„Nemohli jsme vydat jídlo hladovému.“ Lidé popisují dění v Armádě spásy

„K tomuto dopisu mě dohnala bezmoc a vyčerpanost,“ začala loni v říjnu sociální pracovnice svou stížnost ohledně poměrů v brněnské Armádě spásy. Dopis je adresován pražskému vedení křesťanské dobročinné organizace. Žena popisuje „zoufalou situaci“ na pracovišti sociální služby.

Jak už Seznam Zprávy ve středu uvedly, část bývalých i současných zaměstnanců tvrdí, že je brněnský ředitel Ivan Borek šikanoval – sledováním kamerami, hrubými urážkami či hrozbami vytýkacích dopisů. Zmiňují řadu dalších problémů.

Státní úřad inspekce práce po letošní kontrole našel dvě desítky pochybení, chystá přestupkové řízení o uložení pokuty. Vedení Armády spásy hlavní část výtek, včetně šikany, rozporuje. Z brněnské pobočky organizace od začátku roku 2023 odešlo 20 lidí, což je nadprůměr i v této náročné profesi.

Redakce nyní přináší detailnější svědectví k poměrům v dobročinné organizaci. Identitu všech stěžujících si zaměstnanců zná, někteří chtějí zůstat v anonymitě. Brněnská Armáda spásy mimo jiné provozuje azylový dům pro 80 lidí, noclehárnu či nízkoprahové denní centrum.

Zmíněná autorka dopisu před rokem popsala, že ředitel Borek pracovníky kontroluje s pomocí dvacítky kamer. „Slouží výhradně ke sledování zaměstnanců panem ředitelem, přičemž jsme my zaměstnanci nebyli se systémem kamer seznámeni. Necítím se při své práci bezpečně a svobodně,“ dodala.

Také dalším se nelíbilo, že jsou kamery umístěny třeba v kuchyňce pracovníků nebo ve společenské místnosti. „Jde o naprostou ztrátu soukromí. Osobně jsem při vstupu do kanceláře ředitele několikrát viděla, jak má na počítači zobrazeno současně asi 20 online záběrů z různých kamer a sleduje osoby,“ popisuje v oficiální stížnosti pro inspekci další bývalá zaměstnankyně. Podotkla také, že když se z centra ztratila mikrovlnná trouba, vedení záznamy z kamer neprohlédlo.

Po vnitřní prověrce vedení nechalo čtyři kamery zalepit. Podle závěrů inspekce šlo o nepřiměřenou kontrolu podřízených.

Stěžující si pracovníci namítají, že vedení naopak vypnulo důležitou kameru u vstupu. Recepční tak neviděli, komu z lidí v nouzi mají otevřít. Pro představu – v zařízení často přechodně nocují lidé po výkonu trestu, narkomani, bezdomovci. „Přijímající mají naschvál zamezenou možnost vidět, kdo stojí před vchodem a koho a v jakém stavu pouští do objektu,“ tvrdila sociální pracovnice v říjnové stížnosti.

Část pracovníků uvedla, že se spory vyostřily kvůli distribuci jídla. Mezi dvěma zaměstnankyněmi došlo k několika ostrým hádkám. Stěžovatelé tvrdí, že vedení stoplo celodenní výdej jídla pro klienty azylového domu. Příděl dostávali až po páté hodině odpoledne, což mělo vést ke zbytečnému plýtvání. „V této chvíli mají klienti omezený přísun potravin a potraviny se zkažené opět vyhazují do kontejnerů. Klienti nejsou na prvním místě, z čehož je mi vážně zle,“ napsala sociální pracovnice.

Vedoucí přímé práce dostala po sporech a stížnostech zákaz chodit do kuchyně. „Tam, kam jiní podřízení musí chodit, ona nemůže. Já sama nevím, zda tam smím, či ne,“ doplnila ve stížnosti její tehdejší podřízená, které se nelíbilo, jak ředitel s její vedoucí naložil.

„Docházelo k absurdním situacím, že přišel hladový klient, který tři dny nejedl, a my mu jídlo nemohli vydat,“ tvrdí další člověk, který v zařízení stále pracuje.

Celostátní vedení to odmítá, nicméně sociální pracovnici loni v reakci na stížnost potvrdilo, že chyběla písemná pravidla pro příděl potravin. „Budou zpracována v souladu s principy sociální práce,“ slíbil v reakci národní ředitel sociálních služeb Jan František Krupa.

Armáda spásy letos na startu roku rozvázala pracovní poměr s jinou vedoucí kvůli údajné krádeži potravin. Žena tvrdí, že to byla jen záminka k vyhazovu kvůli jejím dřívějším stížnostem. S vedením Armády spásy se nyní soudí.

Část pracovníků také popisuje, že ředitel Borek nespokojené lidi nátlakem donutil k odchodům. „Když jsem problémy chtěla řešit, rozhovor se stal monologem ze strany pana ředitele, který skončil zastrašováním a uplatňováním své moci. Mně osobně řekl, že tuto situaci nemám řešit, a začal mě zastrašovat vytýkacím dopisem,“ uvedla sociální pracovnice.

Jedna z bývalých vedoucích byla po stížnostech sesazena a musela se narychlo stěhovat do průchozí místnosti bez možnosti uschovat si osobní věci. Popsala, že pak fakticky nemohla vykonávat svou práci, protože jí ředitel zakázal komunikaci s některými kolegy či neodepisoval na e-maily. „Způsob stěhování byl velice hrubý. Připadala jsem si, jako bych byla trestána za něco strašného, přitom jsem se kromě stížností ničeho nedopustila,“ uvedla. Tvrdí, že ji také ředitel zesměšňoval a posílal na psychiatrii.

Doplnila, že dostala zákaz účastnit se bohoslužby v azylovém domě. „Jak může v křesťanské organizaci nadřízený podřízenému účast zakázat?“ nechápala.

Inspekce ve své zprávě zmiňuje třeba „nepřiměřenou kontrolu, přemíru zákazů vstupů do prostor, kde mají zaměstnanci vykonávat práci, nebo nejasné a často se měnící pokyny a pravidla. Prvky šikany ze strany ředitele potvrdila také organizace Mobbing Free Institut, která podobné projevy řeší a situací v zařízení se několik měsíců zabývala.

Vedení Armády spásy výtky odmítá. Podle Borka i Krupy stížnosti vzešly od pěti nespokojených zaměstnanců. Tvrdí to také současná provozní Irena Jirková. O autorech stížnosti opakovaně mluví jako „o špinavcích“, kteří naopak měli sociopatické sklony a šikanovali vedoucího i některé bývalé kolegy.

„Všichni stojíme za panem ředitelem. Poté, co odešli problematičtí pracovníci, vše se uklidnilo,“ tvrdí.

Redaktor hovořil s Michaelou Krátkou, která na problémy v brněnské pobočce upozorňovala pražské vedení Armády spásy už v roce 2022. V témže roce pracovala tři měsíce jako sociální pracovnice ve zmiňovaném azylovém domě. „Zažila jsem tam hodně špatného jak vůči personálu, tak vůči klientům. Už jsem ani nevěřila, že nějaká spravedlnost existuje,“ říká.

Brněnské pracovníky podle Krátké trápil personální podstav, což snižovalo péči o klienty. „Starší pán, k němuž jsem kdykoli přišla, neustále opakoval, že je mu špatně. Měl šatní blechy, měl dlouho neprané oblečení. Nikdo to neřešil. Podívala jsem se do jeho záznamů v počítači a zjistila, že už rok nebyl u doktora a nemá potřebné léky. Byl ve stavu, kdy by k lékaři ani sám nedošel. Lékařka nás hned poslala na kožní,“ říká.

Hovoří také o klientce, která jen ležela v posteli a nikam nevycházela. „Zjistilo se to tak, že už nemá tři měsíce zaplacený nájem. Jiného nemohoucího klienta jsme museli vézt k lékaři přes město na kancelářské židli,“ dodala.

„Mám zkušenosti z osmi zařízení sociálních služeb a nezažila jsem nic tak otřesného. Zaměstnanci jsou pod obrovským tlakem. Chybí speciální kurzy psychohygieny nebo sebeobrany. Občas s klienty nyní docházím na pražskou Armádu spásy a atmosféra mi tam přijde mnohem lepší,“ přidává svůj názor.

Na poměry před dvěma lety upozorňovala v dopisech celostátní vedení, ale také brněnského nadřízeného. „Ředitel Ivan Borek se mi doslova posmíval do obličeje s tím, že je neodvolatelný a že si na něj před lety stěžovali bývalí zaměstnanci a nic se nestalo,“ uvedla.

Ředitel Borek to odmítá jako pomluvu. Namítá, že mají klienti zajištěné lékařské prohlídky u dvou praktiků.

Armáda spásy chce vyčkat na definitivní závěry inspekce práce a dalších kontrol. „Budeme výsledky plně respektovat a podle nich se zařídíme,“ sdělil národní ředitel Krupa.