Na reprodukční kliniky míří čím dál mladší ženy. Jsou v horší kondici než dřív

Současná mladá generace oddaluje rodičovství. V Česku je průměrný věk prvorodičky téměř třicet let. Biologicky je přitom výhodnější mít děti mnohem dříve. To potvrzuje i fakt, že se na reprodukční kliniky obrací většinou ženy nad třicet šest let. Na klinikách přibývá ale i mladých párů. Na vině je často špatná zdravotní kondice.

Genetickým poruchám se dá mezigeneračně předcházet testováním. ,,Potřebujeme k mladým lidem dostat, že nechat se prekoncepčně vyšetřit je důležitá investice,“ říká zakladatelka a ředitelka přední české reprodukční kliniky Repromeda Kateřina Veselá.

„Když jsou oba partneři pojištěni, tak se dá navíc nějaká část vykázat na pojišťovnu. Pro jednoho to pak může být doplatek třeba sedm a půl tisíce korun,“ dodává Veselá.

Podle některých statistik má dnes problém počít každý pátý pár v Česku. Jaké jsou podle vás důvody?

Generace současných boomerů na tom byla s reprodukcí lépe. V první řadě se rodičovství tolik neodkládalo, věkový vliv je samozřejmě významný. Více jak šedesát procent pacientek reprodukčních klinik jsou ženy nad třicet šest let. Mladým reprodukce utíká a na nás je s tím něco dělat. Reprodukční kliniky jim neříkají „pojďte si zmrazit vajíčka“ kvůli byznysu. To je jenom zoufalý vzkaz lékařů, kteří pak vidí páry, kterým to zkrátka nejde. Jsou frustrovaní oni, je frustrovaný personál. Pacient dostane nějakou finální informaci, buď bohužel nemáte vajíčka, nebo jsou už geneticky nekompetentní. Pak následuje otázka, co mi můžete nabídnout, a když nabídneme darování vajíček od mladé dárkyně, tak to nechtějí, chtějí mít dítě z vlastních buněk. Takže mladé generaci vysíláme vzkaz: samozřejmě je to na vás. Neříkáme, co máte dělat. My jenom popisujeme, jaké jsou biologické limity a do jaké situace se můžete dostat.

Mluvíme o odkládání rodičovství a o snažení v pozdějším věku. Ale na reprodukční kliniky se obrací i čím dál mladší páry. Jaký je nejčastější problém u nich?

Tam je většinou problém v metabolické a celkové zdravotní kondici. Ta je intergeneračně mnohem horší. Často mladým partnerům vyšetříme biochemický profil a zjistíme, že jsou na tom v rámci biologického věku úplně jinde, něž by odpovídalo jejich datu narození. Proto je v reprodukční medicíně nutné se zabývat celkovým zdravím. To je poměrně nový pohled. Mnoho reprodukčních poruch je dáno taky geneticky.

Dá se geneticky podmíněná neplodnost léčit?

Naše úspěšná práce závisí na reprodukčních buňkách alespoň v nějaké kondici. Umělá rekonstrukce reprodukčních buněk je v nedohlednu. Mluví se o metodě dodání speciálních úseků RNA, které jakoby laicky řečeno dodají buňce chybějící faktor a přepíše se ten vzoreček, zabuduje se to do genomu. To je taková možnost opravy, ale má to mnoho rizik. Už se experimentuje, ale k rutinnímu využití je daleko.

Existuje i u genetických faktorů nějaká prevence?

S neplodností to nesouvisí, ale lze podstoupit prekoncepční testování. Pokud se pár rozhodne mít děti, může se nechat vyšetřit na přenašečství závažných onemocnění. My tak vytipujeme rizikové páry, které mají potom možnost využít takzvanou bezpečnou reprodukci. Vyšetřili jsme už tisíce párů a statisticky víme, že pět procent jich je rizikových. To je každý dvacátý pár. Když jsou oba partneři pojištěni, tak se dá navíc nějaká část vykázat na pojišťovnu. Pro jednoho to pak může být doplatek třeba sedm a půl tisíce korun. Je dobré přijít k mladým lidem a říct jim, tak jako si koupíte dovolenou, nebo kabelku, tak do života investujete nejvíc, když se necháte prekoncepčně vyšetřit.

Co si představit pod bezpečnou reprodukcí? V čem je tedy užitečná?

To je zase metoda preimplantačního testování embrya. Na základě genetického vyšetření sady embryí se vyberou ta, která mají správný genotyp, nemají patogenní variantu. Teprve vybrané otestované embryo pak transferujeme do dělohy. Tím dokážeme eliminovat možnost, že se dítě narodí postižené. Léčba takových dětí není vždy možná, a když už, je to ohromná zátěž. I finanční. Například jedna injekce u spinální muskulární atrofie stojí 63 milionů korun. To je pro systém zdravotního pojištění neúnosná záležitost, nemluvě o samotných rodinách. Když se podíváte na žebříček největších úhrad pojišťoven, tak z deseti největších je minimálně osm léčba geneticky podmíněných onemocnění. Tam my můžeme zasáhnout. Proto opět – klíčová je prevence. Vytipování jedinců s riziky a bezpečná reprodukce. Dokáže se tím předejít mnohému. Jen se o tom málo mluví.

Když se vrátím k odkládání rodičovství a řešení problému – nemyslíte si, že páry návštěvu kliniky odkládají třeba i z finančních důvodů? Že šetří?

Heslo je přijít včas a prevence je vždycky lepší než léčba. Čím dřív jde pár na mimotělní oplození, tím méně peněz do toho musí investovat. Čím starší žena, tím je vyšší spotřeba stimulačních preparátů, a to jsou rozdíly desítky tisíc. Pokud chce pár s rodičovstvím čekat záměrně, ať si nechá vajíčka a spermie zamrazit. Ušetří tím peníze, ale i obavy, zda to vůbec za několik let půjde.

U mimotělního oplození se pohybujeme v jakých řádech? Desetitisíců, nebo sta?

To je, jako kdybyste se mě zeptala, kolik stojí auto. Těch faktorů je tam ohromně moc. Do věku čtyřiceti let nicméně přispívá na léčbu pojišťovna. Abychom mohli léčit nejmodernějšími metodami, jsou tam pak doplatky malé desítky tisíc. Pokud je to kombinace vícera faktorů, pacienti mají závažná chronická onemocnění, jsou starší, mají vyšší riziko chromozomových vad, tak tam cena narůstá řádově na sto.

Jaké všechny možnosti léčby má pár, kterému se nedaří počít?

Začít by to mělo u gynekologa a léčbou jiných základních onemocnění. Pokud je, ať už žena, nebo muž, diagnostikována s nějakým faktorem neplodnosti, tak metod, kterými početí zařídit, moc není. My můžeme dodat indukci ovulace, tabletky, pokud je u ženy problém tam. Když se ani tak po třech měsících nezadaří, zbývá jenom metoda IVF – mimotělní oplodnění. Známá metoda je ještě intrauterinní inseminace, ale ta nepřináší žádnou změnu od přirozeného snažení. To za mě není funkční léčba neplodnosti.

Jaká je šance, že se páru podaří otěhotnět metodou IVF?

Kumulativně je úspěšnost velmi vysoká. Tedy když se využije všech metod. Pokud transferujeme takové embryo, které má vyšetřením potvrzeno, že má normální chromozomovou stavbu, tak otěhotní víc než 95% párů. Jsou v tom tedy započítané i páry, které když nemají funkční vlastní buňky, tak využijí buněk dárců.