Na místě nejhoršího útoku: „Raketu navedli kolaboranti. Pozor, co sdílíte“

Zásah rakety Iskander zabil 5. října v ukrajinské vesnici Hroza celkem 59 lidí, kteří přišli do místní kavárny na smuteční shromáždění po pohřbu ukrajinského vojáka.

Podle počtu obětí jde o letošní nejtragičtější útok na Ukrajině a ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) si kvůli tomu minulý týden předvolal ruského velvyslance.

Čech Petr Pojman dlouhodobě mapuje válečné zločiny spáchané v Charkovské oblasti v rámci skupiny Team 4 Ukraine.

Když se o útoku dozvěděl, zamířil přímo na místo činu. „Je to stále častější modus operandi. Dávejte si pozor, co sdílíte na sociálních sítích, jinak může přijít útok,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Kdy jste se dostali na místo útoku v obci Hroza?

Pátého října přišel útok, my byli na místě osmého. Dřív jsme se tam nedostali, plánovali jsme jet do Kupjansku, ale z bezpečnostních důvodů jsme to zrušili. Místo toho jsme zamířili do Hrozy. Až tam jsme se rozhodli, že nebudeme pokračovat do Kupjansku, protože v Hroze bylo velké množství lidí, se kterými jsme potřebovali promluvit.

Jak to na místě vypadalo?

Pro tu vesnici je to obrovský zásah. Když jsme tam dorazili, chvíli jsme hledali místo útoku - Charkovskou oblast známe dobře, monitorujeme tam dlouhodobě válečné zločiny, ale tohle je malá vesnička, kde jsme nikdy předtím nebyli. Ptáme se na cestu prvních lidí, chlapů u nějaké garáže, a všichni tři měli mezi mrtvými nějakého známého nebo příbuzného, například bratra.

Je to maličká vesnička, pár potulných psů, a jediná větší budova. Jedno obchodní centrum a kavárna. V té probíhalo smuteční shromáždění, kterého se účastnila třetina vesnice. V českých i dalších médiích se uvádí, že během útoku zemřela pětina obyvatel, ale ne všichni, kdo tam jsou registrovaní, v té vesnici v tu chvíli skutečně žili. Před útokem tam žilo asi 150 lidí, takže šlo skutečně o genocidní útok, protože při něm zemřela třetina obyvatel.

Na místě byly přítomny desítky lidí, s několika z nich jsme mluvili. Nebyli to jenom místní lidé, ale i lidé, kteří přijeli z toho širšího okolí uctít památku svého kolegy.

Víte něco o příčině útoku?

Tato konkrétní vesnice byla dřív pod okupací. Služba bezpečnosti Ukrajiny (civilní kontrarozvědka, pozn. red.) je přesvědčena o tom, že tu raketu navedly osoby, které byly předtím v místní kolaborantské ruské správě. Potom s ruským vojskem odešly, ale udržely si určité kontakty a díky tomu, že přeci jenom nějaká omezená komunikace probíhala, tak se z nějakého důvodu dozvěděli od stávajících obyvatel, kdy a kde se to smuteční shromáždění koná, a zaútočili na něj.

Lidé jsou neopatrní. V tomto případě to bylo trošku sofistikovanější v tom, že Rusové přímo někomu volali, získávali nějaké informace. Ale i tak by Ukrajinci, ale i Češi a vůbec zahraniční návštěvníci, měli ke všemu přistupovat s velkou nedůvěrou, prakticky se vyhnout jakémukoliv online vysílání z jakéhokoliv místa, kde se člověk aktuálně nachází. Hlavně pokud jde o místo, kde se v té chvíli nachází větší množství osob.

Takové útoky tu byly od začátku, ale teď jsou hodně časté. Rusové hledají místa, kde je něco cenného - humanitární materiál, civilní obyvatelstvo, větší množství osob. Buď přes sociální sítě, nebo prostřednictvím různých kolaborantů na místě.

Jaký smysl má útok na čistě civilní cíle, místo útoku na vojenský cíl?

Je to pouze pomsta, vojenský význam to nemá. Pokud tedy nepovažujete všechny osoby mužského pohlaví za vojáky, což možná Rusové považují, potom by to pro ně byl vojenský cíl. Ale samozřejmě to velmi omezuje jakoukoliv aktivitu humanitárních organizací, které dodávají pomoc do těžko dostupných míst. Když nemají sklad, ale třeba i materiál na opravu domu, tak to samozřejmě velmi stěžuje život v těch obcích a těm lidem, kteří mají poškozené domy. Je to vlastně stejná logika jako útočit na infrastrukturu, která souvisí s dodáváním elektřiny a tepla.

Během léta to nebylo tak vyostřené a zdá se, že Rusové ty rakety šetřili, ale teď před zimou tyto útoky zřejmě znovu začnou. Je to snaha zlomit morálku ukrajinského lidu, aby se zkrátka vzdali, protože podmínky k životu budou katastrofální.

Podobné zločiny dokumentujete v Charkovské oblasti dlouhodobě. Máte nějaké srovnání?

Ano, několikrát útočili na hotel Kramatorsk, kde jsem mnoho dní až měsíců žil během některých předchozích misí. Jeden z těch útoků mířil na pizzerii vedle toho hotelu, kde byla různá shromáždění. Lidé se dopouštějí chyb, například příliš brzy sdílí na sociálních sítích místo svého pobytu.

Pokud je zřejmé, že je to aktuální situace a je tam velké množství lidí, Ukrajinců, v ideálním případě třeba i veteránů, tak s pomocí kolaborantů je to místo upřesněno a je tam veden útok. Nedávno v Charkově byly útoky raketami Iskander-M, kde se předpokládalo velké množství zahraničních korespondentů, kteří se zrovna přijeli podívat na situaci v Hroze. Útočilo se na ta místa, kde by mohli být, ale nechci to víc upřesnit, abych se nedopouštěl toho, co sám kritizuju.

Takže za řadu tragédií může to, co lidé sdílí na sociální sítě?

To je ta důležitá message, kterou chci poslat, aby si na to skutečně lidé dávali pozor, protože to stále častěji vidíme. Já chápu, že každý dobrovolník, každý voják potřebuje nějakým způsobem prezentovat svoji práci a činnost, ale je možné to prezentovat se zpožděním, je možné neupřesňovat úplně to místo, kde se člověk nachází, a hlavně to určitě nedělat online a už vůbec ne v situaci, kdy se na tom místě nachází větší množství osob.

To se týká různých konferencí i třeba v dalekém zázemí někde ve Lvově. Je to dnes čím dál častější modus operandi. Stále jsou tu kolaboranti, Rusové zároveň pracují se sociálními sítěmi a všechny informace, které získají, jsou takto zneužívány.

Co jste přímo v Hroze zdokumentovali?

Pokud jde o přímou dokumentaci válečných zločinů, tak v Charkovské oblasti se to výrazně zlepšilo. My jsme tam prakticky od března 2022 a na začátku skutečně byl problém, aby to vůbec někdo dokumentoval. Dnes už i ta Hroza je oficiálně zaznamenána policií, řeší to Služba bezpečnosti Ukrajiny a tak dále. Pro nás to byl důležitý střípek do mozaiky, ale nebyli jsme samozřejmě zdaleka jediní, kdo tam byl, kromě toho jsme tam byli už s poměrně velkým zpožděním, takže z hlediska dokumentace tady nemůžeme přispět nějakým zásadní příspěvkem.

Na co se tedy teď zaměřujete?

My jsme tam byli v rámci Visegrádského monitorovacího projektu, který dokumentuje jednak válečné zločiny jako takové, ale též likvidaci kulturních památek a ekologické problémy, ať už je to třeba zaminování polí, chemie z munice nebo poškození továren, které potom těmi chemikáliemi otráví okolní vodní toky, to podpořil Visegrádský fond.

Samotnou dokumentaci už teď policie docela zvládá, problém je spíš analýza toho obrovského množství materiálu. My se v Charkovské oblasti spíš teď zaměřujeme na analýzu již získaného materiálu. Monitoring bude potřeba v nově osvobozených oblastech, částečně i Charkovské oblasti, ale především Záporoží, Doněcku a Luhansku a tak dále.

V Charkově se analyzuje velké množství dat včetně dokumentů, které tam Rusové nechali, když utíkali. A nechali jich tam hodně, protože z různých důvodů nestihli uklidit to, co uklidit mohli.

Máte nějaké výsledky, kterými se můžete pochlubit?

Analytikům Služby bezpečnosti Ukrajiny se podařilo, a to i s naší pomocí, spojit konkrétní vojenské operace se jmény konkrétních velitelů a konkrétních jednotek. Hovořím především o generálovi Andreji Ruziňském, veliteli 11. armádního korpusu, baltské flotily, západního vojenského okruhu Ruské federace. Proti němu je už sepsán vyšetřovací spis, kde je velmi konkrétně popsáno, jak se konkrétní lidé v konkrétní dny dopouštěli ostřelování Charkova a dalších oblastí v Charkovské oblasti. Je možné ho soudit podle článku 437 kriminálního kodexu Ukrajiny - Plánování, příprava, zahájení a vedení agresivní války.

Tady vidíme, jak je to monitorování důležité, protože máme útok a už máme i jména osob, které jsou za to odpovědné. To už je informace, s kterou se dá do budoucna pracovat. V této chvíli je samozřejmě Ruziňský pro ukrajinské právo nedosažitelný, ale to se může velmi rychle změnit.

Kolik dokumentů máte k dispozici?

Je to několik místností dokumentů, které tam zanechali. Bylo to několik aut dokumentů, které nestihli odvézt ze štábu. A je potřeba to analyzovat a najít informace o lidech, kteří do toho byli zapojeni. To je skutečně dobrá věc a dost nás to motivuje pro další práci. I když předpokládám, že v jiných oblastech Rusové tolik dokumentů nezanechali, protože si budou dávat mnohem větší pozor.