Za odpad z Německa podmínka, hora pneumatik ale zůstala

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přes 300 tun kusů letadel a větrných elektráren leží na okraji Brna. Dalších 150 tun v Jiříkově na Bruntálsku a 370 tun drcených pneumatik je na hromadě v bývalém vepříně v Kojeticích u Prahy. To je výčet nelegálního odpadu, který redakce Seznam Zpráv zmapovala a který původně pochází z německé firmy Roth International sídlící ve městě Wernberg-Köblitz nedaleko českých hranic. Celkem na devět stovek tun všeho možného.

Podle bavorského státního zastupitelství upadla odpadová společnost do insolvence a policie rozšířila vyšetřování na další osoby.

„V současné době vyšetřujeme podezření z trestného činu nedovolené přepravy odpadu, který není nebezpečný, u pěti subjektů. Skutečnost, že bylo zahájeno insolvenční řízení, nemá na další vyšetřování žádný vliv. V současné době probíhají další vyšetřování ve spolupráci s českými orgány, ale nemohu poskytnout žádné podrobnosti,“ napsal Seznam Zprávám mluvčí bavorského žalobce Matthias Bauer.

Redakce nově zjistila, že společnost Roth prokazatelně dovezla nelegální odpad do Česka už před pěti lety. Majitel české firmy, která od ní odpad převzala, byl totiž za to odsouzený.

„Česká inspekce životního prostředí nepostihuje zahraniční odesílatele, ale příjemce nelegálně přepravovaných odpadů v Česku. Zahraniční odesílatele řeší lokální orgány,“ vysvětlila mluvčí inspekce Miriam Loužecká.

V areálu bývalého vepřína na okraji Kojetic u Prahy sídlí autoservis, kompostárna, kolotočáři tu mají zazimované pouťové atrakce, ale prostoru dominuje obrovská halda kusů drcených pneumatik. Je vidět z dalekého okolí. Celkem 372 tun odpadu sem Roth International navozil od konce května do počátku července 2020. Majitel pozemku za to dostal zaplaceno. Oficiálně dvacet euro za tunu.

„To není odpad, to je druhotný materiál, výrobek, žádný odpad,“ tvrdí i po sérii prohraných soudů jedenašedesátiletý majitel areálu Jaroslav Šimáček. „Chtěl jsem to recyklovat a zpracovat výrobek do drenážní vrstvy. Nebo to přidávat do betonu,“ vysvětluje svou verzi podnikatelského záměru. Žádná povolení k tomu ale neměl.

„Když mi to sem tehdy přivezli, tak jsem měl zažádáno o schválení provozního řádu, ten mi ale úřady zamázly a ani povolení jsem nedostal,“ tvrdí Jaroslav Šimáček. Linku na zpracování pneumatik prý shání už od roku 2016. Ale bez úspěchu.

Případ vyšetřila Česká inspekce životního prostředí a udělila Šimáčkově firmě G 3 plast pokutu 400 tisíc korun. Proti sankci podal majitel správní žalobu, poté i kasační stížnost, oba soudy ale prohrál. Nejvyšší správní soud vynesl rozsudek před čtyřmi týdny.

Navíc ho už minulý rok v dubnu Krajský soud v Praze odsoudil za neoprávněné nakládání s odpady ke třem měsícům vězení s tříletou podmínkou. Má čtyřletý zákaz vykonávat řídící a manažerské funkce ve firmách podnikajících s odpady a musí zaplatit pokutu 50 tisíc korun. Trest stihl i jeho firmu G 3 plast. Musí zaplatit dalších 400 tisíc korun pokuty a má šestiletý zákaz podnikání s odpady. Dohromady tedy musí Šimáček zaplatit 850 tisíc korun.

„U soudu jste jako na střelnici. Tam jsou politické tlaky,“ okomentoval výsledky soudů Jaroslav Šimáček. Navíc prozradil, že mu hrozí další vysoká pokuta za nakládání s odpady. Na pozemku má prý dalších sedm a půl tisíce tun kusů dalších pneumatik. Odkud je má, prozradit nechtěl. Ostatně ani detaily této pokuty.

„To je spor s odborem životního prostředí v Neratovicích, který mi dal pokutu 11 milionů korun. Já jsem se proti tomu odvolal, krajský úřad mi to snížil na 4 miliony, ale ještě to běží, takže o tom nechci mluvit,“ řekl Seznam Zprávám. Neratovická radnice nebyla sdílnější. „S ohledem na probíhající soudní řízení nebudeme k dané věci poskytovat žádné informace,“ sdělil pouze mluvčí města Neratovice Jakub Duchoslav.

Nelegálním odpadem v Kojeticích se zabývaly čtyři soudy a zkoumaly argumenty, kterými nešermuje na veřejnosti jen Jaroslav Šimáček, ale i další importéři německého odpadu, které Seznam Zprávy konfrontovaly. Nejčastěji tvrdí, že se nejedná o odpad, ale o materiál k dalšímu užití.

Stanovisko Nejvyššího správního soudu je však z dokumentů, které má redakce k dispozici, jasné. „Samotná možnost využití věci určitým způsobem pro naplnění podmínek vedlejšího produktu nepostačuje. Musí být prokázána skutečná jistota přínosnosti dalšího použití,“ stojí v rozsudku. Majitel materiálu to musí jednoznačně prokázat. To případ Jaroslava Šimečka podle soudců rozhodně není.

„Po celou dobu řízení nebylo firmou prokázáno, že by se drcených pneumatik zbavovala nebo měla úmysl se jich zbavit,“ napsal v rozsudku předseda senátu Krajského soudu v Praze Ladislav Koudelka.

„Obžalovaní v přípravném řízení rozhodně netvrdili, že by chtěli pneumatiky dále zpracovávat, že by k tomu měli připravené funkční vybavení, popřípadě sofistikovaný reálný plán, tím spíše, že neměli a nemohli mít příslušné povolení k převozu takového odpadu přes státní hranici a toho si byli vědomi,“ stojí v rozsudku.

Po celou dobu řízení Jaroslav Šimáček a jeho firma - byť mají právo na jakoukoliv obhajobu - měnili svá stanoviska a zásobovali soud nepravdivými, pochybnými a lživými tvrzeními.

„Rozřezané pneumatiky dovezené ze SRN na základě zjevně falešných a nepravdivých podkladů nemohou být čímkoliv jiným než odpadem, tím spíše, že tento odpad byl uskladněn v jámě na pozemku a nebylo pro něj další využití,“ konstatuje odvolací soud.

Co bude se stovkami rozřezaných pneumatik od německé společnosti Roth International a dalšími sedmi tisíci tun gumy navezenými odkudsi dál?

„Já vám to řeknu takto. Jestli dostanu nařízeno, abych to celé odvezl na skládku, tak mě to bude stát kolem 10-15 milionů korun. Tolik peněz nemám, takže to budu vozit po tunách podle toho, kolik budu mít peněz,“ odpověděl Jaroslav Šimáček.

„Místo toho, abych na tom vydělal, tak na tom prodělám kalhoty,“ konstatuje. Cítí prý křivdu ze strany všech možných úřadů. Své pochybení nebo vinu odmítá.