„Nemůžete mít auto ani hypotéku.“ Akademici jdou protestovat

Akademické protesty s názvem Hodina pravdy dnes proběhnou na vysokých školách napříč Českem. Celkem se zúčastní 12 univerzit, hlavní centra protestů jsou umístěna v Praze a Olomouci.

Cílem akce je zvýšení mezd vysokoškolských pedagogů na důstojnou úroveň. Ta by podle pracovní skupiny Ministerstva školství měla třeba pro profesory činit 100 tisíc korun. Ti z humanitních oborů ale často nedosáhnou ani na polovinu této částky.

„Bez grantů bych byla někde pod 50 tisíci, zhruba na 45 tisících,“ přibližuje svoji situaci profesorka historie Michaela Hrubá z Filosofické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Sama ale poukazuje na to, že situace jejích kolegů je horší. „V této době máme velkou obavu o generaci našich mladých kolegů, zejména odborných asistentů, kteří zakládají rodiny, mají hypotéky a podobně,“ vysvětluje Hrubá.

Jedním z nich je Zdeněk Sloboda z Filosofické fakulty v Olomouci, který učí na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky s dvouletou přestávkou od roku 2011.

„Tabulkový plat je dvacet osm a půl tisíce hrubého,“ uvádí Sloboda. Dodává, že sám se ve střídavé péči stará o osmiletou dceru, po zaplacení nájmu mu ale moc peněz navíc nezbývá. Někdy proto bere i další čtvrt až půl úvazek na dalších univerzitách či fakultách. „Nemůžete mít auto, nemůžete splácet hypotéku, nemůžete mít žádné dlouhodobé finanční závazky,“ vysvětluje Sloboda.

Jen o málo vyšší plat má pak Vít Zdrálek, vyučující na Ústavu hudební vědy Univerzity Karlovy v Praze. Jeho mzda vychází na 31 400 hrubého.

„Já i mí kolegové a kolegyně jsme dlouhodobě s mzdami na takzvaných podlahách, to znamená na minimech našich platových akademických tříd,“ popisuje pro Seznam Zprávy Zdrálek.

Akademici proto hledají cesty, jak svůj příjem zvýšit. Mohou si pomoci třeba různými granty, Sloboda ale upozorňuje, že ani ty nezaručují žádné vysoké výdělky. Popisuje, že peníze vyplácené třeba v rámci evropských grantů jsou totiž vázány na lokální akademické mzdy v dané zemi.

„Pokud je platová hladina v těchto oborech tak velice nízká, tak nám nepomůže ani získávání evropských grantů, protože se neposuneme. Nemůžeme tím platy zásadně navyšovat, maximálně o nějakých 10 až 20 %,“ vysvětluje a dodává, že jeho grantoví kolegové ze zahraničí díky tomuto mechanismu berou za stejnou práci mnohem větší odměnu. „Pro evropský akademický trh jsme levnou pracovní silou,“ shrnuje.

Zdrálek pak uvádí, že v době, kdy jeho žena odešla na mateřskou, si musel vzít ke svému plnému úvazku na univerzitě ještě také poloviční úvazek na gymnáziu.

„Myslím, že jsem to ještě řešil, ve srovnání s některými lidmi, relativně férově. Za mnohem horší považuju, když lidé mají více akademických úvazků. To je potom větší problém, když mají trvalé úvazky třeba na dvou akademických institucích a zabírají místa dalším. Vytváří to potom různé potenciální střety zájmu,“ popsal Zdrálek.

Podle dokoranda z oboru židovských studií Kajetána Holečka z Filosofické fakulty UK pak řeší fakulty i problémy se základním vybavením.

„Já třeba na své katedře nemám vůbec šanci mít tam nějaké pracovní místo, míněno fyzicky. Nějakou židli u stolu. Ani zaměstnanci katedry nemají vlastní stůl, vlastní kancelář,“ popsal.

Všichni akademici, které redakce oslovila, proto vítají nedávný příslib MŠMT o navýšení financí pro vysoké školy.

Podle ministerstva by se ale měla rovněž upravit i nabídka současných 4500 oborů. Řešit se proto budou třeba duplicitní nebo vícečetné obory s podobnou náplní na jedné vysoké škole.

Historička Hrubá z ústecké univerzity se ale rušení oborů na své škole neobává.

„Mám pocit, že to se nebude týkat regionálních škol. U nás to většinou není tak, že bychom měli tři pracoviště, která se zabývají historií, nebo třeba dvě katedry germanistiky. Ty regionální univerzity jsou daleko útlejší a v tomhle, bych řekla, racionálněji postavené,“ vysvětluje. Dodává, že pro chudší kraje, jako je ten ústecký, mají regionální univerzity zásadní význam i ve vzdělávání nových odborných pracovníků.

Ministr školství Vladimír Balaš (STAN) chápe rozčarování vysokoškolských pedagogů, kteří dnes protestují proti nízkým platům vyučujících humanitních a společenskovědních oborů. Problém ale nelze řešit pouhým dosypáním peněz z rozpočtu, racionalizovat svůj provoz musí univerzity, zdůraznil.

„Čekáme na informace ze strany univerzit do 21. dubna, jaké jsou jejich strategické a systémové kroky, abychom mohli mít argument pro to přidat do té kapitoly další prostředky,“ řekl dnes Balaš novinářům.

Podle ekonoma Daniela Münicha další vývoj akademických mezd nezáleží jen na ministerstvu, ale i na samotných univerzitách.

„Autonomie vysokých škol je tak vysoká, že je plně v jejich jurisdikci, jakým způsobem se peníze rozdělí mezi jejich součásti,“ vysvětluje Münich pro Seznam Zprávy. „To, že tu autonomii k tomu nevyužívají, nebo toho spíš nejsou schopny, to je jiná věc,“ říká.

Univerzity peníze mezi fakulty rozdělují většinou na základě tzv. koeficientů ekonomické náročnosti. Ty mají udávat finanční náročnost vyučovaných oborů. Jejich nastavení ale mnoho akademiků dlouhodobě kritizuje.

„Nemají nic jiného a jediná věc, na které se spolu shodnou, je tato ministerská formulka (koeficienty ekonomické náročnosti),“ shrnuje Münich.

Další příčinu současného podfinancování humanitních oborů pak vidí i v dobách komunismu. „Především společenské vědy byly služkou režimu. Byly to extrémně idealizované vědy, vlastně to často vědy ani nebyly,“ komentuje na závěr ekonom.

AKTUALIZACE: Doplnili jsme infobox o současné situaci s financováním vysokého školství a vyjádření ministra školství.