Článek
Mezinárodní olympijský výbor nemá problém s Rusy a Bělorusy na olympiádě v Paříži, i když jen pod neutrální vlajkou. Proti tomu se ale postavilo 34 států včetně Francie, Německa, Spojených států, Velké Británie a také Česka.
A právě Český olympijský výbor (ČOV) dává dohromady svou expertní skupinu, která by měla ukázat cestu, jak Rusům a Bělorusům účast na olympiádě zakázat.
„V pracovní skupině, jejíž vznik inicioval Český olympijský výbor, budou experti na mezinárodní právo či diplomacii. Nepůjde primárně o lidi ze sportu. Nabídli jsme také zakladatelům iniciativy Dárek pro Putina, aby navrhli svého zástupce,“ popisuje mluvčí Českého olympijského výboru Veronika Linková.
Na iniciativě ČOV spolupracuje s Ministerstvem zahraničních věcí, které už Seznam Zprávám potvrdilo dva členy zmíněného panelu.
„Vznik expertní skupiny byl koordinován s Ministerstvem zahraničí, které v ní bude mít hned dvojí zastoupení – a to v podobě politického náměstka Jiřího Kozáka a vrchního ředitele sekce právní a konzulární Martina Smolka,“ říká mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Daniel Drake.
Ve skupině i bývalí velvyslanci
Kromě dvou odborníků z ministerstva by ve skupině měli zasednou také bývalí čeští diplomaté Michael Žantovský a Petr Kolář. Oba Seznam Zprávám potvrdili, že byli osloveni a nabídku přijali.
„Ano, byl jsem osloven a rád pomohu. Souhlasím s panem předsedou (pozn. red. ČOV Jiřím) Kejvalem, že je k tomu potřeba zaujmout seriózní postoj podložený právními argumenty,“ říká Kolář, který působil jako velvyslanec v USA nebo Rusku a nyní radí zvolenému prezidentovi Petru Pavlovi.
Argumentace Česka se opře o Chartu OSN, Všeobecnou deklaraci lidských práv a Olympijskou chartu. Rusko například porušilo útokem na Ukrajinu tradiční olympijské příměří, které začíná sedm dní před olympiádou a končí týden po závěru paralympijských her. I když jde spíš o mýtickou tradici, ve své rezoluci na dodržování příměří apeluje každé dva roky Valné shromáždění OSN. Vloni byli Rusové a Bělorusové za rozpoutání války právě z paralympiády vyloučeni.
Jak ale připomíná odborník na evropské a mezinárodní sportovní právo Pavel Hamerník z Ústav státu a práva Akademie věd, je Charta OSN i Všeobecná deklarace lidských práv adresována státům, nikoliv Mezinárodnímu olympijskému výboru (MOV). Je tak hlavně na Francii jako pořadatelské zemi nadcházející olympiády, aby dotlačila MOV k jejímu respektování.
„Silnější argument vidím v povinnosti dodržování vlastních dokumentů samotným MOV, tedy Olympijské Charty, respektive principů olympismu. Pokud by MOV připustil účast ruských a běloruských sportovců, mohlo by to být v rozporu s Chartou a tento verdikt MOV by byl napadnutelný pro neplatnost u Rozhodčího soudu pro sport – CAS,“ popisuje Hamerník jednu z cest.
Český olympijský výbor se tak chce v právním stanovisku opřít právě o fakt, že velká většina ruských sportovců jsou vojáci. A jestliže je jejich země ve válce, mohou se tak přímo podílet na porušování míru, což je proti Olympijské chartě. Například na poslední olympiádě v Pekingu naprostou většinu ruských medailí přivezli příslušníci armádních klubů CSKA a Dynamo, ačkoliv jako neutrální sportovci.
„Chceme zamezit zneužití olympijských her k propagaci jakéhokoliv diktátorského režimu. Skupina tedy bude mít za úkol vypracovat návrh, který by odpovídal tomuto přístupu. Zároveň nechceme omezit přístup sportovců z obou zemí, kteří se jasně vymezili proti daným režimům,“ dodává Linková z ČOV.
Kdo je neutrální sportovec
To je také jedna z otázek, jejichž vyjasnění žádá skupina 34 států po MOV – jak posuzovat zmiňovanou neutralitu.
Mezinárodní olympijský výbor totiž říká, že pod neutrální vlajkou nemůže startovat sportovec, který aktivně podporuje válku na Ukrajině. To by se tak mohlo dotýkat olympioniků, kteří jsou členy ruské armády. Naopak sportovci, kteří vystoupili proti režimu, by se účastnit mohli.
Otázkou je, jestli bude mít právní stanovisko Českého olympijského výboru nějaký dopad. Jak uvádí sám předseda ČOV Kejval, o účasti ruských a běloruských sportovců bude totiž rozhodovat výkonný výbor Mezinárodního olympijského výboru – v 15členném sboru nemá ale Česká republika žádného zástupce a i Evropané jsou zde v menšině.
Navíc prezident MOV, Němec Tomas Bach hledá způsob, jak Rusy a Bělorusy na olympiádu dostat, stejně jako srbský zástupce a předseda světových zápasníků Nenad Lalović.
„Mezinárodní olympijský výbor jsme o našem záměru informovali, ale je to česká iniciativa. Skupina vznikla proto, že vidíme tři cesty, jak se k problému postavit. Můžeme jen čekat, co se stane. Nebo pouze vyjadřovat svůj názor. Ale ani jedním ničeho nedosáhneme. Proto jsme zvolili asi nejsložitější cestu, tedy připravit relevantní podklady pro diplomaticko-právní řešení,“ přiznává mluvčí Linková.
Ani postoj Českého olympijského výboru nebyl ale zpočátku úplně kategorický a naopak spíše v souladu s Mezinárodním olympijským výborem. Za to ČOV zkritizovala Česká unie sportu.
„Česká unie sportu už 2. února oslovila experty na mezinárodní právo a konzultovala možnosti vyloučení ruských a běloruských sportovců. Za určitých podmínek to možné je. Současné vystupování Jiřího Kejvala je ukázkou pozdního alibi. Kdyby jasné vymezení vůči sportovcům z agresorských zemí myslel upřímně, hned po 25. lednu, kdy MOV souhlasil s prověřením možnosti umožnění startu Rusů a Bělorusů pod neutrální vlajkou, by vyzval české svazy olympijských sportů, aby se obrátily na mezinárodní federace a trvaly by na jejich vyloučení,“ prohlásil předseda ČUS Miroslav Jansta.
Ani Národní sportovní agentura, tedy instituce zaštiťující český sport, nebude spolupracovat na tvorbě právního stanoviska ČOV.
„O této iniciativě Českého olympijského výboru jsme byli informování, ale naplánujeme aktivní zapojení NSA do její činnosti. Podle nás sportovní prostředí i veřejnost očekává od představitelů státu jasné a srozumitelné stanovisko a to jsme také poskytli,“ uvedl mluvčí Národní sportovní agentury Jakub Večerka.
Předseda agentury Ondřej Šebek spolu s ministrem školství Vladimírem Balašem také za českou stranu podepsali společnou výzvu 34 států Mezinárodnímu olympijskému výboru.
Jihoafrický nebo jugoslávský precedent?
Pro vyloučení sportovců z jednotlivých zemí existují historické precedenty. Asi nejznámější je zákaz pro Jihoafrickou republiku kvůli politice apartheidu, který platil od Tokya 1964 až do jeho zrušení před olympiádou v Barceloně 1992.
Stejně tak sportovci z bývalé Rhodesie (dnešní Zimbabwe) se nemohli zúčastni třech her po sobě v 60. a 70. letech.
Mezinárodní olympijský výbor ale argumentuje ve prospěch Rusů a Bělorusů jiným příkladem, a to jugoslávskými olympioniky v roce 1992. Ačkoliv byla země kvůli válce pod mezinárodními sankcemi, jejich sportovci měli dovoleno se barcelonských her jako neutrální zúčastnit.
Olympijská federace se odkazuje také na stanovisko expertů z Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Podle nich je diskriminující, aby ruští a běloruští závodníci byli vyloučeni z olympijských her jen na základě jejich národnosti.
Větší dopad než názor české strany bude mít rozhodnutí jednotlivých světových federací. I kdyby Rusové a Bělorusové dostali povolení ke startu pod neutrální vlajkou, musí se nejprve na olympiádu kvalifikovat. Evropa jim sice dveře zavřela, Asie ale s jejich účastí problém nemá. Pokud ji však zatrhnou mezinárodní federace jednotlivých sportů, žádný Rus ani Bělorus se na olympiádě neobjeví, ačkoliv jim start odepřen de facto nebude.
Jenže ruští gymnasté a zápasníci už dostali od federace zelenou. Na olympiádu se tak mohou kvalifikovat asijskou cestou. Pokud Mezinárodní olympijský výbor nenajde odvahu k jejich vyloučení, na hry se alespoň někteří dostanou. V takovém případě už ale Ukrajina pohrozila, že bude olympiádu bojkotovat, a podpoří ji v tomto kroku také Lotyšsko.
