Článek
Už několik let slýcháme nebo čteme, že naše společnost je rozdělená vždy minimálně na dva tábory, mezi kterými je nepřekonatelná propast. V poslední době přicházelo toto téma nejčastěji před volbami, jejichž výsledky jsou přece jasným důkazem naší rozdělenosti. Jedná se ovšem o mýtus, který jsme si nechali všichni nakukat lidmi, kteří s ním umí velmi dobře pracovat ve svůj vlastní prospěch. A my jim akorát skočili na špek.
A komu jsme to naletěli? Například současnému prezidentovi, který rozdělil naši zemi na dolních deset milionů a sebe i svou hradní partu nominoval na vrchnost, která si s Ústavou může dělat, co chce. Od začátku definoval nepřítele, kterému dal jméno pražská kavárna. Jindy jim říkal pravdoláskaři nebo lepšolidi. Tuto elitářskou skupinu, bez ohledu na to, že neexistuje, postavil proti zbytku republiky. S pohádkou Praha vs. zbytek země si vystačil prakticky do teď.
Na dlouhá léta jsme naletěli expremiérovi Andreji Babišovi. Uvěřili jsme totiž jeho pohádce o Palermu, jak v 90. a nultých letech vládla pouze korupce a mafie, která zemi rozkradla, a proto je nám mizerně. On sám vydělal vlastní pílí miliardy, zaměstnává spoustu lidí a jako hodný strýček se na stará kolena rozhodl s Palermem skoncovat, obětovat se, aby v naší zemi bylo líp. Za nepřítele označil tradiční demogratické strany, které jsou proti zbytku poctivých občanů. Nálepky z jeho strany dál přibývaly – zlá EU, zlí chvilkaři, zlá média…
Naletěli jsme všichni ještě jednomu pánovi, který velmi rád rozděloval společnost, Tomiu Okamurovi. Předseda SPD od doby, co se nevěnuje turistickému ruchu, rozdal velké množství nálepek. Sluníčkáři, vítači, zlý Brusel, zkorumpovaná a lživá média, nepřizpůsobiví, Islám, multikulti, v poslední době jsou to vaxeři. Ti za všechno můžou, a když budeme následovat vůdce Tomia Okamuru, bude všechno v pořádku.
Stali jsme se obětí manipulace těchto pánů, kteří černobíle rozdělili společnost na ty hodné a na ty zlé a pak už se jen dívali, jak se hádáme mezi sebou, aby měli klid na uspokojení vlastních zájmů. Bohužel na úkor nás všech. Byli jsme vmanipulováni do obrazu rozdělené společnosti na my vs. oni. Aby ne. Manipulátoři totiž umí velice chytře pracovat s lidskými potřebami.
Jednou ze základních potřeb člověka je žít v bezpečí a beze strachu. Další je uznání a pocit výjimečnosti. Manipulátorovi pak stačí ukázat prakticky na cokoliv/kohokoliv, co/kdo nás ohrožuje, a strach je na světě. Pak nabídne zázračné řešení, jak se nebezpečí zbavit. Stačí, že mu dáme volnou ruku problém vyřešit. Svěříme se mu do rukou. A rozdělení je tu.
Jedni ho totiž budou následovat, druzí ne. Následovníci se od svého vůdce dočkají uznání a cítí se výjimečně. To znamená, že na druhé straně vyrostli odpůrci, kteří první skupinu vyhodnotili jako ohrožení, proti kterému musí bojovat. My máme pravdu, my jsme výjimeční.
A tak tu nakonec máme havloidy a zemanovce, anoisty a antibabiš, sluníčkáře a zlosery, pravdoláskaře a hejtry, pražskou kavárnu a českou hospodu, dezinformátory a veřejnoprávní média, vítače a odmítače, euroskeptiky a eurohujery, vaxery a antivaxery. Každá skupina si myslí o té druhé, že je zlá, hloupá a ohrožuje nás a my jsme ti dobří, chytří, co znají pravdu. Jedná se ale o jednu obrovskou iluzi, kterou nás manipulátoři chtějí vždy, zas a znovu očarovat.
Pravda je ovšem jinde. Naše společnost není rozdělená. A ne, ani sociální sítě plné vulgárních a nenávistných komentářů toto tvrzení nevyvracejí. Množství hejtů pouze dokazuje, že (skoro) každý umí být za svým počítačem hulvát. Ale česká společnost je různorodá! Najdeme v ní lidi různých národností, názorů, ras, náboženského vyznání, politických přesvědčení, sexuálních orientací či identit, vzdělání nebo společenského a finančního postavení atd. Spojuje nás ovšem jedno, co máme skutečně všichni společné – jsme lidé a obyvatelé České republiky.
Skeptikům zřejmě tato věta zní pateticky. Ale fakt, že nás spojuje naše lidství a život v naší zemi, je nesmírně důležitý pro uvědomění, že nejsme rozdělení na ty zlé, kteří chtějí naší zemi přivést do zkázy, a na ty hodné, kteří nás chtějí chránit. Není žádné my a oni, jenom my. My všichni.
A ještě jednu věc máme společnou – jsme vánoční země. Ze dvou velkých křesťanských svátků slavíme především Vánoce. V Řecku slaví naopak spíše Velikonoce, kterých si u nás v porovnání s Vánocemi skoro nevšimnete. Vánoce jsou v Česku nepřehlédnutelné. Už od začátku adventu se všude rozsvěcí výzdoba, stromky. Vánoční trhy, letos pojmenované jako farmářské, jsou v plném proudu. Televize a YouTube přetékají vánoční reklamou. Slavíme bez ohledu na vyznání nebo příslušnost k církvi.
Jako farář mám nutkavou potřebu vám sdělit, co vlastně o těch Vánocích slavíme. Před dvěma tisíci lety byl svět skutečně rozdělen na dvě části – nebe a zemi. Nebe – sféra, ve které byl Bůh. Země, na které žili lidé. Mezi nimi zela nepřekonatelná propast plná zla, nenávisti a všeho nelidského, čeho jsme my lidé schopni.
Tuto propast se Bůh rozhodl překonat a stal se člověkem, jedním z nás, když se narodil jako Ježíš z Nazaretu kdesi v betlémském chlévě. Od této doby s námi Bůh sdílí své božství a my s ním smíme sdílet naše lidství. Už se nemusíme bát, protože na naší straně je Bůh. Na straně všech lidí bez rozdílu. To znamená, že jsme v jeho očích všichni výjimeční. Bůh tu nepřekročitelnou bariéru překonal svou láskou a odpuštěním. Když tehdy Bůh dokázal smazat rozdíl mezi nebem a zemí a smířit je, proč bychom my nedokázali překonat naše rozdíly? Vánoce jsou dobrým časem k usmíření.
Přeji vám požehnané svátky!
