Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
S rozladěním přijala část aktérů páteční rozsudek Krajského soudu v Brně. Senát v čele s Ditou Řepkovou konstatoval, že sedmatřicetiletý Ukrajinec Roman Rohozin jednal v nutné sebeobraně.
Po násilné potyčce na Brněnské přehradě loni v červnu zemřel mladý Rom.
„Soud vyslal nebezpečný signál“
Podle občanského člena Rady vlády pro národnostní menšiny Tomáše Ščuky musí veřejnost respektovat názor soudu, přesto s ním nesouhlasí. „Agrese ve společnosti narůstá. Pokud soud vysvětlí, že jakékoli napadení dvou tří lidí lze opětovat nožem, je to taky nebezpečný signál, že se takto kdokoli může v dané situaci zachovat,“ namítl.
Soudkyně Dita Řepková uvedla, že po zhodnocení všech výpovědí soudní senát dospěl k názoru, že šlo o nutnou sebeobranu. „Je to neštěstí, které nelze pominout. Na druhou stranu nebudeme kriminalizovat jednání, které nějakým způsobem nevybočuje z toho, co nám zákon umožňuje považovat za nutnou obranu. To by skutečně snižovalo naše principy spravedlivého procesu,“ sdělila.
Ukrajinci původně za smrtelné bodnutí mladíka a poranění dalšího aktéra šarvátky hrozilo až 18 let vězení. Státní zástupce Petr Bejšovec však na základě znaleckých posudků a výpovědí překvalifikoval čin z vraždy na zabití.
Podle něj je posouzení nutné obrany velmi složitá právní otázka a judikatura se postupně mění. „Domnívám se, že bylo zcela namístě, aby byl obžalovaný postaven před soud. Nemělo dojít k úmrtí mladého člověka,“ podotkl. V závěrečné řeči řekl, že se Rohozin mohl úderům bránit třeba baťohem.
Zároveň však zdůraznil, že v potyčce nehrály roli národnostní motivy. „Daný trestný čin v žádném případě neměl žádný národnostní podtext a nehledejme jej v něm. Šlo o nešťastnou událost,“ dodal státní zástupce. Ani při soudním řízení nezazněla žádná svědectví o rasistických motivech či nadávkách.
„Umlčeli nás“
Matka zesnulého Nikolase v slzách hovořila s novináři ještě před rozsudkem. „Pan obžalovaný neměl absolutně právo vzít Nikolasovi život. Neměl sám žádné zranění. Život mu nedal, neměl mu jej ani vzít,“ řekla.
Někteří z blízkých oběti zůstali stát před budovou a přelepili si ústa náplastí. „Umlčeli nás. Na lidských životech záleží,“ stálo na ní.
Ščuka namítl, že někteří z poškozených z romské komunity mluví českým etnolektem, což je před justicí mělo znevýhodnit. „Nemuseli třeba dobře pochopit otázku od soudu. Pokud měl pachatel tlumočníka, proč se tak nestalo v případě poškozených?“ ptal se.
Podle něj není nutné potyčku prezentovat jako ukrajinsko-romský konflikt. „Jenže v případě, že je obětí někdo z romské komunity, tak se často stává, že nepadají adekvátní tresty. I tento případ ve mně vyvolává nedůvěru v justici,“ reagoval.
S kolegy napříč organizacemi se shodují, že pokud vyjádří nesouhlas, tak v poklidu. „Budeme trvat na právní cestě. Národnostní menšiny by měly naplno využívat svá občanská práva. Máme tu odvolací soud, cesty vedou až do Štrasburku a tam je potřeba ty věci dotahovat,“ doplnil.
Verdikt není pravomocný a státní zástupce si ponechal čas na případné odvolání.
„Určitě musíme vysvětlovat, že je to rozhodnutí soudu, které je nutné respektovat. Nicméně to třeba ještě nekončí. A nikdo neví, jestli to bude mít další pokračování, zda se státní zástupce odvolá. Je to další krok v soudním řízení,“ sdělila pro Seznam Zprávy Lucie Fuková, vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny.
Souzený muž poblíž tramvajové zastávky podle obžaloby nožem napadl a zranil tři lidi, kteří skončili v nemocnici. Jeden z nich později v nemocnici zemřel. Zabitým mužem byl mladý Rom.
Jak však vyplynulo z dokazování u soudu, trojice mladíků po výstupu z tramvaje na Ukrajince dotírala a pak jej fyzicky napadla. V potyčce napadený vytáhl nůž. „Nikde na světě není normální, když skupina lidí napadne jednoho člověka. Každý člověk má právo sám sebe bránit. Pokud by mi dali jednu jedinou možnost utéct, odejít, pokud by mě nezbili tak silně, pokud bych se necítil ohrožený na životě, tato tragédie by se nestala,“ reagoval Rohozin.
Záhy po mladíkově smrti se částí romské komunity začala šířit nenávist vůči Ukrajincům, událost z loňského 10. června také vyvolala v Brně nepokoje.
Česká justice a případy nutné obrany
30. června 1995 - Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek Městského soudu, kterým byl za zabití sedmnáctiletého skina Aleše Martinů odsouzen sochař Pavel Opočenský na tři roky nepodmíněně. Odvolací soud došel k názoru, že jednání Opočenského bylo v souladu se zákonem vymezujícím podmínky nutné obrany. Událost se stala v březnu 1991, kdy Opočenský bodl nožem při obraně několika občanů napadených skinheady v Praze 2 jednoho ze skupiny útočníků. Mladík na následky zranění zemřel. Opočenskému hrozil nejprve podmínečný trest, později byl dokonce odsouzen na tři roky nepodmíněně. Opočenský později dostal šestiletý nepodmíněný trest za zneužívání dívek, po polovině byl podmíněně propuštěn.
16. listopadu 2001 - Krajský soud v Ostravě zprostil osmašedesátiletého Jiřího Webera obžaloby z vraždy. Muž čelil podezření, že v lednu 2001 zavraždil svého kamaráda Václava Buglu. Soudkyně ale jeho jednání označila za nutnou obranu. Obžalovaný podle ní nejdříve bránil Buglovu manželku a pak i sebe.
Článek jsme aktualizovali o vyjádření Romana Rohozina.
