Mezi lidmi, kterým prý patří Česko: „Soudci se budou muset převychovat.“

Spolek nazývající se Legitimní věřitelé České republiky, který pravidelně blokuje pobočky pojišťoven nebo ministerstev, svolal na pondělní dopoledne další setkání. Reportérka Seznam Zpráv se rozhodla na veřejně svolanou akci vyrazit také, aby zjistila, jak tato setkání probíhají.

Účastníci se svolali na pondělních 10:30, místo srazu bylo takzvaně „pod ocasem“, tedy na Václavském náměstí v Praze u sochy sv. Václava. Všichni zájemci si měli přinést dvakrát vytištěný podílový list a dvě kopie prohlášení občana ČSR.

Na místě postávám už raději čtvrt hodiny předem. Legitimního věřitele připomíná snad jen starší muž s neudržovaným vousem, oblečený v maskáčové bundě. Zbytek osazenstva na horním konci Václavského náměstí tvoří skupinka turistů, která neváhá pro hezkou fotku s Národním muzeem vlézt až do hojně ušlapaných tulipánů.

Věřitelé se začínají scházet až těsně před půl, s některými se zvědavě okukujeme. Očividně jsou na akci také poprvé. Těsně po půl jedenácté je nás pod koněm zhruba dvacítka. Stoupenci hnutí se rozdělili do hloučků, které si družně povídají.

„Divím se, že nemáme dneska policejní doprovod,“ podotkne ke své kamarádce zhruba sedmdesátiletá elegantně oblečená žena. Dozví se, že chvíli před tím kolem „kroužili“. Někteří si chvíle čekání krátí natáčením videí pro své sociální sítě.

Senior ve žlutých brýlích se třeba pochlubí tím, že vypověděl České spořitelně půjčky v hodnotě 300 tisíc korun. „Protože oni mně ukradli dva důchody. A to neměli dělat. Oni se to bojí dát vymahačům, protože s těma už jsem dvakrát vymet. Já bydlím v boudě a nic nemám, můžou mi ukrást akorát nádobí a myši, které tam mám,“ holedbá se.

Chvíli po třičtvrtě přichází jedna z tváří hnutí, Kateřina Včelišová. Do širšího povědomí veřejnosti se dostala zejména po akci LVČR u krajského soudu v Hradci Králové, kde spolu s ostatními vtrhla do jednací síně, kde právě probíhalo vazební řízení jejího manžela zadrženého policií kvůli pěstování konopí.

Skupinka se kolem ženy, kterou doprovázejí dvě malé děti, shlukne, aby se dozvěděla instrukce. Dávám se do řeči se zhruba padesátiletou ženou v růžové mikině. Ptám se jí, jestli je tam také poprvé. Není, byla už i na akci, kdy věřitelé vpadli na Ministerstvo financí.

„Dělám to kvůli svým dětem. Aby mi je nesebrali,“ vysvětluje mi. Legitimní věřitelé jsou prý jediní, kdo její příběh vyslechl a zastal se jí.

Teď se ale nejde průvodem na žádné ministerstvo, nýbrž na pobočku pojišťovny sídlící na pražském Smíchově. Pojedeme metrem, z čehož má moje nová známá trochu strach. Nikdy metrem nejela. S vděkem přijme pomoc s nákupem jízdenky z automatu a poté se už vydáme do podzemky. Čeká nás jeden přestup, na což organizátoři několikrát upozorňují a vyzývají skupinu, aby se držela pohromadě.

Podivný spektákl je složený z lidí různých věků, od malých dětí až po seniory. V čele skupiny jde muž se staromódní červenou krosnou, na které má připevněnou českou vlajku. Jako orientační bod v metru slouží dobře.

Cestou metrem se dám se svojí spolucestující do řeči. Nebo spíše ona se mnou. Dozvím se, že covid byla jen chřipka a že je ráda, že své děti i sebe ochránila před očkováním. „Slyšela jsem, že to už několik let dopředu připravovali. Já jsem tomu nevěřila od začátku,“ vysvětluje mi.

Stejně jako její souvěrci samozřejmě nevěří ani na rozdělení Československa a podezřelý se jí prý zdál i rok 1989.

„Já jsem ten typ, který raději poslouchá, než čte. Když něco čtu, tak tomu třeba neporozumím úplně dobře, zatímco když poslouchám, udělám si jasný obrázek. I podle tónu řeči. A tehdy, jak jsem je poslouchala, jsem jim už moc nevěřila,“ popisuje mi svůj způsob, jak se dostává k informacím a jak je ověřuje. Zklamal ji Tomio Okamura a nevěří ani novému lídrovi protisystémové scény Jindřichu Rajchlovi.

Působí jako máma, která chce jen to nejlepší pro své děti. A to jí podle jejího světonázoru nabízejí právě legitimní věřitelé. Komentář spolknu jen na jezdících schodech, kde má dopravní společnost reklamy v ukrajinštině. „Jsme tady jak na Ukrajině,“ podotkne a začne opakovat poučky jak z příručky proruské propagandy.

To hovory některých dalších účastníků, které mám možnost vyslechnout, už tak mírně nepůsobí.

„Soudci se budou muset převychovat,“ zahlásí ke svému kamarádovi prošedivělý padesátník, který s sebou do Prahy vzal pubertální dceru. Pravidelně kontroluje, jestli se mu v metru neztratila. Baví se o tom, jak to bude v České republice vypadat, až se domohou svých práv a dostanou se k moci. „Ty nepotřebuješ, aby znali veškeré právo. Stačí naše dekrety,“ poučí ho druhý muž odhodlaně.

Dorazíme na pražský Smíchov, kde je pobočka pojišťovny, v níž chtějí věřitelé nahlásit „škodní událost“. Srocení zhruba čtyřicítky lidí v úzké ulici, která je ještě zúžená rekonstrukcí silnice, neujde pozornosti kolemjdoucích. Jedním z nich je i zaměstnanec pojišťovny vracející se z oběda, který se ptá, co je to za lidi. Po zjištění, o koho se jedná, se jen rozesměje a vyrazí do práce s tím, že udělá to, co je v jeho možnostech.

Před pobočkou ještě Včelišová školí věřitele v poučkách, které mají zaměstnancům pojišťovny říkat – opakovat jim mantry, že všichni občané ČR jsou vynucenými spolupodílníky na dané pohledávce. Pak zavolá kameramana, který vše zaznamená a později zveřejní na webu.

Scénář je stejný jako při všech předchozích návštěvách pojišťoven: skupina lidí se nahrne na pobočku a vyžaduje po zaměstnancích potvrzování vytištěných dokumentů, případně se s nimi pouští do slovních výměn o československém občanství.

Podle učení LVČR je Česká republika nelegitimní státní útvar, neboť Československo nikdy nezaniklo. Sami se považují za Čechoslováky, což chtějí pravidelně na různých úřadech potvrzovat. Nazývají to ztotožnění.

Podle analýzy Centra proti hybridním hrozbám při Ministerstvu vnitra se světonázor LVČR nápadně podobá americkému hnutí Suverénních občanů (SMC), které je ve Spojených státech považováno za extremistickou a teroristickou skupinu, neboť někteří členové hnutí se uchýlili i k vraždám či násilí. Už i některé akce, především ta výše zmíněná z krajského soudu v Hradci Králové, byla na hraně trestného činu. Dvě osoby, které se akce účastnily, policie nahlásila správnímu úřadu pro přestupek.

Skupinu legitimních věřitelů opouštím ve chvíli, kdy vstupují do pobočky, neboť scénář je pokaždé stejný, jeho vyvrcholení záleží vždy jen na trpělivosti a nervech zaměstnanců. Svůj den členové skupiny končí na zahrádce restaurace na pražském Andělu obědem a dokončují tam i svoji administrativu sepisováním nových podílových listů.