Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Patnáctka ústavních soudců ve středu konstatovala, že odvolací Krajský soud v Brně závažně selhal, když uložil otčímovi, který opakovaně znásilňoval nevlastní dceru, jen podmínku. Zároveň vyzval soudy, ať při rozhodování více poměřují tresty pro agresory se situací jejich obětí.
Od špiček justice k obecným soudům zároveň míří apel, ať na nižších instancích vznikají specializované trestní senáty s potřebným vzděláním ohledně sexuálního násilí.
Jenže „dobrovolnost“ ve vzdělávání soudců ani rok po křiklavém případě nefunguje, což potvrzuje také ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). „Mnoho soudců se jich nezúčastňuje a je to špatně ze dvou důvodů. Zaprvé se tam něco mohou dozvědět. Zadruhé školení slouží k tomu, že se soudci z nějaké právní oblasti mohou setkat a mohlo by to tím pádem vést ke sjednocení judikatury od Zlína až po Cheb,“ řekl ministr.
Specializované tribunály na jedinou výjimku nevznikají. A za vše mluví reakce z kritizovaného brněnského soudu. „Senát se specializací na sexuální trestné činy Krajský soud v Brně zatím zřizovat nebude, a to zejména s ohledem na personální a finanční limity soudu,“ uvedla na dotaz Seznam Zpráv mluvčí Krajského soudu v Brně Klára Belkovová.
Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že soudy obecně novou specializaci nezavádějí. „Jako důvod zaznívá, že nezahrnuje dost velký počet případů, aby byla smysluplná,“ uvedl mluvčí ministerstva Vladimír Řepka.
Takový senát funguje jen u Městského soudu v Brně, který má specializaci na trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti stanovenou pro dva soudce.
Celosystémová reakce
Kromě toho Ústavní soud vyzval k „celosystémové promyšlené reakci“. Součástí má být i vzdělávání soudců, které řeší takzvaný Lex Anička. Ve Sněmovně prošel zatím jen úvodním projednáváním.
Podle původního návrhu by si soudci vytvořili vzdělávací plán, který by schvaloval jejich nadřízený – předseda soudu. S tím ale soudci nesouhlasili a poslanci v ústavně-právním výboru prosazují změnu, která by schvalování zrušila.
Zavedení individuálních plánů vzdělávání bez kontroly považuje Klára Kadár z organizace Konsent za neefektivní. „Hrozí, že soudci a soudkyně je budou vnímat jako další administrativní povinnost bez skutečného významu. Ti, kteří se nechtějí vzdělávat nebo si myslí, že to nepotřebují, si pouze formálně vyplní plán a založí jej do šuplíku, aniž by se cokoliv reálně změnilo,“ řekla Kadár.
Předseda Soudcovské unie Libor Vávra kritiku částečně odmítá, protože se podle něj nedostatečná znalost soudce či soudkyně projeví. A to v kárných žalobách. „Víc věcí mu začne rušit odvolací, nebo dokonce Nejvyšší soud. Pak nestíháte, hromadí se případy a časem je na vás kvůli průtahům v řízení podán návrh na kárnou žalobu,“ řekl.
Podle Ireny Hůlové z Amnesty International není brněnský případ Anička, na který změna reaguje, pouze ojedinělým excesem. Soudy podle ní v takových případech ubližují obětem, čemuž mají naopak předcházet.
„Téměř každý měsíc vídáme v médiích případy, kdy se soudci nevhodně vyjadřují na adresu oběti sexuálního násilí, dopouštějí se takzvané sekundární viktimizace nebo ukládají nepřiměřeně nízké tresty. Nejde jen o soudy nižší instance. Například minulý týden Ústavní soud vytkl vrchnímu soudu, že tvrdil, že 14letá dívka, kterou znásilnila skupina osob lahvemi od alkoholu a při tom si ji natáčela, nesla za toto jednání útočníků spoluvinu,“ řekla.
Lex Anička má zlepšit vzdělání soudců
Novelu Lex Anička zmiňuje ve svém nálezu Ústavní soud, který upozorňuje, že má zvýšit schopnosti justice „kvalitněji, efektivněji a pružněji reflektovat specifické postavení zranitelných osob“.
Soudce Martin Lýsek z olomouckého krajského soudu se ale obává, že žádaný efekt novela nepřinese. Ačkoliv ji považuje za krok správným směrem, je podle něj nedotažená a málo ambiciózní. Sám nabízí efektivní, zahraniční zkušenost.
„Po vzoru zahraničních úprav bych si představoval nějaký systém kreditů – třeba pěti za rok jako v Holandsku –, které by soudce posbíral na různých vzdělávacích akcích. A pokud se to naváže na nějaký osobní vzdělávací plán, proč ne? Zároveň je v zahraničí běžné, že určité ověřitelné vzdělávání, publikační činnost a zahraniční zkušenosti jsou předpokladem pro kariérní postup konkrétního soudce,“ řekl Seznam Zprávám.
Českobudějovický krajský soudce Ondřej Kubů upozorňuje, že se soudci mohou jen těžko vzdělávat, když na to nemají vyhrazený čas a práce mají tolik, že ji nestíhají. „Navržená úprava nepřináší nic, co by mohlo současnou situaci jakkoliv posunout pozitivním směrem. Pouze soudcům ukládá další formalizované povinnosti, které jim zaberou čas,“ uvedl Kubů.
Tomáš Durdík z Nejvyššího soudu povinné vzdělávání podporuje, je ale podle něj potřeba zajistit, aby byl vzdělávací plán brán doopravdy vážně a nešlo jen o formalitu. „Předložený návrh by mohl být funkční. Soudci budou nuceni se nad podobou vlastního vzdělávání zodpovědně zamýšlet. V opačném případě, kdy by danou povinnost nechtěli plnit, totiž riskují dovození své kárné odpovědnosti,“ uvedl.
Předseda Unie soudců Libor Vávra nicméně upozorňuje, že vzdělávání pomáhá samotná debata ve společnosti. „Soudci se obecně chtějí vzdělávat. Odráží to i zájem o školení justiční akademie, na která není jednoduché se z kapacitních důvodů dostat. Ale nezastírám, že existuje určité procento soudců, které školení vůbec neabsolvuje. To je pravda. Na ně je potřeba se soustředit,“ řekl.
Redefinice znásilnění
Diskutovaný případ také urychlil diskuzi zákonodárců o nové definici znásilnění, která je vnímavější vůči obětem. Zákon poslanci schválili loni v dubnu, platí od začátku letoška.
Hlavním cílem novely je, že „ne znamená ne“. O znásilnění tedy – zjednodušeně řečeno – jde ve chvíli, kdy oběť dá jasně najevo svůj nesouhlas. Není nutná agresorova podmínka pohrůžky násilím, jako tomu bylo doposud.
V dřívější podobě trestního zákoníku byla definice znásilnění označena jako „kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku“.
