užitečnou práci, jako třeba něco hlídat nebo uklízet. Nějaký smysl života. Ti, kdo by svůj život chtěli změnit, to pak můžou udělat. A k té práci taky nějaké ubytování třeba formou noclehu a možnosti hygieny.
- Martin Provazník (raeguje): Ono je to hlavně v lidech. Bezdomovcem nebo člověkem na dně se může někdo stát z různých důvodů, a tak i pomoc u jednoho může zafungovat a u jiného stejná nefunguje. Myslím, že experiment je nastaven poměrně správně. Podle mě na nastartování nějak zpackaného života je 100 tisíc na hraně. Částka na získání bydlení je v Praze na nějaké fakt minimum, a když nebude mít práci, tak si to neudrží. A to pominu, že vlastně nemá nic, musí vše zařídit. To znamená hodně si rozmyslet, co s tím, a nevím, nakolik jsou lidé na ulici schopní se takhle vzpamatovat. A ano, jak píšete, může pomoct i jen nabídnout ubytování a nějakou práci. Ale jak komu. (redakčně kráceno)
Jana Rachůnková: Případů, kdy někdo přijde o všechno a skončí na ulici, je hodně. Někdo svojí vinou, jiný třeba podrazem. Je však málo těch, kteří využijí druhé šance a snaží se z toho marastu a pobytu na ulici dostat. Šanci mají všichni, ale většině stav nicnedělání vyhovuje, pomoc třeba jen s pobytem v noclehárně odmítají, protože by se museli vzdát alkoholu. Otázkou jem kde na alkohol berou peníze, když nepracují. Žebrání asi vynáší víc, než kdyby šli pracovat.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Vaclav Zavrel: Uvědomte si, že ti lidé jsou na ulici právě proto, že nechtějí, ne že nemůžou. 90 procent bezdomovců je na ulici proto, že mají obří exekuce, které odmítají splácet. Proto nemohou oficiálně pracovat a proto nemají na oficiální nájem, ne proto, že by na ně už žádné bydlení nezbylo. Když půjdeme až na kost problému, tak z těch 100 000 Kč měli v prvé řadě zaplatit dluh na zdravotním.
Martin Dobeš: Neskutečný, číst ty komentáře tady. Takže bezdomovcům se nesmí finančně pomáhat, protože neumí hospodařit a udělali špatné rozhodnutí? Tak proč teda stát i soukromníci posílali tolik peněz na pomoc obětem povodní nebo hurikánů, kteří neměli pojištěnou nemovitost? To je ukázka špatného hospodaření i špatného rozhodnutí.
Stejně tak mi přijdou úsměvné komentáře lidí, kteří tu píší, že je to zbytečný experiment, protože je jasné předem, jak dopadne. Ne, není. Bez dat máte jen svůj zaslepený pohled na věc o tom, že by bylo nejlepší se těchhle lidí jen zbavit, hlavně ať je nemáte na očích a vše bude v pořádku. Přitom lidi, kteří na to nadávají nejvíc, jsou většinou zároveň ti, kteří jsou v největším riziku, že se to stane i jim. Vzdělanější a inteligentnější lidi ve většině případů chápou, že je to složitá problematika bez jednoduchých řešení a že je úplný nesmysl házet všechny do jednoho pytle. (redakčně kráceno)
