Táta ve vězení je drsný trest i pro jeho děti. Spravedlnost plánuje změny

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dětí s rodiči ve výkonu trestu je v České republice podle odborných odhadů třicet tisíc. Do vězení za rodiči mohou chodit jednou měsíčně na tři hodiny, nebo dvakrát do měsíce na hodinu a půl. To ale není vždy možné, především z kapacitních důvodů věznic.

Na setkání v Poslanecké sněmovně promluvily rodiny vězňů a dva vězni, kteří se účastnili projektu Hra s mámou a tátou. V rámci něj se mužská věznice v Jiřicích na den otevřela rodinám vězňů. Děti měly možnost si s tatínky dát společné jídlo, vyrobit obrazy, zatancovat si nebo si zahrát fotbal.

Na společně strávený den vzpomíná Martin, za kterým přišla do vězení jeho patnáctiletá dcera. „Bylo to deset metrů od vězeňského plotu, ale i tak to byl úplně jiný svět. Nejlepší bylo, když dcera dala gól a mohli jsme si plácnout,“ vzpomíná Martin. Fyzický kontakt se svými dětmi totiž vězni během návštěv běžně nemají.

„Děti odsouzených osob jsou neviditelnými oběťmi trestných činů. Situace je pro ně stigmatizující před spolužáky, před jejich okolím a zároveň jim chybí jeden z rodičů,“ řekl náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák (STAN) na setkání ve Sněmovně.

Zároveň sdělil, že Ministerstvo spravedlnosti chce podmínky zlepšit a podpořit například i online komunikaci.

Podmínky návštěv jsou pro děti často nevyhovující. „Lidi se tam přeřvávají, protože se měsíc neviděli, chtějí si všechno říct, a tak to na sebe chrlí,“ popisuje maminka dvou dětí, které mají otce ve vězení.

Matka má s dětmi ztíženou situaci kvůli jejich diagnózám. Její syn má autismus a dcera ADHD. „Dcera nevydrží chvíli sedět a na návštěvách se nudí. Chtěla by s tátou blbnout, jak to dělali, když byl doma. Syn je pravý opak, má rád klid a ticho,“ popisuje návštěvy.

„Děti o tom mluvily každý den. Nejradši jsem za obraz obtisku rukou, který jsme si mohli vyrobit a teď nám visí v obýváku,“ popisuje.

To, že prostory pro vězeňské návštěvy jsou nevyhovující, uznal i ředitel vězeňské služby Simon Michailidis.„Prostory jsme začali vylepšovat, estetizovat. Máme před sebou velký kus cesty, na který jsme mentálně připraveni,“ řekl.

Uvěznění rodičů má velký dopad nejen na psychiku jejich dětí, ale i jejich vývoj. „Tyto děti čelí až čtyřnásobně vyššímu riziku traumatizace. Trauma ovlivňuje všechny oblasti jejich života, včetně schopnosti vytvářet zdravé vztahy. Pokud těmto dětem nepomůžeme, mohou následky zasáhnout celou společnost,“ varovala Jitka Navrátilová, řešitelka výzkumu Rodičovství za mřížemi z Masarykovy univerzity.

„Když soud poslal moji dceru do vězení, nepotrestal jen ji, ale i její děti,“ říká babička, která má v péči svoje čtyři nezletilé vnučky. Jejich matku už z vězení propustili, nedůvěra ze strany její rodiny však přetrvává.

„Nejstarší dvě se stydí, nechtějí říct, že měly mámu ve výkonu trestu. O mně říkají, že jsem jejich máma. Mladší vnučka dokonce skončila na psychiatrii a teď bere antidepresiva, nedokázala se s odchodem matky vyrovnat a do dneška jí neodpustila,“ doplňuje.

Péče o děti odsouzených často spadne právě na jejich prarodiče. „Lidé v seniorském věku, kteří by si už rádi odpočinuli, dostanou do péče například svá vnoučata, a to je pro ně mnohdy obrovská zátěž. Někdy nám říkají, že už to bylo na hraně toho, jestli dítě nedají do dětského domova,“ říká Monika Myšičková, ředitelka věznice ve Světlé nad Sázavou.

Upozorňuje také, že ve spoustě případů by byl pro odsouzené lepší jiný trest než odnětí svobody, a to domácí vězení. Rodiče by tak byli ve svém sociálním prostředí a mohli by se o dítě v běžném životě starat.

Mezinárodní vězeňské společenství (MVS) pořádá akce Den s dítětem již od roku 2017. Od té doby programem během dvaceti čtyř akcí prošlo nad 250 vězňů a skoro 300 dětí. V ženské věznici Světlá nad Sázavou už si dokonce podobné akce dělají sami.

Při pomoci odsouzeným se MVS zaměřuje na to, aby se vězni cítili jako lidé, kteří stále mají nějakou hodnotu. Například kladou důraz na to, aby se převlékli z vězeňského oblečení. „Člověk, který neztratí svoji hodnotu a nestane se jen číslem nebo šedou hmotou, má větší šanci na to se odrazit a jít dál,“ vysvětluje Gabriela Kabátová, výkonná ředitelka MZS.

Zároveň podotýká, že ve výkonu trestu, který je hodně zaměřen na izolaci, se sebou otcové musí něco udělat. „V lepším případě je tam prostor na odbornou práci. Existuje například program, v rámci kterého se vězni teoreticky učí, jak být dobrým otcem, ale tím projde jen malý počet,“ říká Kabátová.

Téma dětí, jejichž rodiče jsou ve vězení, by mohla legislativně upravovat novela zákona o veřejném ochránci práv, která je v Poslanecké sněmovně ve třetím čtení. Podle ní by se zřídila dosud chybějící pozice dětského ombudsmana. „Dětský ombudsman je přesně ten, kdo by měl takováto témata zdvihat a ptát se dětí, jaké jsou jejich potřeby,“ říká Jana Gregorová, vedoucí právní sekce kanceláře Veřejného ochránce práv.