„Na chudobu jsem si zvykla. Je to součást života,“ říká samoživitelka

V Maťově stroze vybaveném dětském pokoji se vyjímá nová pohodlná postel. Vedle skříň a v ní pečlivě vyskládané komínky s novým oblečením.

„Chci popřát vašim čtenářům hezké svátky a poděkovat, že nás vytáhli z bídy a nouze. Žije se nám o hodně líp,“ říká čtyřiasedmdesátiletá Hana, babička samoživitelka, která na konci srpna Seznam Zprávám popsala takzvaně „na dřeň“, jak žijí s třináctiletým vnukem Matyášem ze čtrnáctitisícového důchodu.

Po padesátikorunách mu tehdy šetřila na dárek pod stromeček: válendu s úložným prostorem. Čtenářů se jejich příběh dotkl natolik, že přišly desítky nabídek postelí a Haně lidé navíc poslali bezmála 170 tisíc korun.

„Maťovi jsem koupila nový koberec, trochu jsem ho oblékla a i já jsem si pořídila boty a svetr. Moc jsem toho ale neutratila, na účtu mám stále zhruba 152 tisíc. Kdoví, jaká bude cena elektřiny, vody a jídla. Navíc Maťa chce jet na hory, pak na tábor, a tak nechci zbytečně rozhazovat,“ popisuje seniorka z maloměsta v okrese Praha-východ.

Hana se starala o vnuka Matyáše víceméně odmala. Nově ho má svěřeného do péče i oficiálně.

„Dohodli jsme se. Soud dopadl dobře. Matka i otec souhlasili. Nevadilo jim to. My s Matym jsme rádi. Konečně. Mám ho svěřeného do péče a rodiče nám budou posílat alimenty,“ konstatuje seniorka.

Vánoce oslavili jako už vícekrát předtím, doma spolu. „Maťovi jsem mohla dopřát novou zimní bundu, boty, mikinu a kalhoty. Do teď chodil v teplákách, ale v sedmičce už přece musí být frajer, což vyžaduje i lepší oblečení,“ směje se Matyášovým nárokům paní Hana. Nebyly ale jen „měkké“ dárky. „S jeho tátou jsme dali dohromady nějakou korunu a dostal sluchátka k Playstationu,“ prozrazuje Hana.

A opět zdůrazňuje: Děkujeme nejen za krásnější svátky, ale i život.

„Mám se nic moc,“ chrchlá do telefonu Zlata Záhorová, máma sedmnáctileté Adély, devítiletého Vojty, sedmileté Aničky a dvouleté Isabelky. Všichni žijí v malé garsonce na kutnohorském sídlišti. Její trudomyslná nálada není způsobená jen nachlazením a docházejícími hlasivkami.

Počátkem září popsala osmatřicetiletá Zlata Seznam Zprávám, že žijí z ruky do úst, jsou odkázáni na potravinovou banku a ke konci měsíce se dělí o poslední pytlíky těstovin. Po nocích plakala na balkoně. Bála se budoucnosti, jak to všechno zvládne.

I jí se dostalo od čtenářů velké pomoci. Celá rodina jela na výlet na hory, dostala věcné dary, ale i peníze. Lidé jí po menších částkách poslali zhruba padesát tisíc korun.

„Na úřadu jsem ty dary normálně přiznala, jenže vedlo to k tomu, že se mi zvýšily příjmy a tím pádem jsem přišla o příspěvky na bydlení a hmotnou nouzi. A to minimálně do konce roku,“ krčí rameny. Počáteční euforii tedy vystřídalo vystřízlivění.

„Tehdy jsem za ty korunky pořídila nové peřiny, protože deky, které jsme měli několik let, se už rozpadaly. Kdybych věděla, že nám ty dávky odeberou, tak bych spoustu věcí ani nekoupila. Víc bych šetřila na horší časy, které nastávají,“ nadává si Zlata. „Navíc z toho možná budu muset odvést ještě daně,“ obává se.

Moc peněz Záhorovým tedy v zásobě nezbylo. V prosinci Zlatě, vyučené prodavačce, navíc končí rodičovská. Půjde rovnou na úřad práce. Výhled na získání práce v okolí je prý nevalný. Nemá hlídání. Isabelku vezmou do školky nejdřív v září. Navíc s dalšími dětmi musí často zůstávat doma.

„Vojtovi se zhoršilo astma, měl dokonce dechovou zástavu, takže jsme jeli do nemocnice. Teď používá dejchátko. Aniččino chování způsobené nějakou poruchou se také nelepší, spíš naopak. Ve škole je hyperaktivní a neukočírovatelná,“ hovoří do telefonu už skoro šeptem.

„Už jsem si na tu chudobu zvykla. Beru ji jako součást svého života a překážky je třeba překonávat. Jsme rádi, že se máme, že máme, co máme a snažíme se nějak fungovat,“ shrnuje Zlata. Druhým dechem ale dodává, že nechce působit pesimisticky a už vůbec ne nevděčně. Dárcům vzkazuje:

„Ze srdce děkuji já i děti. Bez vaší pomoci bychom neměli ovoce, jogurty a díky zaslaným darům se nemusím bát, jestli budou mít děti druhý den svačinu do školy či večeři.“

Radost stále nalézá i v maličkostech.

„Isabelka se na Mikuláše vůbec nebála čertů. Dokonce jim dobrovolně odevzdala všechny svoje dudlíky. To mě opravdu potěšilo,“ směje se Zlata, až se rozkašle. Pak se rozloučí, protože se potřebuje vykurýrovat.

„S kamarádkou jsme zavařily zásoby leča a naložily švestky. Na zimu jsem připravená,“ žertuje jedenačtyřicetiletá Lenka Surovcová na téma, jak pilná hospodyňka letos byla, aby co nejvíc ušetřila.

Seznam Zprávám koncem srpna vyprávěla, jak se třemi dětmi střídá už čtyři roky různé azylové domy. Letos jsou v Moravském Krumlově a vyhlídky na nájemní bydlení se zdají být stále v nedohlednu.

Lence se také ozvalo několik čtenářů s nabídkou pomoci, ale vesměs to prý vyšumělo. Postarší muž jim nabídl bydlení u něj v Německu. Sliboval, že v okolí prý Lenka snadno sežene práci ošetřovatelky, navíc lépe placenou. „To jsem řekla, že ne. Nepojedu přece s dětmi k cizímu chlapovi, kterého neznám,“ odmítla rezolutně. Další paní jí přislíbila pomoc s exekucemi, pak se ale neozvala.

Co se ale rozhodně zlepšilo, je její bolavé koleno. Už zvládne chodit do práce.

„Byla jsem se ptát v nemocnici v Ivančicích a možná mi vyjdou vstříc s ranní směnou. Dvanáctky kvůli dětem nezvládnu. Dostanu se aspoň mezi lidi, ušetřím peníze na kauci a budu dál hledat normální nájemní bydlení,“ slibuje si.

Jinak s dětmi zůstává vše při starém.

„Když dcera přijde ze školy s blbou náladou, tak to mám na talíři. Vyčítá mi, že jsem bývalé kamarádce ručila naším domem, čímž jsme o něj přišli. Pak přišly půjčky a exekuce. To víte, že mě naše bídná situace mrzí hlavně kvůli dětem,“ dodává. Na ručitele prý podala trestní oznámení a údajný podvod řeší znojemská policie. Zatím je vyšetřování ale na začátku.

Štědrý den budou Lenčiny děti slavit s jejich otcem, ona sama na azyláku. „Mezi námi, mohlo by být líp,“ shrnuje svou momentální situaci. „Ale bojuju,“ dodává.

„Nejradši bych šla spát,“ ozve se v telefonu kolem šesté hodiny odpoledne. Šestatřicetiletá fotografka Markéta Hofmanová zrovna upravuje vánoční snímky klientů. „Jsem unavená, bolí mě u toho sedět, takže jsem v nervu, jestli to stihnu,“ popisuje maminka osmileté gymnastky Anetky.

Na podzim Seznam Zprávám popsala, jaký je život samoživitelky s roztroušenou sklerózou. Tvrdý a nevyzpytatelný. A to zůstává.

„Našli mi nové nálezy na míše, mám novou léčbu, po té první mi bylo hrozně blbě. Hodně se mi zlepšilo chození, ale zase se mi zablokovala záda, takže je to se mnou jak na houpačce,“ popisuje činorodá a navzdory nemoci pozitivně naladěná Markéta, jakoby to byly jen běžné drobnosti.

Ale nejsou. A posledních pár měsíců ani nebyly.

„Šla jsem do práce, byla jsem tam jeden den a chytla jsem covid. Bezvadný. Po covidu jsem šla zase do práce, byla jsem tam jeden den a zablokovala jsem si záda. To je fakt k vzteku,“ popisuje Markéta, která pracuje jako peer konzultantka pomáhající lidem s duševním onemocněním. Ale…

„Je mi to trapné vůči kolegům, vůči všem. Je to otravné, že jeden den jste normální a druhý se nezvednete. Snížila jsem si poloviční úvazek na pětinový a v práci jsem byla všehovšudy tak dva týdny. Nevím, jak dlouho mi budou vycházet vstříc. Jak dlouho se to dá tolerovat,“ táže se a přidává čerstvou příhodu.

„Ta nemoc je celá taková blbá, nevíte dne. Je to dva dny zpátky, co mi malá volala záchranku. Zablokovala se mi záda takovým stylem, že jsem se nemohla ani pohnout. Anetka je hustá, že se o mě dokáže postarat. Ona už kvůli mně nemá normální dětství, je velmi starostlivá a zodpovědná,“ míní Markéta.

Lhostejná nebyla ani čtenářům. Po zveřejnění jejího příběhu věnovali Markétě kolem sta tisíc korun.

„Dostala jsem peníze od lidí a za focení, takže finance zatím mám. Ne, že bych si vyskakovala, ale když se mi třeba rozflákaly boty nebo se mi roztrhla bunda, mohla jsem si to jít koupit. Skvělý pocit, že když se něco pokazí, není to fatální zásah do rozpočtu,“ libuje si.

Přesto se i Markéta snaží co nejméně utrácet, šetřit, protože s prací to prý dlouhodobě nepůjde. Tak, aby měla poté kam sáhnout.

„Nevím, jak dostatečně a co nejupřímněji poděkovat. Peníze mi poslali i lidé, kteří sami měli někdy hluboko do kapsy a dostalo se jim pomoci. Ti mi říkali: Teď tu pomoc přijměte a až budete moct, pošlete ji zase dál. Což mi přijde jako skvělé poselství.“ A to nejen na Vánoce, dodává Markéta.

V sérii vystupovala i Kateřina Sušila, ale redakci se nepodařilo s ní spojit.