Článek
Přenáší se zejména v místech s horší hygienickou úrovní, ale nakazit se jím mohou i děti na internátech nebo školních výletech.
Předpoklad, že svrabem trpí pouze lidé bez domova nebo sociálně slabší, každopádně epidemioložka Kateřina Fabiánová ze Státního zdravotního ústavu jednoznačně vyvrací.
„Řekla bych, že už to dlouhou dobu není onemocnění, které by bylo nějak sociálně vyhraněné, obzvlášť v Česku. Když se podívám do statistik, tak nejde pouze o lidi, kteří by žili v ubytovnách a na ulici, ale jsou to i mladí lidé a děti,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Při pohledu na data Státního zdravotního ústavu nicméně pacientů diagnostikovaných se svrabem oproti roku 2022 poměrně markantně přibylo. Zatímco během loňského ledna a února bylo zachyceno 862 případů, letos ve stejném období jejich počet narostl na 1486.
Od začátku ledna pak hygienici evidují celkem 2867 případů nákazy svrabem. Pro srovnání: za celý loňský rok jich bylo v Česku 5276.
Přestože onemocnění postihuje všechny věkové kategorie, nejvyšší počet pacientů je aktuálně mezi dětmi ve věku od pěti až do 14 let a mladistvými mezi 15 až 24 lety. „Jsou to mladí dospělí, kteří spolu sdílejí nejen lůžko, ale druží se spolu třeba i v rámci volnočasových nebo sportovních aktivit,“ vysvětluje Fabiánová příčiny rozšíření svrabu mezi teenagery.
Co stojí za současným nárůstem případů?
Musíme se opírat především o data reflektující dlouhodobé trendy. Z 20. století máme zaznamenány dvě obrovské epidemie zapříčiněné podmínkami první a druhé světové války, nicméně i na základě dat z mírových období vidíme, že epidemie svrabu se objevují zhruba každých 10 až 15 let a není to dané pouze aktivitami spojenými s migrací nebo nárůstem cestovního ruchu, ale v populaci se zkrátka najednou objeví více případů. Takže podobné to bude asi i se současným nárůstem.
Zmínila jste faktor migrace. Ten tedy nehraje nijak zásadní roli?
Velké epidemie jsme tu měli i v době, kdy jsme byli totalitní zemí s téměř uzavřenými hranicemi. Takže pokud se na to podívám z tohoto hlediska, tak pouze migrace za to určitě nemůže. Samozřejmě se k nám ale dostalo spoustu migrantů, kteří jsou lidé jako my, a nevylučuji, že někteří z nich mohli – stejně jako kdokoliv z Česka – vyvézt svrab do cizí země. Takhle se sem mohlo dostatek pár případů, ale půjde o jednotky, které jednoznačně nemohou za boom, který teď vidíme.
Čili pojmenovat konkrétní příčiny ale podle vás nejde?
Faktorů, které v celkovém počtu případů sehrávají svou roli, může být víc. Ať je to nárůst lidí ubytovaných v sociálních zařízeních, ubytovnách nebo noclehárnách, ale obecně i větší nahromadění lidí na jednom místě, kde je nižší hygienická úroveň, vysoká promiskuita nebo menší možnost dostatečného úklidu a výměny ložního prádla.
S tím pak může být vzdáleně spojena i migrace a horší sociální status. Ale když se podíváme na současná data, vidíme, že zasažena je populace napříč všemi věkovými spektry, od nejmenších dětí až po devadesátileté občany.
A v jaké z věkových skupin je nyní nákaza rozšířena nejvíce?
Nejvíce nemocných je u části populace do 24 let věku, přičemž úplně nejvíce z toho vyčnívají náctiletí mezi 13 až 21 lety. Největší vliv na to bude mít pravděpodobně jejich sociální způsob života. Jsou to mladí dospělí, kteří spolu sdílejí nejen lůžko, ale druží se spolu třeba i v rámci volnočasových nebo sportovních aktivit.
Takže například prostředí internátů a vysokoškolských kolejí může být jedno z těch nejvíce rizikových?
Ano, tam dochází k velmi úzkému kontaktu – a neříkám, že musí nutně jít o pohlavní styk. Stačí, když si navzájem půjčí tričko.
Lidé se za to sice často stydí, ale možnost nakažení je tak snadná, že k tomu musíme přistupovat sportovně.
Co bych tedy měla udělat pro to, abych zvýšila pravděpodobnost, že se svrabem nenakazím?
Pokud bychom chtěli riziko eliminovat úplně, tak bychom nemohli vycházet z domu a museli bychom zrušit veškerý sociální kontakt, což asi nikdo z nás – obzvlášť po všech pandemických opatřeních – nechce.
Nicméně tou nejzákladnější prevencí nákazy je mytí rukou. Dále bychom neměli sdílet s ostatními oblečení ani ložní prádlo. Lůžkoviny bychom měli naopak často měnit a na veřejných toaletách používat ručníky na jedno použíti. S nadcházejícím oteplováním navíc nemohu nezmínit doporučení, aby se lidé vyvarovali sezení na sedačce v hromadné dopravě, pokud mají odhalená stehna.
Kde je počet případů aktuálně nejvyšší?
Při takovém srovnání musíme přihlédnout k tomu, že počet obyvatel napříč kraji se liší, a absolutní čísla tudíž mohou být zavádějící. Nicméně k dnešnímu datu máme celkem 2867 případů a nejvíce z nich je v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. Naopak nejméně případů hlásí Karlovarský kraj, který je ale mrňavý a má nižší počet obyvatel.
Každopádně při pohledu na čísla vidíme, že případy jsou hlášeny ze všech krajů. Máme to po celé republice a jsou to stovky případů, nikoliv desítky, jako tomu bylo v předchozích letech.
Dá se odhadnout, jak se bude nákaza vyvíjet dál?
Moje predikce může být založena pouze na hrubé pravděpodobnosti, ale pokud by trend postupoval tak jako dosud, tak bychom se na konci letošního roku pohybovali na úrovni velmi vysokých čísel. V předchozích letech jsme měli za rok třeba pět tisíc případů, což si myslím, že bychom při současném tempu určitě překonali. (Loni hygienici evidovali 5276 nakažených, pozn. red.)
Nicméně je třeba zároveň zmínit, že svrab je jako onemocnění velmi poddiagnostikovaný, takže reálně bude případů ještě daleko více.
Svědění se stává nesnesitelným
Můžete nákazu svrabem popsat?
Onemocnění přenáší drobný parazit, který se jmenuje zákožka svrabová. Jde o roztoče o velikosti zhruba půl milimetru, který když se dostane na kůži, tak pokud se jedná o samičku, zavrtá se do kůže během dvou až tří minut a tam poté začne snášet vajíčka. Z těch se následně líhnou larvy, které pak žijí na povrchu kůže.
To znamená pro likvidaci je strašně důležité zasáhnout povrch a ucpat jejich chodbičky, proto se namazání krémy odehrává v několika cyklech. Jednou to nestačí. Je to stejné jako u vší, kdy musíte taky hlavu umýt víckrát.
A jak se přenáší na dalšího člověka?
Stačí pouze jediná samička, která za svůj život dokáže naklást další spoustu vajíček. Postupně se tak od jednoho pupínku, který možná trochu svědí, dostanete do bodu, kdy jich máte spoustu a pocit svědění se pro mnohé stává nesnesitelným. Nicméně na začátku může svrab připomínat „pouhý“ ekzém, a to obzvlášť u lidí, kteří jsou čistotní.
Je právě svědění tím nejcharakterističtějším projevem svrabu?
Ano, a velice specifická je situace, kdy vlezete do postele a začne vás hrozně svědět kůže. Svědění se projevuje nejvíce na místech, kde je tenká kůže vhodná pro zavrtání zákožky – zápěstí, meziprstí, genitálie, okolí prsních bradavek nebo oblast pupku.
A co inkubační doba?
Zajímavé je, že její délka se odvíjí od úrovně osobní hygieny a případného předchozího onemocnění svrabem. U lidí bez předchozí expozice se první příznaky – svědění – objevují po dvou až šesti týdnech od kontaktu. Přičemž čím vyšší je kvalita osobní hygieny, tím později se nemoc projeví. Pokud se člověk nakazí opakovaně, inkubační doba se naopak zkracuje a svědění se projeví už za několik dní.
Kde a jak se mohu svrabem nejtypičtěji nakazit?
Nejčastěji k přenosu dochází tak, že s někým sdílíte úzký kožní kontakt, zejména při pohlavním styku nebo v teplém prostředí na lůžku, například i při kontaktu více rodin, kdy si děti společně zalezou do pelíšku a jdou si hrát. Ale člověk se může nakazit i spaním v jedné posteli nebo kontaktem s infikovaným ložním prádlem, skrze ten se může nakazit i člověk, který lůžkoviny převléká například v sociálních zařízeních.
Takže předpoklad, že svrab je onemocnění postihující pouze lidi z nižších sociálních vrstev, kteří žijí v horších hygienických podmínkách, už dnes neplatí?
Určitě ne. Řekla bych, že už to dlouhou dobu není onemocnění, které by bylo nějak sociálně vyhraněné, obzvlášť v Česku. Když se podívám do statistik, tak nejde pouze o lidi, kteří by žili v ubytovnách a na ulici, ale jsou to i mladí lidé a děti.
Navíc je svrab i jednou z nejčastějších nemocí z povolání, protože riziku jeho nákazy jsou vystaveni pečovatelé v nemocnicích i sociálních zařízeních. Taková zdravotní sestra, která ošetřuje nemocné, se může nakazit v práci, večer jde číst dětem do postele pohádku a v tu chvíli se může nakazit celá rodina.
Nicméně určitá stigmatizace tohoto onemocnění je ve společnosti pořád přítomna, nebo ne?
Lidé se za to sice často stydí, ale možnost nakažení je tak snadná, že k tomu musíme přistupovat sportovně. Zkrátka se přeléčí celá rodina a udělá se maximum pro to, aby se nákazy zbavili. Je to stejné, jako když mají děti ve škole vši. Někdo to přizná, jiný se to kvůli studu snaží zatajit.
Pojí se se svrabem nějaké navazující zdravotní komplikace?
Asi tou nejčastější je situace, kdy si do rány zanesete některou z bakteriálních infekcí, což je u kožních ran typicky jeden ze streptokoků skupiny A, a této kombinace se v tuto chvíli trochu bojím, protože tento typ streptokoku je nyní hodně rozšířený.
Další komplikací může být to, že poté, co se člověk vyléčí, může dlouhodobě přetrvávat zvětšení lymfatických uzlin nebo svědění. Nicméně pokud člověk podstoupí terapii, kdy si na kůži celého těla opakovaně nanáší masti a nemyje se, mělo by onemocnění odeznít během pěti až šesti dní.
