Článek
Rita pobývá v Brně se synem, dcerou a dvěma vnoučaty. „V Užhorodu jsme měli velký strach ze sirén. Už před válkou jsme žili v bídě. Tady je nám mnohem lépe. Vnoučata chodí do školy. Já i dcera pracujeme,“ říká žena v ukrajinštině. Živí se umýváním nádobí v restauraci hypermarketu na dvanáctihodinových směnách. Dcera Angelina dělá uklízečku.
Jejich rodina patří k minimu ukrajinských Romů, kteří v Česku zakotvili. Je to jen zlomek oproti stovkám dalších, kteří loni po útěku před válkou často dlouhé dny přespávali na nádražích či ve stanových městečkách.
VERZE V UKRAJINŠTINĚ
Nezisková organizace Romodrom nyní spolupracuje asi se 450 klienty z řad ukrajinských uprchlíků. „Z toho je odhadem 294 Romů. Je však nutné zdůraznit, že v počátcích uprchlické krize byl tento počet běženců několikanásobně vyšší, zvláště u Romů,“ porovnal ředitel zahraniční a humanitární sekce Romodromu Jan Husák.
V Brně se o tuto skupinu běženců starala neziskovka IQ Roma Servis. Podle projektového manažera Josefa Vlacha pracovali asi s padesátkou lidí, kteří se v Česku chtěli usadit. „Ze všech těch počtů, které jsme měli na starosti, zůstala v Brně jediná rodina,“ poukázal Vlach na Ritu a její čtyři příbuzné.
Podle informací neziskovek se část romských běženců vrátila na Ukrajinu, jiní se usadili v západní Evropě. Takovou zkušenost má i Rita. „Mám čtyři děti. Kromě dvou v Česku jsou další dvě v Německu. Daří se jim tam dobře. Oni si už zvykli tam, my tady,“ řekla. Češtině už rozumí, ale sama zatím vysloví jen základní fráze.
Stovky Romů loni často zůstávaly na nádražích v Praze a Brně. V metropoli jim po výstupu z humanitárních vlaků prvotně pomáhali dobrovolníci z Iniciativy Hlavák. Podle nich se situace uklidnila.
Kolik uprchlíků přichází teď
„Nově přicházejí jednotky uprchlíků denně. Obsloužíme za den mezi dvaceti až padesáti lidmi, ale často už potřebují nějakou návaznou službu, protože třeba nevědí, na jaký úřad se obrátit,“ vysvětlila Veronika Dvorská z neziskovky.
Velkou část běženců odradily od usazení v Česku právě prvotní nevlídné podmínky. Řada krajů i jejich ubytovacích zařízení romským Ukrajincům útočiště neposkytla. „Ukrajinští Romové, kteří byli nuceni přežívat v halách nádraží nebo ve stanech, ztratili naději na důstojný život v České republice. Podle našich informací se značná část osob rozhodla hledat pomoc v západních zemích Evropy. Někteří lidé se vrátili zpět na Ukrajinu a po určitém čase hledali útočiště například v Německu, Holandsku, Irsku a v dalších zemích Unie,“ vysvětlil Husák z Romodromu.
Doplnil, že v Česku nyní pobývají v šesti krajích. „Konkrétní místa pro jejich ochranu raději nesdělím,“ řekl.
Někteří z utečenců na jaře přijížděli jen na několik dní v měsíci a zdržovali se poblíž nádraží. Zkušenosti s tím měli i na jihu Moravy.
„Můžeme hovořit o dvou skupinách ukrajinských Romů, kteří přicestovali do Brna. Jednu skupinu tvořili lidé, kteří jsou zvyklí trávit čas v blízkosti nádraží a tento způsob trávení dne praktikovali i po příjezdu do města. Poslední z nich opustili nádraží koncem srpna 2022. Jednalo se o zhruba třicet osob, převážně žen a dětí, které se vydaly za asistence interkulturní pracovnice na vlak do Budapešti,“ popsal mluvčí města Filip Poňuchálek.
Druhou skupinu podle vedení města tvořili romští běženci, kteří se chtěli začlenit. „Začlenění je pro ně těžší z důvodu, že pochází ze Zakarpatské oblasti, kde se hovoří převážně maďarsky,“ řekl.
I mezi vládními politiky tehdy narostly obavy, že část uprchlíků vyráží do Česka organizovaně pro humanitární dávky. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) požádal svůj ukrajinský protějšek o prověření situaci v Zakarpatské oblasti. „Odtamtud jsou lidé možná organizovaně vypravováni za hranice EU s vidinou výhod, které u nás nemají právo získat,“ řekl v květnu ministr.
Po změně přidělování dávek a při klesajícím počtu uprchlíků Rakušan řekl, že už příjezdy zmíněné skupiny obyvatel nepředstavují zátěž.
Pasy kontrolovali jen Romům
Neziskovky situaci vidí jinak. Podle Vlacha se situace „démonizovala“, Romů bylo totiž mezi utečenci jen nízké procento. Třeba v Brně podle dostupných dat nyní pobývá okolo 24 tisíc uprchlíků z Ukrajiny, Romů jsou z toho ale zhruba jen desítky až nízké stovky. Z přístupu státního aparátu je Vlach rozpačitý. „Ti lidé museli ze začátku zůstávat na nádražích. Nenašlo se pro ně nějaké dostupné bydlení, takže se pak sebrali a odešli,“ popsal Vlach.
Podle Dvorské české úřady přistupovaly k Romům s předsudky, co se týče kontroly dokladů a hledání ubytování. „Minimálně na jaře jsme viděli nerovný přístup k romským uprchlíkům, a to jak z hlediska vstupu do celého procesu k možnému získání dočasné ochrany, tak později k získávání humanitárního ubytování. Nešlo jen o početné rodiny se specifickými nároky, ale i dvou- či tříčlenné rodiny,“ sdělila.
Romští utečenci měli často kromě ukrajinského i maďarský pas. Podle právních výkladů tak jako občané Unie neměli nárok na humanitární dávky. Ověřování jejich státní příslušnosti trvalo mnohdy až 14 dní. Čekali v okolí nádraží ve špatných podmínkách. „Končili de facto na ulici. Tento ověřovací proces jsme z hlediska českých úřadů nezaznamenali nikdy u lidí s bílou pletí,“ uvedla Dvorská
Souhlasí i Vlach. „Maďarské občanství se kontrolovalo jen u Romů. Na Zakarpatské Ukrajině přece nežijí jen oni. Byl to jeden z aspektů, který ty lidi zase postavil na okraj společnosti,“ sdělil.
Podle Husáka romské ženy s dětmi nabouraly českou „představu ideálního uprchlíka, který přijde, bude hned pracovat“ a společnost je neprávem začala považovat za hrozbu. „Po příchodu do Čech byly v uvozovkách ‚vítány předsudky ‘. Společným jmenovatelem, který byl popsán i mnoha mezinárodními organizacemi a pozorovateli, byla absence rychlé, adekvátní a účinné reakce na prorůstávající nevraživost až nenávist ve společnosti vůči těmto osobám,“ sdělil.
Rodina Rity opakuje vděčnost za přijetí v Česku. V Brně žijí v bytě s dalšími dvěma ukrajinskými rodinami. Bydlení je zatím bezplatné.
„Klíčové pro nás bude, jak se situace vyvine. Komerční nájem se dvěma malými dětmi si dovolit nemůžu. To bychom skončili na ulici. V takovém případě bychom uvažovali o stěhování do Německa. Ale děti si tu zvykly, chodí do školy. Na Ukrajině to tak nebylo,“ popsala Angelina.
O problémech se začleňováním hovoří opatrně. Její syn s dcerou chodí na základní školu v centru města. Setkali se prý i se šikanou a bitím od starších spolužáků. „Máme teď příslib od učitelky, že se situace nebude opakovat,“ uvedl zaměstnanec IQ Roma servis Pavel Šitavanc.
Právě neziskovky přebraly velkou část agendy spojenou se začleněním běženců. „Evropská unie uvolnila členským státům v přední linii značné finanční prostředky na pomoc lidem prchajícím před válkou na Ukrajině. Do jaké míry byly tyto prostředky využity na podporu ukrajinských Romů, není zřejmé. Je však zřejmé, že žili ve stanových městech nebo zvláštních zařízeních často oddělených od běžné populace, přestože bylo možné tyto prostředky využít na řešení dlouhodobé integrace například prostřednictvím investic do bydlení, vzdělávání, zaměstnanosti či sociálních služeb,“ zdůraznil Husák.
