Nedat dětem vysvědčení? Příliš radikální, říká šéfka Učitelské platformy

Úterní jednání školské tripartity nepřineslo podle ministra školství Mikuláše Beka (STAN) žádné konkrétní závěry, a bude proto nutné v diskuzi dál pokračovat.

Při pohledu na ústupky, které vláda v posledních dnech dělá směrem k lékařům, se tak může zdát, že se školám příliš nedaří dosáhnout požadavků, které je dovedly až k vyhlášení listopadové stávky.

S tím ale předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová nesouhlasí. V rozhovoru pro Seznam Zprávy rozvádí body, na kterých se už podařilo s vládou najít shodu, a přibližuje, proč zatím nevidí důvody k dalšímu protestu.

Od výstražné učitelské stávky už je to více než týden. Minimálně z výsledků včerejší schůze školské tripartity se ale zdá, že se zatím příliš nedaří dohodnout na konkrétních usneseních. Jaký plánujete další postup? Jsou ve hře třeba protesty?

Určité úspěchy už jsou. Třeba u středních škol se podařilo dojít k tomu, že se jim PHmaxy (hodnota PHmax představuje maximální týdenní počet hodin vyučování financovaný ze státního rozpočtu, pozn. red.) nesníží o 15, ale jenom o 5 procent. Což znamená, že se to nakonec o pět procent sníží i všem dalším školám. Což už je asi zvládnutelné a byl to jeden z hlavních důvodů, proč se ta stávka konala. Sice to bude pořád složité pro malé školy, protože v jejich případě to znamená, že přijdou třeba o pět hodin týdně. To velká škola nějakým způsobem „rozpustí“, ale u menších škol by to mohlo být ohrožující pro kvalitu výuky.

Chápu to správně, že se v tomto ohledu bavíme zejména o základních školách?

Ano, jenom o základních školách. Protože si myslím, že střední školy to zvládnou. Samozřejmě z toho nebudou jásat – a z mého úhlu pohledu se pořád jedná o určitou nekoncepčnost –, ale beru to tak, že situace je složitá a je náročné ji ekonomicky ustát. Nicméně stejně to znamená, že ministerstvo bude muset dodatečné prostředky někde najít. Navíc v případě malých škol bude ministerstvo pro příští rok uvažovat o určité indexaci, kdy by se posuzovalo, jestli škola plní určitá kritéria, na základě kterých by jim pak mohl být jednotlivý PHmax navýšen individuálně.

O jaká kritéria by šlo?

Například pokud by škola vzdělávala děti s odlišným mateřským jazykem, dobře dělala inkluzi nebo pracovala s nadanými dětmi, tak by index určitým způsobem zohledňoval, že je navýšení dotovaných hodin oprávněné, a školám by je uznal. Ale má to zatím jen velmi obecný obrys.

Důvodů ke stávce jste ale od začátku formulovali víc. Mimo snižování počtu státem dotovaných hodin šlo například i o platy nepedagogických pracovníků, které se měly v příštím roce snižovat.

Co se týče nepedagogických pracovníků, tak si myslím, že je lepší se v tuto chvíli dotazovat odborů, nicméně tam požadavky skutečně uspokojeny nejsou. Pořád asi není jasné, kde se najdou peníze na to, aby se nemuselo řešit tolik míst, na která nemáme financování.

Odboráři se nicméně včera se zástupci ministerstva dohodli, že jednání budou nadále pokračovat, proto mě zajímá, co od nich očekáváte?

Já si myslím – a pořád se mi to nedaří prodat jako úspěch –, že fakt, že zástupci z terénu, v tomhle případě my učitelé, byli přizvaní na schůzku školské tripartity, kam jinak chodí odbory a zaměstnanecké svazy, znamená velký průlom. Je to konečně transparentní nastavení, jak by mělo ministerstvo otevřeně komunikovat. Včera už to neprobíhalo ve stylu: ministerstvo dává proklamační řeč, my chytře kýveme, pak něco napíšeme a nakonec to stejně neprojde.

Takže pro příští rok zatím nepředpokládáte žádné další protesty?

Úplně nechci souhlasit s tím, co naznačoval včera pan Dobšík (František Dobšík je šéfem školských odborů, pozn. red.), že pokud požadavky nebudou splněny, bude nutné v  protestech pokračovat. Z mého pohledu jednání zatím nikdo nezařízl. A chápu, že se čeká na začátek nového roku, aby se zjistilo, jestli budou nějaké jako přebytky z rozpočtu, jestli se tam dostanou nějaké další peníze. Klidně připouštím, že můžu být naivní, ale brala bych to tak, že z některých těch požadavků, které školy měly, ministerstvo už ustoupilo. To jsou například ty PH Maxy, ale třeba i plánované snížení platového stupně u asistentů pedagoga, kde je přislíbena další půlmiliarda korun, což je podle mě taky docela důležitá zpráva, protože je ve školách potřebujeme.

Takže to celkově vidíte optimisticky?

Nebyla bych radikální v tom smyslu, že třeba nerozdáme v pololetí dětem vysvědčení, to už je příliš. Prvňáčkům, druháčkům, kteří se na vysvědčení vyloženě těší, bych tohle nikdy neudělala už jen z principu. Přijde mi, že žádný ředitel, který má děti rád, by do toho nešel.

A to byla jedna z možných variant, jak navázat na listopadovou stávku?

To včera řekl pan Dobšík v některém z rozhovorů pro média. Asi to myslel i v kontextu toho, co si vyjednali lékaři, a srovnání s tím, co vyjednali učitelé, že vlastně nemůžeme být spokojeni.

Ono srovnání s lékaři se v tuto chvíli poměrně nabízí, byť specifika obou profesí i resortů jsou samozřejmě velmi odlišná.

Ano, to jsou. A já jsem na druhou stranu přesvědčená, že jestli to, že jsme schopní jednat o těch ústupcích, nevypovídá o tom, že učitelé nestávkovali za svoje platy, jak je nám někdy podsouváno. Kdežto doktoři stávkovali za své platy, což je za mě samozřejmě v pořádku. Ale myslím si, že právě v tomhle směru se to nedá srovnávat. Pokud teď odbory dokážou dojednat platy nepedagogických pracovníků, tak – byť je tam spousta „ale“ jako třeba narušená důvěra ředitelů škol v to, jakým způsobem jsou financovány, což pro systém není dobré – tak si jinak myslím, že ministerstvo dobře pochopilo, že musí s učiteli nebo zástupci školy začít jednat jinak. Začít nás brát jako partnery ve vzdělávání a přizvat nás do diskuze, která musí příští rok probíhat.

Jestli sesbíráme data, na základě kterých by se dalo líp určit, jak lze školství spravovat efektivnějším způsobem, jsem všemi deseti pro a myslím, že školy taky. Ale potřebují, aby se s nimi hrála otevřená hra a aby měly čas se na spoustu těch věcí dopředu připravit. Takže pokud se v příštím roce ukáže, že by se tohle povedlo, je to velký úspěch, ačkoliv to nevypadá tak megalomansky jako navýšení platu o 10 nebo 15 tisíc jako u lékařů.

A máte pocit, že přístup ministerstva školství k vám jako k zástupcům škol a učitelů, se v posledních týdnech nějak zásadně změnil?

Ano, aktuální schůzky probíhají v úplně jiném duchu než předchozí, takže doufám, že v tomto směru se nějak pohneme. Ono ale nestačí, že školství bude priorita pro Ministerstvo školství. To se rozumí ad hoc, ministerstvo školství má v popisu práce mít školství jako prioritu. Nicméně školství by mělo být prioritou celé společnosti a vlády, což v tuto chvíli nevidím a myslím si, že je to problém. U lékařů si většina společnosti řekne: „Jasně, doktory potřebujeme.“ Ale u učitelů a školství všichni začnou řešit, jestli to náhodou není všechno moc drahé a kde se může ušetřit. V oblasti zdravotnictví takovou diskuzi vůbec nevedeme.

Čím to podle vás je?

Já fakt nevím. Možná tím, že zdravotnictví v krizové situaci potřebuje každý a jsme na něm závislí. Se školstvím má každý z nás zkušenost, někdo dobrou, někdo špatnou. Ve školním systému zároveň strávíme mnohem víc času, takže i šance, že narazíte na špatného učitele, je výrazně vyšší, než že narazíte na blbého doktora. Navíc u školství všechny změny trvají strašně dlouho. Nevidíme je hned. A i když si teď řekneme, že něco uděláme, projeví se to třeba za 10 let. Takže je tam hrozná krátkozrakost. I tolik opěvované Finsko svůj úspěch založilo na společenské shodě, kdy si nastavili vzdělání jako prioritu. Pro mě by se to u nás mohlo odrážet třeba v tom, že bychom pevně zakotvili procento HDP, které dáváme na vzdělávání, a nemuseli bychom se každý rok dohadovat, jestli je to hodně peněz, nebo málo.

Když ale ještě jednou otázkou zůstaneme u srovnání s lékaři, dostali ministerský příslib o diskuzi nad doživotními výsluhami po odpracování určitého počtu hodin. Bylo by podle vás takové jednání relevantní i na půdě resortu školství pro povolání učitele?

Podle mě by to mohlo fungovat jako motivační faktor pro to, do školství jít. Nemyslím si, že by to zvedlo prestiž profese. Nicméně ukázalo se, že když se v minulých dvou letech za ministra Plagy výrazně zvedaly platy učitelům, mělo to téměř okamžitý efekt na to, kolik lidí se hlásí na pedagogické fakulty a kolik lidí třeba z jiných oborů přichází do školství. Proto si myslím, že kdyby se tohle zavedlo, může to být určitý podpůrný faktor. Ale spíš bych asi pracovala s tím, jestli je nutné, aby učitel celý život na plný úvazek učil a pak šel do důchodu. Přišlo by mi vhodnější, kdyby se mohl někde na vrcholu své kariéry například přehrát do mentorské role a nemusel už tolik učit, respektive jeho zkušenosti by se mohly využít pro učení ostatních kolegů. Učit do 60 nebo 65 let je opravdu extrémně náročné a myslím, že je škoda plýtvat potenciálem. K tomu, aby se tohle omezilo, by byl ale potřeba kariérní řád, který ve školství bohužel taky nemáme. Doktoři jsou v tomto ohledu před námi. Mají atestace, mají nějaké postupy a plán ve smyslu: Splním tuhle a tuhle zkoušku a posunu se jak finančně, tak profesně. My nic takového nemáme.

A stáli byste o navázání diskuze i v tomto tématu?

Bylo nám řečeno, že kariérní řád už se nějakým způsobem zkoušel vracet v roce 2017, ale tehdy se shodil pod stůl. Nicméně něco na tom odpracováno je, takže by možná stálo za to podívat se, jakým způsobem by to mohlo fungovat, když se zdá, že by to mohlo kvalitě školství hodně pomoct. Ale co nám ke kariérnímu řádu zásadně chybí, je standard kvality učitele. Ministerstvo sice udělalo standard kvality absolventa učitelství, to znamená, co by měl umět student, když vychází z pedagogické fakulty, začínající učitel. Ale nemáme nikde definováno, co by měl umět učitel třeba po 10, 15 letech v oboru, jaké by měl mít schopnosti. A myslím si, že bez toho se nepohneme a budeme kvalitu pořád odměňovat a hledat v systému tak trochu naslepo.

Řekněte mi ještě, co všechno by tedy mělo být hlavním předmětem dalších jednání? Bude tématem i navyšování učitelských platů?

Učitelé mají zákon o pedagogických pracovnících, takže bychom se zejména měli začít dopátrávat, aby se začal dodržoval a aby se z objemu na platy nehradily další věci. Což se teď přesně děje. Zároveň si ale myslím, a navážu na kariérní řád, že by v podstatě mohl dát učitelům možnost si za splnění určitých podmínek zajistit lepší plat. Teď se hodně diskutuje o  nadtarifní části platu, která už je poměrně veliká – ředitelé na to dostávají až 20 % financí –, takže já můžu teoreticky každý měsíc dostat ke svému tabulkovému platu 20 %, což bude klidně sedm, osm tisíc. Ale mělo by to mít nějaký řád, protože dobří ředitelé sice mají určitý vnitřní systém odměňování. Ale pak je tu i spousta škol, kde se tak děje podle toho, kdo se s panem ředitelem zná nebo kdo je mu sympatický. Takže tomu chybí pevný rámec a bylo by fajn, kdyby se nám ho tam podařilo dostat.