Stát posílá alimenty za rodiče-neplatiče více dětem

„Zkoušela jsem to, ale bohužel bezvýsledně,“ popisuje svoji zkušenost s náhradním výživným Jana.

Bývalý partner jí má posílat na dítě 1000 korun měsíčně. Posledního půl roku se ovšem placení vyhýbá. „Předtím ještě něco platil, ale pak začal marodit, jeden měsíc pracoval a opět marodí, co mně bylo řečeno, tak má na to papíry a v tom případě nemusí vůbec nic,“ shrnuje matka.

Navíc musí řešit to, že vstoupil do procesu oddlužení a Jana tak má pocit, že na něj s žádostmi ohledně výživného ani nemůže.

To ale podle oslovených expertů, jak si ukážeme i níže, není pravda. Výživné je považované za přednostní pohledávku.

Jana by podle nových údajů Ministerstva práce a sociálních věcí měla být spíše výjimkou. Celkově totiž podle statistik měsíc od měsíce roste počet dětí, které stát finančně podpořil za rodiče-neplatiče. V lednu to bylo 9100 dětí, v únoru už 9300 dětí. Před rokem přitom evidovali pouze 6400 vyplacených dávek, tedy zhruba o třetinu méně.

Podobně postupně rostou i celkové výdaje na náhradní výživné. Loni v únoru to by 11,2 milionu korun, letos 17 milionů korun.

Nejnovější data dokazují trend postupného nabíhání státní pomoci dětem, jejichž rodiče se svojí vyživovací povinnosti vyhýbají.

O náhradní výživné je možné žádat od července 2021. Jenomže v té době zákonodárci počítali s tím, že o tuto dávku každý rok požádají samoživitelé pro zhruba 24 tisíc dětí.

Ministerstvo je i tak s náběhem stále ještě poměrně nové finanční pomoci, která směřuje k sólo rodičům, spokojené a opírá se i průzkum, který si mezi příjemci nechalo během loňského roku udělat.

„Respondenti jsou spokojeni s rychlostí výplaty náhradního výživného a je oceňována také srozumitelnost žádosti. Pouze 10 procent příjemců má výhrady k podmínkám nároku na náhradní výživné. Více než 80 procent respondentů, pak uvedlo, že jim tato dávka pomáhá s úhradou nákladů, 60 procentům dokonce pomáhá velmi výrazně,“ říká Jakub Augusta, mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí.

Stát vyplácí za rodiče-neplatiče výživné maximálně 24 měsíců. Zároveň je nejvyšší možná měsíční částka tři tisíce korun. V únoru přitom v průměru měsíční suma dosahovala podle propočtu redakce Seznam Zpráv 1828 korun.

Přitom ze zmíněného průzkumu vyplývá, že zhruba čtvrtina dětí pobírá maximální možné tři tisíce korun a 17,6 procenta respondentů uvedlo, že pobírají finance v rozmezí 2000 až 2499 korun.

Naopak pouze dvouleté proplácení výživného vnímala většina oslovených velmi negativně. „Při hodnocení tohoto aspektu převažují nespokojení, kteří tvoří nadpoloviční většinu, nad spokojenými, kterých je čtvrtina (55 % ku 24 %). Velmi nespokojených s maximální dobou vyplácení dávky náhradní výživné je dokonce třetina respondentů,“ stojí ve vyhodnocení průzkumu.

„Je to málo. Z logiky věci dítě studuje, dejme tomu do devatenácti let a dostane dva roky výživné,“ říká Dagmar Vogtová, koordinátorka projektu Vaševýživné.cz, rovnou ale dodává, že stát by na druhou stranu neměl přebírat zodpovědnost za rodiče-neplatiče.

„To by bylo špatně. Ale měl by být nějaký mechanismus, aby stát neplatiče donutil hradit ve výkonu trestu, nebo aby se okamžitě pracovně zařadili, aby se výživné strhávalo,“ říká Vogtová.

A podobně reaguje i Jakub Augusta. „Doba výplaty náhradního výživného byla zvolena na 24 měsíců, protože ve většině případů se za tuto dobu podaří situaci ohledně úhrady výživného vyřešit,“ říká mluvčí Ministerstva práce.

Aby úřady práce začaly finanční pomoc vyplácet, je třeba splnit hned několik podmínek. Základní podmínkou je, že jde o nezaopatřené dítě. Tedy dítě do skončení povinné školní docházky, nebo pokud studuje či kvůli nemoci studovat nemůže, nejdéle však do 26 let.

Další podmínkou je, že musí být výživné stanovené soudem. Pokud se rodiče dohodli mezi sebou, tak nárok nevzniká, jak upozorňuje i portál Úřadu práce.

Už zde podle odborné garantky právní poradny Aperio – Společnosti pro zdravé rodičovství Tereza Patočkové odpadává část rodičů. „V České republice žije velké množství nesezdaných párů, které když se rozchází, tak nemusí mít výživné soudem stanovené,“ říká odbornice.

Další podmínkou je, že musí být zahájený proces vymáhání dlužného výživného. Tedy předtím, než se lze obrátit na úřady práce s žádostí o náhradní dávku, je třeba se pokusit peníze vymáhat soudně nebo skrze exekuci.

„Zde odpadne možná ještě větší část rodičů. Je potřeba zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci. Což není nic složitého, není to zpoplatněno, ale je to další krok, který řadu rodičů odradí. Už jen z toho důvodu, že zahájit exekuční řízení na bývalého partnera se mnohdy nechce. Může to být problém,“ říká Tereza Patočková.

A souhlasí i Daniel Hůle, odborník na problematiku dluhů z Člověka v tísni. „Velký problém je, že ženy hrozně často nechtějí jít do formálního konfliktu s partnerem,“ přiznává.

Mluvčí Úřadu práce Kateřina Beránková pak vysvětluje, že právě nesplnění formálních náležitostí je nejčastějším důvodem zamítnutí žádostí.

„Nejčastějšími důvody pro zamítnutí jsou neexistence exekučního řízení nebo řízení o soudním výkonu rozhodnutí či nesplnění povinnosti výzvy. Jinak řečeno nesplnění podmínek pro vznik nároku na náhradní výživné,“ podotýká Beránková, podle které jsou ovšem zamítnuta jen zhruba tři procenta žádostí.

V praxi ovšem redakcí oslovené samoživitelky popisují, že stále zápasí i s řadou třecích ploch, kvůli kterým je složité reálně o náhradní výživné žádat.

Samoživitelka Jana, o které jsme psali v úvodu tohoto článku, popisuje, že v praxi má problém se zahájením exekučního řízení. „Už jsem jich oslovila několik. A nikdo se neozval zpět,“ říká matka. Od loňského podzimu má soudem stanovené výživné 5000 korun a vysvětluje, že je potřeba pro zahájení exekuce doložit řadu dokumentů a vzhledem k tomu, že nevlastní počítač, tak není schopná podat elektronickou žádost. Říká také, že exekutorské úřady jí nechtějí s podáním návrhu příliš pomoci.

„Prostě v tomto směru narážím,“ dodává Jana.

Další samoživitelka, kterou redakce oslovila, poukazuje na to, že relativně jasné podmínky se mohou výrazně zkomplikovat ve chvíli, kdy je partner neplnící vyživovací povinnost předlužený. Konkrétně Žaneta popisuje, že panuje představa, že pokud je druhý rodič v insolvenci, tak má samoživitel problém. Jde tedy o podobný případ jako popisovala Jana v úvodu.

„Tam je, myslím, dva měsíce lhůta na přihlášky, a když se někdo, komu dluží, nepřihlásí, má smůlu a pět let nemá šanci z něj dluh dostat, a pak je to promlčené,“ tvrdí Žaneta.

Jenomže podle Kateřiny Kučerové, metodičky dluhových poradců v Člověku v tísni, to není pravda. „Tím, že vstoupí dlužník do oddlužení, tak samozřejmě na něj v uvozovkách exekutoři nemůžou. Ale situace je složitější,“ vysvětluje expertka a zdůrazňuje, že výživné je branné jako přednostní pohledávka.

„Můžete podat exekuční návrh na dlužníka, třeba otce, který neplatí výživné. Je to pohledávka, která se bere za přednostní, je tam veřejný vyšší zájem na tom, aby dětem bylo plněno výživné,“ říká Kateřina Kučerová.

I podle ní jde ovšem o velmi složité téma, kde se střetávají exekuce a insolvence.

A potvrzuje to i mluvčí Úřadu práce. „Není pravdou, že nelze žádat o náhradní výživné, pokud je povinná osoba v insolvenci. Žádat lze a dávku ÚP ČR přizná, pokud žadatel splní podmínky nároku,“ dodává Beránková.