Návrat z vězení je drsný, mnoho lidí padá do drog. Pomoci má výstupní plán

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Můj příběh začíná tím, že jsem nebyla šťastná a sáhla po drogách,“ říká bez okolků osmatřicetiletá Lenka.

Sedíme v jejím perfektně uklizeném bytě, který postupně vybavuje. „Pojďte se podívat,“ otevírá dveře, za kterými se skrývá nedávno zařízený dětský pokojíček. „Mám z toho hroznou radost,“ usmívá se.

Letmý návštěvník netuší, čím si sympatická blondýnka v minulosti prošla. Ještě před dvěma lety byla ve vězení se zvýšenou ostrahou. Za výrobu a prodej drog byla odsouzena na 30 měsíců. Přesto se vrátila do normálního života.

To se ale nepovede každému. Přibližně 70 procent trestaných nový život na svobodě nezvládne a vrací se opět za mříže.

Závislosti přitom ve vězení hrají významnou roli. Podle statistik Vězeňské služby se týkají více než poloviny trestaných osob, mnohdy také souvisí s důvodem jejich odsouzení.

Bez dostatečné péče příběhy závislých lidí nekončí jako ten Lenčin. „Z výzkumů vyplývá, že pokud po propuštění z vězení nenavazovala odborná adiktologická pomoc, spousta lidí se do závislosti vracela,“ upozorňuje Ondřej Bílý ze společnosti Podané ruce.

Podané ruce se zaměřují na práci se závislými lidmi. Své klienty – mezi nimiž byla i paní Lenka – připravují na výstup z výkonu trestu a pomáhají jim i po odchodu z věznice.

„Neumějí žít v normálním světě. Společnost je nepřijímá, často hledají práci, nemají ale třeba zkušenost s oficiální prací, mají záznam v trestním rejstříku. Ne každý tyto překážky ustojí,“ vysvětluje sociální pracovnice Sylva Klašková.

Trestaní lidé podle Bílého čelí mnoha předsudkům. „Ve výkonu trestu se potkáváme se spoustou šikovných, schopných lidí, kterým se trestná činnost nabalila na nějaké mimořádné události v životě, traumata nebo na závislost,“ popisuje svou zkušenost.

To je i případ Lenky. Pervitin poprvé užila ve 29 letech. „Měla jsem za sebou špatné manželství, těžký rozvod, potom jsem potratila miminko. Byla to taková moje sebedestrukce,“ vypráví.

Do závislosti rychle spadla, nějakou dobu žila i na ulici. „Poznala jsem lidi, kteří užívají drogy, začala jsem se pohybovat v tom prostředí. Pak jsem přestala chodit do práce, takže jsem potřebovala sehnat peníze,“ popisuje.

Protože její tehdejší přítel pervitin vyráběl, začala ho prodávat. Po krátké době ji ale zatkla policie a následně odešla od soudu s podmínkou.

„Poprvé jsem dostala probační dohled, zákaz užívání. Samozřejmě jsem se ale neuklidnila, protože už jsem byla závislá. Bylo to pendolino, ze kterého nejde jen tak vysednout,“ popisuje Lenka.

K prodeji drog se tak po krátké době vrátila. „Jsou to rychle vydělané peníze. Měla jsem v tu dobu druhé dítě, potřebovala jsem, aby byla plná lednička a zaplacený nájem,“ vysvětluje.

Podruhé byla odsouzena natvrdo. Syn skončil u svého otce a dcera v pěstounské péči. Právě odloučení od dětí pro ni prý bylo nejtěžší.

Trest si odpykávala v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou. „Když jsem uviděla 50 uvřískaných ženských na patře, říkala jsem si, že to nedám,“ vrací se ke svým prvním dojmům.

Rozhodla se ale začít na sobě pracovat a ukázat snahu. Zapojila se proto do výchovných programů i do práce. „Byla jsem za to strašně vděčná. Naučila jsem se svařovat, pracovala jsem v truhlářské dílně, skládala nábytek, šila roušky,“ vyjmenovává. „Chtěla jsem se opravdu změnit a být pro děti zase mámou.“

Mámou „na plný úvazek“ se opravdu znovu stala. Po deseti měsících výkonu trestu získala dceru zpátky do své péče. Nedávno se dohodla s manželem na střídavé péči pro svého syna.

Na stěnách visí fotky obou dětí, na stole je káva a zákusek. „Dejte si, je to perník,“ říká Lenka se smíchem. Jiný perník (slangové označení pro pervitin) si už prý nikdy v životě nedá.

Odstřihnutí se od minulého života je ale pro bývalé vězně velmi náročné. „Říká se, že nejkritičtější jsou první tři dny po výstupu z vězení. Snažíme se připravit dobrý výstupní plán, aby člověk byl zajištěn, měl představu, kam jít, aby nezůstal v nějakém vzduchoprázdnu,“ popisuje Klašková.

„Často nechtějí vůbec oslovovat rodinu, protože vztahy jsou dost napjaté. Start je pro ně opravdu těžký,“ dodává.

Lenka jela z vězení za svou kamarádkou. Možností, kam jít, totiž po skončení trestu není moc. „Do nájmu nemůžete jít, protože nemáte tři nájmy na kauci. Můžete na ubytovnu, kde je samý alkoholik a feťák. Když nemáte podporu rodiny nebo nějakého anděla, nedá se to. Začnete zase fetovat,“ krčí rameny Lenka.

Stejnou zkušenost má z práce se svými klienty sociální pracovnice Klašková. „Ti lidé mají často v okruhu známých jen uživatele drog. Pokud nemají jiné sociální vazby, nepodpoří je rodina nebo se jim nepodaří dostat se do nějakého lepšího bydlení, hodně z nich zase skončí na drogách nebo začne pít,“ potvrzuje.

Projektů, které zajišťují bezpečné bydlení, by proto podle ní mělo být více. Na pořadnících čekají desítky lidí bez domova, mnozí se k bytu nedostanou. Právě na nedostatečném bydlení přitom mnozí ztroskotají.

Lence se ale podařilo toto kritické období překonat. Momentálně pracuje v automobilce a pomalu se zbavuje dluhů. Před rokem totiž vstoupila do insolvence.

Dluhy jsou dalším častým fenoménem, který se u trestaných lidí objevuje. „Když člověk dostává plat po srážkách, je těžké našetřit si na kauci. Jdete si pronajmout byt, lustrují si vás, jestli máte dluhy nebo jestli jste v insolvenci. Je to hrozně demotivující,“ poukazuje Klašková na další problematický aspekt.

„Kdyby ti lidé měli možnost víc si vydělat ve vězení a dluhy splácet, pomohlo by to,“ přemítá.

Podporovat lidi vycházející z vězení má podle Bílého smysl hned z několika důvodů. Jedním z nich je snížení recidivy, která je v Česku jedna z nejvyšších v Evropké unii.

„Pokud člověk nemá k dispozici dosažitelné možnosti, jak si zajistit základní životní potřeby, má svoje vlastní strategie. Ale budou to strategie, které ho do vězení přivedly,“ podotýká.

Podpora bývalých vězňů se podle něj vyplatí i finančně. Společnost může ušetřit náklady, které by vydávala na vězení, umořování dluhů trestaných osob i zdravotnictví. „Pokud se jim podaří vystupovat ze závislostí, má to dopad i na zdravotní stav populace, bude se snižovat šíření některých infekčních chorob, třeba žloutenky typu B,“ vysvětluje Bílý.

„Měli bychom dát lidem druhou šanci ve chvíli, kdy se o ni snaží. Jako zaměstnavatelé, sousedi, členové různých zájmových skupin bychom měli vnímat, že i když se člověk dostal v minulosti do problémů, neznamená to, že v nich musí automaticky pokračovat dál,“ dodává.

Druhou šanci dostala i Lenka. Momentálně má bydlení, práci, děti ve své péči a našla si i nového partnera, který ji přijal i s její minulostí. „Už mám všechno,“ hodnotí s úsměvem.

Přesto prý ničeho nelituje. „Prostě se to stalo, smířila jsem se s tím. Když toho budu litovat, nikdy nebudu šťastná. Je krásné zase žít normálně,“ vysvětluje.

„Kriminál mi hodně vzal, ale hodně dal. Prošla jsem určitými zkouškami a naučila se, že i když se něco stane, tak se z toho nepo**ru,“ uzavírá s nadsázkou.