Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Založení rodiny české páry stále více odkládají. Když se ale o dítě začnou snažit, mnohdy se objeví potíže. Problémy s neplodností se týkají přibližně každé páté dvojice.
Své o tom ví dnes jednačtyřicetiletá Kateřina z Ostravy. Ačkoliv neměla žádné zdravotní potíže, otěhotnět se jí dlouhou dobu nedařilo. „Ptala jsem se své gynekoložky, jestli je to normální. Moc to se mnou ale nechtěla řešit,“ vzpomíná dnes jednačtyřicetiletá žena.
Navzdory veškerým snahám i návštěvám lékařů na první dítě čekala roky. Mezitím ale tlak okolí sílil, otázky ohledně těhotenství slýchala čím dál častěji. „Snášet tlak okolí a rodiny za mě bylo snad horší než podstupovat celý proces,“ hodnotí zpětně.
Kateřina s partnerem se nakonec - stejně jako stále více párů v Česku - rozhodli vyhledat pomoc lékařů na reprodukční klinice. Díky umělému oplodnění se jim narodila holčička.
Dvojnásobek dětí ze zkumavky
Dětí, které přijdou na svět díky asistované reprodukci, je v populaci čím dál větší podíl.
„Obecně ubývá plánovaných dětí, a tím pádem relativně přibývá těch z IVF. Zatímco před 15 lety, když jsem nastupoval, bylo v každé školní třídě jedno dítě, dnes se jejich počet zdvojnásobil,“ komentuje Pavel Otevřel, vědecký sekretář Sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti ČLS JEP.
Co je to IVF?
Jedná se o spojení vajíčka a spermie mimo tělo ženy, proto se někdy používá pro následně narozené děti název „děti ze zkumavky“. Procedury spojené s umělým oplodněním probíhají na klinikách asistované reprodukce nebo v IVF centrech (IVF je zkratka pro latinský obrat in vitro fertilizace, český překlad znamená oplodnění ve skle - tím je myšlena zkumavka, laboratorní miska apod.).
Zdroj: NZIP
Stejný trend je jasně vidět i na celkových počtech, které eviduje Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Zatímco v roce 2009 díky umělému oplodnění přišlo na svět necelých 22 tisíc dětí, o deset let později, v posledním „předcovidovém“ roce, jich bylo dvojnásobně více.
„Páry tlačí čas“
Nejčastější důvod potíží s otěhotněním není těžké uhádnout: Lidé odkládají zakládání rodiny do čím dál vyššího věku. Počet dětí ze zkumavky proto podle lékařů bude růst i nadále.
„Dříve jsme léčili lidi s diagnózou, přišli třeba proto, že manžel měl po chemoterapii, měl špatné spermie nebo paní po operaci nefungují vaječníky. Dnes léčíme subfertilní páry, nikoliv neplodné, ale sníženě plodné. Jsou to páry, které ze všeho nejvíc tlačí čas,“ pozoruje Otevřel.
Mezi nejčastější diagnózy u žen patří syndrom polycystických vaječníků (PCOS), endometrióza nebo předčasné ovariální selhání.
Problémům s plodností ale nečelí pouze ženy. Dlouhodobě klesá také kvalita mužských spermií, kterou ovlivňuje zejména životní styl. Mezi rizikové faktory řadí lékaři především kouření, nadváhu, nedostatek pohybu a nadměrné zahřívání varlat.
Ženy v nevýhodě
Příčiny neplodnosti z důvodu konkrétních diagnóz jsou podle lékařů vyrovnané na straně mužů i žen. „Ve 40 až 45 procentech je příčina jen na straně muže, ve stejném procentu pak na straně ženy. U zbytku jsou důvody nakombinované,“ doplňuje lékařka a IVF specialistka z Fakultní nemocnice Ostrava Lenka Janáčková.
Ženy jsou ale limitovanější věkem. „Důvod, proč se častěji musí přistoupit k IVF a přeskočí se takzvané konzervativní metody léčby, je právě ženský věk,“ vysvětluje Otevřel. „Problém je, že ženy často netuší, že plodnost má i horní hranici. Není potřeba se jenom chránit před početím, aby netěhotněly v 15. Musí vědět, že ve 33, 35 letech začíná konec.“
S věkem ženy navíc přibývá rizik. „Vajíčka s vámi žijí celý život, stoupají počty takzvaných chromozomálních abnormalit. Po pětatřicátém roku tyto změny prudce narůstají. Po čtyřicítce je více než 65 procent vajíček abnormálních,“ dodává Janáčková.
Testy odhalí, kolik zbývá párům času
Lékaři proto doporučují možnost konzultací u gynekologů nebo lékařů ve specializovaných reprodukčních centrech. Páry si mohou nechat zjistit, jaký je jejich biologický věk i kolik času jim případně na založení rodiny zbývá.
Tuto možnost mohou využít i páry, které dítě zatím nechtějí. „Nikdo je nenutí jít do IVF, ale mohou si jen přijít povídat. Vezme se jim krev, uděláme ultrazvuk, když mají v rodině zátěž, uděláme dokonce genetické poradenství. Odcházejí s informací, jak na tom jsou, kde jsou na časové ose,“ vysvětluje Otevřel.
Žena může v Česku podstoupit umělé oplodnění nejpozději ve 49 letech, do 40 let hradí až čtyři cykly zdravotní pojišťovny.
Ceny za děti ze zkumavky se pak mnohdy šplhají i na stovky tisíc. „Cena je individuální podle použitých metod. Jeden IVF cyklus vychází kolem 35 tisíc s příspěvkem pojišťovny,“ říká Janáčková. Samoplátci za jeden cyklus - kterých je zpravidla potřeba hned několik - zaplatí přibližně 85 tisíc.
Od změny životního stylu po IVF
Způsobů, jak neplodnost řešit, je hned několik - od intrauterinní inseminace, což je zavedení spermií do dělohy, přes umělé oplodnění vlastními vajíčky a spermiemi až po umělé oplodnění darovaným embryem.
Otevřel doporučuje začít od těch nejjednodušších. „Bod číslo jedna je změna životního stylu. To znamená minimálně rok, záleží, jestli to věk umožňuje a jestli je dobrá zásoba vajíček.“
Pokud změna životního stylu nepomůže, páry mají možnost využít takzvaných konzervativních metod, jako je sledování a podpora ovulace nebo inseminace. „Nejedná se o oplození ve zkumavce, je to jenom snaha o to, aby oplodnění vyšlo přirozeně s pomocí nějaké hormonální podpory,“ vysvětluje lékař.
„Teprve když tyto metody selžou, následuje umělé oplodnění, kdy se odeberou vajíčka, spermie a vznikne embryo. I umělé oplodnění se dá udělat úplně jednoduchým i složitým způsobem,“ dodává.
Podle lékařky Janáčkové úspěšnost léčby neplodnosti stoupá. „Na druhou stranu se obávám, jestli jsme se už nedotkli nějakých limitů, kterých jsme podle současných poznatků schopni dosáhnout,“ dodává.