Článek
V mezinárodním testování PISA, které je největším takovým světovým srovnáním, nyní české děti v matematice zaznamenaly nejslabší výsledek od roku 2003, kdy se Česko do testování zapojilo poprvé. Konkrétně jde o 487 bodů. Přesto to stačí ve srovnání s průměrem zemí OECD – 472 bodů – na výrazně nadprůměrný výsledek. Statisticky lépe než Česko dopadlo jen devět zemí, z Evropy jde pouze o Estonsko a Švýcarsko.
„Je to zčásti dáno tím, že se některým zemím daří ještě hůře než nám,“ není příliš pozitivní ministr školství Mikuláš Bek (STAN).
Při úvahách o úrovni českého vzdělávání jsou nejdůležitější trendy, nikoliv jeden konkrétní výsledek. Na jedné straně ukazují, že české děti dosahují, co se týče znalostí a dovedností, zhruba stále stejné úrovně.
Z druhého pohledu ale vychází, že české výsledky táhne pouze úzká skupina těch nejlepších žáků, která se navíc stále zužuje. Naopak přibývá dětí, které nezvládnou ani nejjednodušší úlohy, a budou tak mít problémy nejen v dalším vzdělávání, ale především v dospělém životě.
Tento problém je navíc úzce provázaný s rodinným zázemím dětí. Těm, které nemají doma podporu, školy neumí pomoct.
„Dopad rodinného zázemí na vzdělávání žáků je v Česku skutečně silný a jde o nejslabší místo našeho vzdělávacího systému,“ vysvětluje ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.
Tak pravil covid
Během 20 let, kdy se Česko testování účastní, se výsledek dětí propadl o 29 bodů. Pokles není v mezinárodním srovnání nijak výjimečný, srovnatelného průměrného počtu bodů dosáhlo mezi lety 2003 a 2022 jen šest zemí.
Debata o propadu tak nemusí být natolik zásadní. Zásadnější je obrázek o tom, jak děti poškodila covidová pandemie, respektive související uzavření škol. Podle výsledků na české děti nedopadla tak výrazně navzdory tomu, že průměrně strávily doma téměř nejdelší dobu na světě. Delší čas se nedostaly do lavic jen děti v Mexiku, Kolumbii, Turecku a Chile.
Nutně ale nejde o dobrou zprávu. Výrazněji se covidová pandemie totiž promítla do výsledků rozvinutějších vzdělávacích systémů, než je ten náš. Což ale naznačuje, že zvláště děti s horším rodinným zázemím stejně školy nedokážou moc posunout, a tak nehraje ani tolik roli, že nechodily tak dlouho do školy.
„Propad úspěšnějších zemí je větší než náš, i když stále zůstávají nad námi. A proč? Když jsou znevýhodnění žáci ve škole, umí s jejich zázemím učitelé pracovat. Když jsou doma, o to více se propadají,“ dodává ústřední školní inspektor Zatloukal, že v tomto se českému vzdělávacímu systému stále nedaří.
Průměrně v zemích OECD lze odlišnému rodinnému zázemí připsat 15 procent rozdílů ve výsledcích žáků, v Česku je to 22 procent. Hůře na tom jsou jen Maďarsko, Slovensko a Rumunsko.
Důsledky jsou ale i do budoucna dalekosáhlé. Narůstá podíl žáků, kteří nezvládnou ani jednoduché úlohy. Takových dětí je třeba na učňovských oborech 60 procent – dvakrát tolik než před 20 lety. U této skupiny přitom do budoucna hrozí, že bude hůře hledat zaměstnání. Častěji se tak bude muset spoléhat na záchrannou síť sociálního systému, místo aby do něj přispívala.
Doplnili jsme o fakta ukazující, jak dětem neprospěl covid.
