Článek
Čeští hasiči zasahují u rozsáhlých řeckých požárů. V okolí obce Dadia obklopené národním parkem působí pozemní tým složený z 53 hasičů, sedmi zdravotníků a čtyř speciálních techniků.
„Tím, že tam je jeden kopec za druhým, tak si požár, když jde do svahu, sám nad sebou nahřívá hořlavý materiál. Potom postupuje do kopce velmi rychle a je to extrémně nebezpečné pro zasahující hasiče,“ říká velitel pozemního zásahu, plukovník Jiří Němčík.
Zasahující tým je připravený na to, aby byl až deset dnů maximálně soběstačný. Zázemí si proto přivezl s sebou. „Nechceme způsobovat zbytečné starosti postižené zemi, která jich už má sama dost,“ říká Němčík.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy přibližuje, co práce hasičů v těžkém terénu obnáší, jakým rizikům čelí a čím je požár v řeckém národním parku podobný tomu loňskému v Českém Švýcarsku.
Jak situace na místě nyní vypadá?
Situace se zatím nijak zásadně nevyvíjí, pořád panují vysoké teploty a silný vítr, který mění směr. Tím se mění i podmínky na požářišti, intenzita a směr šíření ohně. V kombinaci s místním náročným terénem to rozhodně nepřispívá k tomu, že by se dařilo dlouhodobě dostat požár pod kontrolu. I na místech, která byla relativně bezpečná a uhašená, tak dochází změnou větru k novému rozfoukávání ohnisek a šíření novým směrem.
Váš tým má být údajně soběstačný až na 10 dnů. To hasičům hrozí odříznutí od zázemí na tak dlouhou dobu?
Ten důvod je jiný. My jedeme do země, která bojuje s obrovskou katastrofou, místní jsou vyčerpaní a sami mají nedostatek prostředků. Když pak přijede tým, který má pomoci, ale začne si místo toho diktovat, že musí někde spát, jíst nebo brát vodu, situaci to komplikuje.
Bez zázemí ale záchranáři fungovat nemůžou. Proto se usiluje o soběstačnost týmů, aby byly zároveň připraveny nasazovat svoje síly a prostředky z nějakého zázemí, které je pro ně dostatečné. Nechceme ale způsobovat zbytečné starosti postižené zemi, která jich už má sama dost.
Jak je současný požár velký?
Je to největší požár v Řecku od roku 2000 a letos i největší v Evropské unii. Když jsme přijížděli, dostali jsme informaci, že oheň spořádal plochu 10 000 hektarů za 24 hodin. To je naprosto neuvěřitelná rozloha. Když to srovnáme třeba s požárem v Českém Švýcarsku, který jsme hasili loni, tak ten se rozkládal zhruba na 1600 hektarech. A i tak jsme s tím měli obrovské problémy. Terén v Českém Švýcarsku a terén tady samozřejmě nejsou jedna k jedné, tam jsme museli používat lezeckou techniku.
A terén v Řecku je v oblasti zásahu tedy jaký?
Je to opravdu hodně zvrásněná krajina pokrytá borovicovými lesy s pískovým podložím, plná různých průrev a úzkých kaňonů. Nejsou to nějaké obrovské velehory, spíš jen kopečky. Ale je to tady opravdu hodně členité - údolíčko za údolíčkem, hřeben za hřebenem.
Jak přesně takový terén ovlivňuje šíření požáru?
Má to velký vliv - tím, že tam je jeden kopec za druhým, tak si požár, když jde do svahu, sám nad sebou nahřívá hořlavý materiál. Potom postupuje do kopce velmi rychle a je to extrémně nebezpečné pro zasahující hasiče. Je to taková rychlost, které v mnoha případech nemusí být schopni vůbec uniknout.
O jaké rychlosti se zhruba bavíme?
Záleží na okolnostech, když je na místě ale opravdu suchá tráva nebo malé borovice a fouká ve směru do kopce, může to být mnoho metrů za vteřinu.
Je řecký požár ještě něčím odlišný oproti tomu, co znáte ze zásahů v Česku?
Je to právě rozsah a vzdálenosti. Ta obrovská plocha, na které se požár vyskytuje nebo se vyskytnout může. A v tom zvlněném terénu je navíc absence kvalitních cest a všude se prostě dostat nelze. Musíme navíc dbát i na to, abychom měli dostatečně kapacitní cesty. Kdyby se situace nějak zásadně změnila, abychom se mohli bezpečně stáhnout.
Na místě působíte v rámci mezinárodního uskupení. Kromě Česka vyslalo svoje hasiče například Německo, Francie nebo Švédsko. Má český tým v rámci mezinárodní pomoci nějakou specifickou pozici?
Neřekl bych. Jsme nasazení v rámci mechanismu Evropské unie sdružujícího speciální týmy, v odborné terminologii se nazývají moduly. Mohou být různých typů - například speciální týmy pro vyhledávání osob ve zřícených budovách, takzvaný USAR. Ten český zasahoval třeba v Turecku. Je tam ale i spousta dalších, mezi nimi i ty specializované na hašení lesních požárů.
Ty jsou rozdělené do čtyř týmů. Dva z nich jsou letecké a hasí buď za pomocí vrtulníků, nebo za pomocí letadel. A pak jsou dva pozemní, které fungují buď s použitím vozidel, nebo bez nich.
My jsme právě ten typ, který přijel s vozidly a cisternami. Nemáme jenom vlastní personál, ale i techniku. Mohou ale přijet i týmy bez vozidel. Situace tady v jižních státech je totiž spojená s tím, že ne vždy je dostatek vody. V nepřístupném terénu ale mnohdy pomůže už jenom to, že se odkopou určité průseky půdy, a požár, který se běžně pohybuje na úrovni trávy nebo nějakého křoví, tak se tím dá zpomalit, zastavit nebo alespoň lokalizovat.
Museli jste na místě řešit nějaké nečekané komplikace?
Zatím jen technikálie. Týkalo se to armatury, kterou se navzájem spojují hadice. V Česku jsou podle určité normy a tady v Řecku zase podle jiné. Tudíž nám na sebe nepasují průměry. My si proto nepůjčujeme hadice od Řeků, oni si nepůjčují ty naše. Kvůli doplňování vody z hydrantové sítě jsme si ale museli připravit speciální přechodový kus.
Jak zásah českých hasičů vnímají místní?
Požár se dostal do fáze, kdy už si s tím opravdu nemohli poradit sami. A je to pochopitelné. Žádný stát na světě asi nemá připraveno tolik technických prostředků ani lidí, aby mohl zvládnout jakoukoliv událost podobného rozsahu. Takže co se týká kolegů hasičů, ti oceňují naši kvalitní práci.
A co se týká i civilního obyvatelstva, tak ti nás vítají, podporují nás, snaží se nám nosit vodu a občerstvení a tak dále. Takže z hlediska veřejnosti ta naše pomoc je samozřejmě velmi ceněná, což jsme rádi.
