Článek
Za komplikace, které hašení nejvíce zdržovaly, ale označili hasiči hlavně neprůjezdné přístupové cesty, přítomnost suchého dřeva a nedostatek vody. Přestože správa národního parku formálně splnila požární předpisy, v praxi nakonec některé dílčí nedostatky přispěly k rychlejšímu šíření požáru.
Jednalo se například o popadané stromy, které hasičům v prvních momentech zásahu bránily v tom, aby se dostali blíž k ohniskům požáru.
Na základě analýzy, kterou hasiči zpětně vypracovali, se nyní chtějí zabývat nastavením předpisů pro požární ochranu lesů, které by byly právně vymahatelné. V plánu je i prohloubení spolupráce s kolegy ze zahraničí.
Podle mluvčího správy parku Tomáše Salova těžaři už několik dílčích zásahů kolem obydlených oblastí udělali, řekl dnes ČTK. „Je pravda, že tam nejsou pravidla úplně jasně definována a bude možné je nějakým způsobem definovat nejspíše v okamžiku, až budeme mít k dispozici všechny analýzy a posouzení,“ uvedl Salov.
Jak s půlročním odstupem nahlížíte na to, že hašení požáru v Českém Švýcarsku trvalo tak dlouhou dobu?
Zásah byl specifický v tom, že se Česká republika svými klimatickými podmínkami a historií lesních požárů ještě s ničím podobným nesetkala. Běžně se s tím setkávají kolegové ve Španělsku, Portugalsku nebo Itálii, kde jsou hořlavé soubory a charakter lesa z hlediska připravenosti souboru k hoření stejné, jako byly v Hřensku.
Takže tím, že došlo k nelineárnímu šíření požáru, se nám během krátké doby objevilo několik ohnisek, která se postupně spojovala. Plocha požáru o rozloze 1000 hektarů je něco, s čím jsme doposud v České republice neměli zkušenost a samozřejmě i okolnosti, přístupnost terénu, velké množství hrabanky a koneckonců i přítomnost suchého dřeva, způsobily to, proč zásah trval tak dlouho a proč bylo potřeba požářiště projít metr po metru a dohledat všechna ohniska.
Zpětně tam vidíte prostor pro kroky, které by pomohly zásah a hašení požáru urychlit?
My bychom všichni, a tím nemyslím jen hasiče, ale především i lidi, kteří v těch lesích hospodaří, měli udělat maximum pro to, aby se zásah nedostal do takzvaného bodu zlomu, kdy se nám z lineárního šíření dostane do formy skokového šíření, protože pak nám jeho rychlost narůstá v podstatě exponenciálně. To znamená, je to o tom, abychom požár udrželi na nějaké rozumné ploše, k čemuž nám přispějí především přístupové komunikace a jakési rozdělení toho porostu na určité úseky, ve kterých se nám podaří požár zastavit tak, aby se nešířil dál.
S jakými největšími komplikacemi jste se, kromě toho, že s požárem takového rozsahu jste doposud neměli přílišnou zkušenost, potýkali?
Byla tam souhra meteorologických podmínek a vůbec i charakteru Národního parku České Švýcarsko. Mezi ty meteorologické podmínky patří dlouhodobé sucho a vysoká teplota. A charakter parku byl specifický v tom, že tam bylo poměrně velké množství hrabanky, což je jehličí a větve z odumřelých stromů, které spadly na zem, plus ten hořlavý materiál. A samozřejmě i podloží parku, kde jsou písky, kvůli kterým se voda vsákne.
To znamená, bylo tam sucho v kombinaci s velkým množstvím hořlavého materiálu, a složitý přístup, protože byť máme mapu komunikací pro případ zásahu, tak spousta těch komunikací byla v podstatě neprůjezdná, protože tam byly popadané stromy, nebo se tam nedostala technika. A další věc byla obecně zásobování požární vodou, kdy její zdroje na tak velký požár byly nedostatečné.
Tento faktor plánujete do budoucna nějakým způsobem upravit?
Dneska máme poměrně dokonale nastaven systém požární bezpečnosti ve stavbách. Máme popsána rizika a na ta rizika máme nastavena preventivní opatření. Něco podobného není stanoveno v přírodním prostředí, proto jsme takový materiál předložili do Bezpečnostní rady státu, a proto vznikne skupina, která by měla v první fázi identifikovat problémy, které v tomto ohledu jsou.
To znamená například to, že nemáme předpis, na základě kterého by vlastníci lesů měli vědět, jak mají být široké přístupové komunikace, kolik tam má být k dispozici vody a tak dále. Ale to, jaký ten rozměr bude, jak široké ty cesty mají být a kolik má být připraveno vody, už je zase o diskuzi další skupiny odborníků a my potřebujeme tyto závěry z výzkumů, které byly udělány na území České republiky, dostat do stádia, kdy budou právně vymahatelné tak, aby se podle nich vlastníci řídili.
Došlo podle vašeho názoru ze strany Hasičského záchranného sboru k nějakým pochybením ?
My jsme samozřejmě analyzovali i to, že v první fázi, a tím myslím při tom prvním vyslání během ranních hodin, jsme zjistili, že tam nebyly povolány některé jednotky z Ústeckého kraje z daného stupně poplachu. Ale to povolání v podstatě nemělo žádný zásadní vliv, protože stěžejní problém tkvěl v tom, že jsme se k požářišti nemohli vůbec dostat. Takže i kdybychom na hranici Ústeckého kraje měli obrovské množství techniky, tak ji stejně do terénu nedostaneme.
To bylo způsobeno právě charakterem požáru?
Ano, i charakterem terénu a přístupovými komunikacemi. Ale naopak zase Ústecký kraj poměrně rychle přešel z takzvaného prvního zavolání do zvláštního stupně, kdy už byly povolány i dané jednotky. Když se podíváme na situaci, která se stala z pondělí na úterý, kdy došlo k poškození objektů v části Mezná, tak už jsme byli ve zvláštním stupni a měli jsme tam obrovské množství sil a prostředků, ale ten požár už měl takovou formu, že hašení nebylo možné.
Zpětně ale zásah hodnotíte i na základě zprávy, kterou jste jako Hasičský záchranný sbor vypracovali, jako vydařený?
Myslím si, že byl adekvátní tomu požáru. To znamená hasiči udělali maximum, co bylo v jejich silách, přestože chceme a slibujeme, že nasadíme život, tak tady už to jednoduše nešlo, a to k tomu patří.
Jak zásadní roli podle vás sehrála spolupráce dobrovolných a profesionálních hasičů?
Ta byla zcela stěžejní, protože bez dobrovolných hasičů bychom požár nezvládli uhasit. Dokonce z hlediska počtu zasahujících hasičů bylo těch dobrovolných více než profesionálních.
A spolupráci s kolegy ze zahraničí hodnotíte kladně?
Rozhodně, ta pro nás byla také maximálně důležitá. Momentálně chceme vybudovat společný přístup celé hranice, ať už jde o Polsko, Sasko, Bavorsko nebo Rakousko. To, co se nám povedlo na polské hranici, je, že se nám podařilo díky evropským projektům nastavit systém, kdy hranice už je jenom jakási formální čára, a v případě mimořádné události k nám přijíždí hasiči, kteří jsou rychlejší, a není to o tom, z kterého státu jsou.
Generální ředitel Vlček dnes na bilanční tiskové konferenci zmiňoval i to, že některé povinnosti z hlediska požární ochrany byly ze strany národního parku sice formálně naplněny, ale vyskytly se dílčí nedostatky, které měly zásadní vliv na šíření požáru. Můžete říci, o které se jednalo?
Je potřeba zmínit, že námi vypracovaná zpráva nebyla kontrolou. My jsme se snažili identifikovat, že byl porušen ten či onen paragraf, ale obecně ten vlastník, nebo provozovatel lesa má povinnosti učinit určitá opatření. A mimo to zajistit zdroje požární vody a přístupové komunikace, které park stanovil a přístupové komunikace také znázornil v mapách a předal je hasičům, ale v reálu bylo těžké ty komunikace využít, protože na nich ležely popadané stromy.
Nicméně problém je určit, jak má být komunikace v lese široká. Stejná jako na sídlišti, kde máme jasně daný předpis, ale my nemůžeme říct, že šířka komunikace v lese má být široká tři metry. My to víme z pohledu hasičů, ale nemáme předpis, na základě kterého bychom mohli říct: Je tady určitý požadavek a nebyl splněn.
Čili to není nijak vymahatelné?
Ano, v podstatě je to v tuto chvíli nevymahatelné, proto to musíme změnit.
Zmíněny byly i určité nedostatky v oblasti požární techniky, jaká vylepšení v této oblasti do budoucna plánujete?
Zmiňovali jsme nedostatečnou vybavenost v oblasti letecké techniky. A poté je to o pozemním zásahu, kdy musíme převzít taktiku zásahu z jižních států a použít ji na Českou republiku, protože požár v Hřensku byl z hlediska plochy i rychlosti šíření podobný požárům ve Francii nebo Itálii. Je to především o využívání hadic s menším průměrem, se kterými můžeme lépe manipulovat v terénu a kterými zároveň můžeme šetřit vodu. Dále se to týká i nastavení systému řízení zásahu a zároveň i pořízení lesních speciálů, které nám umožní se dostat blíže k požářišti, protože jsou to vozidla s vysokou průchodností terénu, která mají řádově někde kolem 4000 litrů vody a dostaneme se s nimi blíže.
Nejspíše jste zaznamenal odchod dvou desítek hasičů z Ústeckého kraje, kteří pomáhali hasit požár v Hřensku. Mají tyto odchody podle vás nějakou spojitost se zhodnocením provedení zásahu?
Já jsem s některými z kolegů mluvil a na základě informací, které mám, ty důvody vycházely z jejich rozhodnutí. Vůbec si netroufám říci, co byl důvod odchodu těchto lidí, ale když se podíváte na to, jak to bylo prezentováno na dnešní bilanční konferenci, tak jsme v jakémsi dvanáctileté generační obnově a počet lidí, kteří odešli, byl řádově srovnatelný s tím, kolik kolegů odešlo v roce 2012. Dostáváme se tedy při srovnání s loňským rokem k podobným číslům.
Takže vylučujete jakoukoliv spojitost s vyvozováním odpovědnosti?
Nevím, to je věcí lidí, kteří odešli. Já takové informace nemám.
