Hlavní obsah

„Žádná lež není malá na omluvu.“ Nález Ústavního soudu ovlivní i politiky

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

Ústavní soudci vycházeli z případu komunisty Vojtěch Filipa. Ten nepřímo spojil spolek Milion chvilek pro demokracii s kybernetickým útokem.

Ústavní soud se postavil za větší ochranu firem a spolků. Třeba proti slovním útokům politiků. Vycházel ze sporu mezi bývalým šéfem komunistů Vojtěchem Filipem a spolkem Milion chvilek pro demokracii.

Článek

Když někdejší předseda KSČM Vojtěch Filip nepřímo spojil spolek Milion chvilek pro demokracii s kybernetickým útokem na benešovskou nemocnici, roztočil tím soudní spory, které doputovaly až na plénum Ústavního soudu.

Ač budou ústavní soudci v konkrétním sporu rozhodovat až v dalších týdnech, už teď je navedl k novému výkladu občanského zákoníku. Spolky či firmy –⁠⁠⁠ tedy všechny právnické osoby –⁠⁠⁠ se mohou na základě středečního rozhodnutí domáhat zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do dobré pověsti, nejčastěji právě pomluvou.

Na slovní útoky vůči firmám či spolkům si tak musejí dát větší pozor třeba i politici.

Ústavní soud se tak vymezil vůči dřívější judikatuře Nejvyššího soudu, u nějž spolek Milion chvilek neuspěl. „Žádná lež není dost malá na to, aby si nezasloužila alespoň omluvu,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.

Spolek Milion chvilek pro demokracii podal ústavní stížnost poté, co mu soudy nevyhověly a poukázaly na dřívější rozsudek Nejvyššího soudu. Konkrétní spor spolku s komunistou Filipem ústavní soudci projednají přibližně za měsíc.

Proč jste se tedy postavili proti judikatuře Nejvyššího soudu?

Dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu prakticky znamenalo, že se právnickým osobám lidově řečeno za pomluvy nepřiznává ani omluva, natož peníze. Nezaručilo dostatečně efektivní ochranu pověsti právnických osob. Přitom je zaručená v Listině základních práv a svobod.

Odkazovali jste i na dřívější občanský zákoník.

Ano, 20 let tady fungovala praxe starého občanského zákoníku. Sám jsem ty kauzy soudil a vím, co lze napáchat za zlo –⁠⁠⁠ tedy jak snadno lze pomluvit a jak těžce se pomluvený domáhá satisfakce. Dříve se běžně přiznávaly omluvy, nebo ne přemrštěně finanční odškodnění. S novým občanským zákoníkem od 1. ledna 2014 se postavení právnických osob zhoršilo. Podle mého názoru to takto zákonodárce nechtěl.

Dopad na další kauzy

Středeční verdikt Ústavního soudu má dopad i na další podobné případy. Přerušené je třeba řízení ohledně ústavní stížnosti agentury Bison & Rose ve sporu s předsedou opozičního hnutí ANO a bývalým premiérem Andrejem Babišem. Agentura žádala od Babiše omluvu za údajně nepravdivá tvrzení o své činnosti, avšak neuspěla, opět s odkazem na právní názor Nejvyššího soudu. Nález ovlivní i další živé kauzy, které řeší české soudy.

Jak to myslíte?

Kdyby chtěl praxi zhoršit v neprospěch pomluvených právnických osob, tak to měl jasně napsat do zákona, anebo alespoň do důvodové zprávy. Jenže nikde nic takového nenajdete. Nová praxe tak jde paradoxně proti filozofii nového občanského zákoníku, který na mnoha místech posiluje odpovědnost subjektů právních vztahů.

Právnické osoby mohou podle výkladu Nejvyššího soudu chtít, aby se šiřitel nepravdivých informací –⁠⁠⁠ dneska nejčastěji na internetu –⁠⁠⁠ zdržel takových výroků. Naschvál to přeženu: Když budu mít rodinnou firmu, jejíž pověst buduji 30 let a někdo mě obviní, že při výrobě hraček využívám dětské otroky, tak lze velmi rychle pomluvit, ale domoci se konkrétní újmy je pro poškozeného velmi komplikované.

Proto jste chtěli jeho možnosti posílit?

Ano, pokud se prokáže, že takové útoky nejsou pravdivé, mělo by se právnické osobě přiznat přiměřené zadostiučinění. A to minimálně v podobě omluvy nebo nějaké finanční satisfakce. Není to o detailním prokázání, kolik mi ubylo zákazníků, ale na základě volné úvahy soudu.

Podobně to funguje u fyzických osob. Nedávno herec Oldřich Kaiser vysoudil 400 tisíc korun, když o něm nepravdivě tvrdili, že je příbuzným prezidenta Zápotockého. I právnická osoba by měla mít tuto možnost. I za spolky či firmami stojí lidé, kteří budují jejich pověst a musí být nějak chráněna.

Ústavní soud konstatoval, že dosavadní soudní praxe je nejednotná. Jaký tedy dáváte návod obecným soudům?

Mají použít takzvanou analogii zákona a vzít si na pomoc jiné ustanovení. To říká, že když dojde k nekalé soutěži, může poškozený žádat skutečnou škodu, ušlý zisk nebo přiměřené zadostiučinění v podobě omluvy či peněz. Tahle dřívější praxe podle starého občanského zákoníku platila. Rozruch a pochybnosti vyvolal rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2021, který ji obrátil.

Dá se říci, že jste tedy stanovili nový výklad občanského zákoníku, ale není nutné nijak měnit zákony?

Vydali jsme v uvozovkách šalamounské rozhodnutí. Není důvod zasahovat do stávajícího zákona a rušit konkrétní ustanovení. Ale je v něm mezera, která neumožňuje dostatečně efektivní ochranu právnických osob. Tu mezeru zákonodárce nepřiznal, působí jako nevědomá mezera a je třeba ji zaplnit zmíněnou analogií.

Chápu tedy správně, že si i běžný člověk musí dávat pozor na to, jaké informace šíří o konkrétních firmách či spolcích?

Prostě lhát se nemá o nikom. Je jedno, jestli je to člověk nebo právnická osoba. Žádná lež není dost malá na to, aby nezasloužila minimálně omluvu. Samozřejmě soudy budou pečlivě zvažovat, jestli se výrok týká nadnárodní korporace, která musí snést ledasco, nebo nějakého nevýdělečného sdružení. Podle toho soudy zváží, jakou formu satisfakce přiznají.

Stížnost Milionu chvilek pro demokracii nejdřív posuzoval tříčlenný senát, netradičně se ale dostala až na plénum všech patnácti ústavních soudců. Za jakých okolností?

Soudy rozhodly v neprospěch daného spolku a odkazovaly na klíčové rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ústavní stížnost přišla mně konkrétně jako soudci zpravodaji a měl rozhodovat tříčlenný senát. Dlouho jsme se o tom radili a dospěli k závěru, že vzhledem k tomu, jak je záležitost sporná a v praxi nejednotně řešená, tak bude dobré věc takzvaně atrahovat (přenést působnost –⁠pozn. red.) na plénum.

Není to úplně obvyklý postup. Tomu rozhodnutí se dává větší váha, protože je musí přijmout minimálně osm soudců. Na plénu jsme dospěli k závěru, že nebudeme přezkoumávat jen konkrétní rozhodnutí, ale že zkontrolujeme i daná zákonná ustanovení. A to je poměrně výjimečný postup a jiný režim, kde je třeba minimálně devět hlasů pro zrušení zákona nebo jeho části. V tomhle procesu jsme se trochu vrátili na začátek –⁠⁠⁠ zamítli jsme tedy návrh na zrušení části zákona, ale daná ustanovení se mají vykládat v souladu s ústavou.

Co z toho vzejde pro konkrétní stížnost Milionu chvilek pro demokracii?

V jednom režimu jsme nyní přezkoumávali zákon a přibližně za měsíc se musíme k této konkrétní stížnosti vrátit.

Doporučované