Na horách bez sněhu: bobování na trávě a místo lyžování na kolo

Stojící kotva i poma na vleku Malinovka se pohupuje v chladném větru, který navozuje pocit zimy. Na svahu sjezdovky se i přes teploty nad nulou stále drží pás sněhu, i když hodně ustupuje rozmáčené trávě.

Pro rodiny s dětmi, které tráví víkend v Bedřichově, je právě tento vzácný ostrůvek sněhu vítanou atrakcí. Děti se snaží na bobech a lopatách sjet svah tak, aby se vyhnuly trávě. Těžký je zejména jeden úsek, kdy je nutné dobře najet na metrový sněhový jazyk a dostat se tak z jednoho bílého ostrůvku na druhý.

„Věděli jsme, do čeho jdeme, ale když máte rezervovanou chatu, tak se to nedá jen tak zrušit,“ vysvětluje reportérovi na svahu Tomáš v modré péřovce, který ještě s dalšími rodiči na děti dohlíží. Přijel s partou na víkend a původně se jich měla část zúčastnit sobotního nočního běžkařského závodu. Ten byl ale zrušený.

Jeho kamarádka optimisticky vypráví, že toho lze i bez sněhu na horách v lednu podniknout celkem dost. „Dá se ještě chodit. Nebo běhat a naši náctiletí se vydali na kola. Tady se toho dá,“ vypočítává.

„A třeba včera jsme čekali, až nás vyfotí web kamera na parkovišti. Ona dělá jeden snímek třeba za 30 vteřin. I takové pubertální aktivity tady mohou dospělí dělat,“ pokračuje ve vyprávění pozitivně žena v bílé bundě s kontrastním černým vzorem.

„Dnes jsme se vydali spíše hledat trochu toho exotického sněhu,“ směje se Tomáš. „Vlastně jsme rádi, tady můžeme aspoň bobovat,“ dodává s tím, že po covidu, válce na Ukrajině a zdražování jsou vlastně vděční, že „můžou“.

A odbíhá, protože další přicházející ženy z jeho party na něj volají a prosí, ať je vyfotí u sněhu se slovy, že chtějí „alespoň jeden zimní záběr“.

Naprostá většina v neděli oslovených lidí v Bedřichově hlásila, že jsou na horách na víkend, popřípadě prodloužený víkend. Proto si snažili užít si volno i bez sněhu a viditelně si nenechali kazit náladu.

Například u oblíbeného cíle vycházek rozhledny Královka kráčel pár v červených bundách s turistickým kočárkem a hledal nejlepší cestu dolů do Bedřichova. „My jsme spokojení za jakéhokoliv počasí,“ říká žena, která se představuje jako Karolína a vysvětluje, že jsou na horách na víkend.

„Vidíte, našli jsme si alternativu,“ reaguje na otázku, co se dá bez sněhu dělat – procházet se.

U dřevěného loga Jizerské padesátky, které zároveň funguje jako prolézačka pro děti, postává Honza, Iveta a malý Kuba. Přijeli na výlet z Liberce. „Ve městě je to dobré, že není sníh. Nikdo se nechce brodit brečkou,“ říká Iveta a pokračuje, že problém je to o víkendu, kdy nechtějí sedět doma a vyráží na rodinné výlety. „No a je takovéhle bahno… to nikoho nebaví,“ navazuje Honza.

Zatímco Iveta v rozepnuté bundě a bez čepice se strachuje, jestli dopadne letošní ročník slavného běžkařského závodu, tak její muž vypráví, že v Liberci se nápor z hor přesunul na bazén.

„Včera tam byla hlava na hlavě. Lidé nemají kam jít,“ říká Honza a vyráží směrem na Královku mravenčí stezkou, na které se syna snaží upozorňovat na vyřezávané dřevěné sochy zvířat, jako je liška nebo rys.

Pod svahem v centru Bedřichova si poblíž prázdného parkovišti u Nisy na dětském hřišti, které imituje sněžnou rolbu, hraje parta dětí. Dohlíží na ně Lenka s partnerem, kteří jako jediní z oslovených mluví o tom, že jsou na horách na dva týdny a jsou v půlce pobytu.

„Děti jsou spokojené, ony se nějak zabaví vždycky, ale chceme, aby byly venku, když už jsme na horách. Takže nejhorší je, když prší,“ shrnuje žena z Prahy.

Na svah se zbytky sněhu se jim v neděli moc nechtělo. „Každý den je ho tam méně… S dětmi jsme byli na běžkách, ale taky je to po chvilce nebaví. Je tam těžký mokrý sníh. Lyžovat se dá na Severáku, ale je to jen pro děti,“ vypočítává aktivity Lenka a znovu opakuje, že když neprší, tak to jde.

Na zmiňovaném kopci Severák, v nedaleké obci Hrabětice jsou skutečně puštěné vleky a dá se lyžovat. Ve chvíli, kdy tam v neděli odpoledne reportér doráží, přijíždí i autobus plný dětí na lyžařském výcviku, které se lačně řítí směrem k vlekům.

Na parkovišti je oproti Bedřichovu živo a je z půlky zaplněné. Muž od rodiny, který se zrovna snažil naskládat všechnu výbavu do auta a zároveň se neustále ujišťuje, jestli na něco nezapomněl, reportérovi potvrdil, že mu svah na rodinné lyžování bohatě stačil. „Na ty tři hodiny je to dobré,“ zhodnotil.

Naopak na lavičce u ski baru sedí Renata v lyžařské helmě se synem, který si vychutnává hranolky. Renata si pomalu utahuje lyžáky, ale na svah se jí už moc nechce.

„Myslím, že tenhle vlek už zítra zavřou. Je to vydřené a přitom spousta dětí ve frontě,“ kroutí trochu pobaveně hlavou. Vysvětluje, že nejeli prvoplánově na hory, ale v okolí se zúčastnili akce, a tak si s sebou vzali i lyže. A tři hodiny si zajezdili v sobotu i v neděli.

„Kluk jezdil vedle pořád do kolečka, není tam fronta a tak je spokojený,“ pokračuje Renata a ukazuje na svah, kde zrovna dva muži s lopatami přehazují sníh do stopy, kterou vleky tahají lyžaře směrem nahoru.

V Bedřichově i přes nepřízeň počasí udržují sníh alespoň v běžeckém areálu, kde během nedělního dopoledne sportuje několik desítek lyžařů. V době oběda je to ale rázem jen pár jednotlivců.

U běžkařské stopy postává skupina, která mluví o tom, že jde o rodiče malých fotbalistů z SK Chocerady. „Užili jsme si víkend, i když úplně jinak,“ říká Radka, která s malými sportovci běžkuje. Místo lyžování totiž v sobotu děti hrály na horách fotbal, protože i běžecký areál byl kvůli závodům zavřený.

Skupina kolem malých fotbalistů ale vychvaluje místního majitele půjčovny a servisu, který měl o víkendu otevřeno, přestože byl prakticky bez zákazníků.

„Je to spíš taková služba veřejnosti,“ shrnuje Marek Pazderský o pár minut později v servisu, poté co jedné zákaznici předá upravené běžky a naopak od babičky s vnukem si zase sportovní náčiní převezme.

„Modlíme se každý den, ať začne padat a můžeme do práce. Snad se to během čtrnácti dnů zlomí. I když vyhlídky nejsou ideální,“ říká při loučení babičce s vnukem, když se řeč přirozeně stočí k počasí.

Reportérovi vysvětluje, že se snaží držet otevřeno aspoň o víkendech, ale během všedních dnů nemá ekonomický smysl držet půjčovnu a servis otevřený.

V neděli v poledne Marek Pazderský počítá, že měl zatím deset zákazníků, když je sníh, tak je to násobně víc. „Třeba dvě stě, tři sta lidí sem přijde. Jsme tady třeba i v pěti lidech, abychom stíhali obsluhovat,“ říká majitel servisu.

Nepřízeň počasí ho ale v posledních dnech přiměla k tomu, aby studoval a analyzoval historická data o počasí a zimách v Bedřichově. „Jak byznys musí mít nějaký plán, tak se člověk ptá, jestli máme zavřít a pořídit si surfové prkno, a nebo jestli se ten trend otočí. Analýzou jsem si zjistil, že těch špatných zim bylo mraky, jen na to lidé zapomínají,“ říká Marek Pazderský a vysvětluje, že třeba ve dvacátých letech minulého století byla i zima, kdy sedláci v únoru sekali trávu.

„Problém je, že před sto lety měli lidé radost, že nebyl sníh, že nemuseli dávat krávám seno a poslali je na pastvu. Dnes má na sněhu spousta lidí postavený byznys. Půjčovny, školy lyžování, je toho hodně. Ale je to svým způsobem naše chyba, že jsme na tom počasí tak závislí,“ říká zpoza pultu majitel servisu a půjčovny.

Od loňského roku v centru Bedřichova provozuje kavárnu Pod Kostelem Michal. Jde o jeden z mála podniků, který je v neděli po poledni v obci otevřený. Majitel také mluví o tom, že musel zkrátit provozní dobu přes týden a soustředit se hlavně na víkend.

„Leden bývá slabší. Ale jo, někdo mi sem přijde. Lidé chodí na dortík,“ říká s tím, že po páté hodině odpoledne už není v kavárně ani noha.

„Nejlepší zima byla, když byl covid,“ dodává trochu ironicky a pozoruje svého otce, který v prázdném lokále kontroluje stoly a židle.