Špatné zprávy z českých věznic. Napadení i pokusy o vraždu. Personál chybí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Práce za mřížemi je náročná, často navíc nebezpečná. „Určitě ne každý zvládne pracovat v prostředí, které je vesměs velmi negativní, a s lidmi, kteří jsou hodně problematičtí,“ konstatuje mluvčí Vězeňské služby Markéta Prunerová.

Nové pracovníky se proto Vězeňské službě nedaří lákat ani na štědré náborové příspěvky. Ty aktuálně představují až 150 tisíc korun. Nástupní plat dozorce bez praxe je potom necelých 32 tisíc korun hrubého.

Neobsazená místa jsou jak u příslušníků na pozicích dozorců a strážných, tak u občanských zaměstnanců, jako jsou například vychovatelé, pedagogové nebo třeba psychologové. Napříč věznicemi chybí také lékaři a zdravotní sestry.

V současnosti u Vězeňské služby pracuje necelých 11 tisíc lidí. Potřeba jich je ale přibližně o tisícovku víc.

„V tuto chvíli jsou pracovníci mnoha věznic podle svých slov přetíženi. Pracují mnoho přesčasových hodin. To se promítá do atmosféry ve věznicích a nepřispívá to k pohodě nikoho,“ varuje ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství Gabriela Kabátová.

Počet vězňů přitom v posledních třech letech opět roste. Zatímco v roce 2021 bylo za mřížemi 17 646 lidí, letos jich k poslednímu únorovému dni bylo 19 775.

„Pokud by nic nezměnili naši zákonodárci, je nutné přijmout stovky nových zaměstnanců, aby mohl současný systém po úpravě dobře fungovat,“ konstatuje Kabátová.

Délka trestů je podle ní totiž v Česku v porovnání s jinými evropskými zeměmi vysoká. Naději proto vidí v nové legislativní úpravě. Mohla by snížit počty odsouzených například dekriminalizací některých činů, za které teď lidé končí ve věznicích.

„U alternativních trestných činů bude záležet na soudcích, do jaké míry je budou používat. U mnoha odsouzených, kteří se připravují na výstup z trestu a žádají podmínečné propuštění, vidíme jejich připravenost, přesto soudci tyto vězně raději nechávají dále ve věznicích,“ říká Kabátová.

Nejvyšší personální podstavy jsou momentálně ve věznicích Valdice, Praha Pankrác a Kynšperk nad Ohří. Dvě třetiny neobsazených míst tvoří místa příslušníků a třetinu občanských zaměstnanců.

Pracovníci věznic jsou pak přetížení právě kvůli nedostatku kolegů i přeplněným zařízením. Často slouží i stovky hodin přesčasů ročně.

„Vězeňská služba musí plnit své úkoly uložené právními předpisy i za cenu služby přesčas v době personální nedostatečnosti. Na to se pochopitelně váže únava personálu, neustálá práce přesčas, hrozba pracovního vyhoření či například větší riziko selhání jedince,“ varuje Prunerová.

Na nedostatek personálu reagují vězni. V posledních letech roste jejich agresivita. „Jedno úzce souvisí s druhým. Personální poddimenzovanost má dopady mimo jiné i na chování vězňů. Intolerance stoupá jak mezi vězněnými osobami vzájemně, tak vůči příslušníkům a zaměstnancům,“ popisuje Prunerová.

To lze vidět i na narůstajících počtech fyzických napadení příslušníků vězněnými osobami. Zatímco v roce 2014 statistiky Vězeňské služby evidují 18 napadení, loni jich bylo 58, včetně dvou pokusů o vraždu příslušníka.

Rostoucí agresivity si všímá i Kabátová. „Vnímám nepřiměřené nepřátelství na sociálních sítích, vnímám neslušnost v komunikaci mezi politiky. A rovněž větší drsnost v projevech státníků téměř ve všech zemích. Nekultivovanost se stala normou. Jak bychom se mohli divit, že se to přelije i do věznic?“

Problém je podle ní hlubší. „Vězni jsou ve stresu. Věznice je umělé prostředí, kde nikomu nemůže být dobře. V takovém prostředí mohou vyplout ven a projevit se nejhorší individuální vlastnosti. Proto se všemi možnými způsoby snažíme o snížení stresu, který mimo jiné i snižuje schopnost dobře se rozhodovat, být rozumný, zodpovědný a podobně,“ popisuje Kabátová práci Mezinárodního vězeňského společenství.

„Po výstupu z trestu se u propuštěných, které nikdo nečeká, stres ještě zvyšuje. Propuštění říkají, že je to horší trest než nástup do vězení,“ dodává.

Stává se totiž, že lidé z vězení nemají kam jít. Nemají peníze, netuší, kde by mohli přespat. Na první sociální dávky přitom čekají až dva měsíce. Propuštění jsou tak ohrožení bezdomovectvím, návratem k trestné činnosti i k závislostem.

„V České republice milujeme hovory o zneužívání dávek. To je naše oblíbené téma. Už daleko méně nám vadí snižující se míra soucitu. Zvyšují se počty chudých rodin, počty bezdomovců a fakt, že lidé po odchodu z věznic někdy nemají kam jít,“ kritizuje Kabátová.

Apeluje proto na širší poskytování pomoci pro lidi ve vězení i ty, kteří ho opustili. „Pokud dnes odsouzený stojí společnost okolo dvou tisíc korun denně, proč ho nepropustit o jeden měsíc dřív a tuto částku do něj neinvestovat na svobodě? Tato nepatrná úprava a její nejrůznější varianty by zabránily mnoha recidivám, které nastanou ze zoufalství,“ myslí si.