„Myslíš, že autobus pojede?“ Dopravci v Pardubickém kraji hrozí výpověď

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před devátou ráno vysedám z vlaku na nádraží v České Třebové, které je mi důvěrně známé, a zamířím kolem fontány ve tvaru zeměkoule k autobusovým zastávkám.

Ještě před pár lety jsem odsud několikrát týdně dojížděla na brigádu do třináct kilometrů vzdálené Litomyšle. Ani dnes nebude moje první cesta jiná.

Ze zvyku koukám na informační tabuli nad hlavou. Spoj, na který čekám, tam ale nevidím. Poloprázdného panelu si všimlo i několik místních, kteří horečně mávají rukama a přou se o to, v kolik má autobus odjíždět.

„Nejdřív tam bylo 8:58, to potom zmizelo. Na papíru je 9:10 a na internetu mi to ukazovalo 9:13,“ slyším před sebou.

V hloučku stojí pět lidí. Markéta se mi záhy svěřuje, že potřebuje jet do nemocnice na vyšetření. Helena míří domů a Petr s dětmi za babičkou. Nikdo by se ale prý nedivil, kdyby autobus nejel.

Některé spoje nejen na Orlickoústecku, ale i na Jevíčsku, Litomyšlsku a Lanškrounsku po plánované změně dopravce už bez varování nevyjíždějí déle než měsíc.

Autobus nakonec přijíždí. Se mnou do něj nasedne osm lidí a od obrubníku se odpíchne přesně v 9:13. „Jezdím každý den a mám s tím hodně špatnou zkušenost. Spíš to nejezdí, než že ano,“ říká mi po cestě penzista Jiří, který cestuje mezi Českou Třebovou a Litomyšlí.

Nedávno se prý zdržel na několik piv v restauraci a chtěl jet posledním autobusem domů. Ten ale nejel. „Než abych se svalil do pangejtu takto oblečen, jel jsem taxíkem,“ popisuje šedesátník v kostkované košili, kravatě a saku. Cesta ho tak místo 36 korun stála zhruba čtyři sta.

Jeho příběh ukazuje i to, že ačkoli se Česká Třebová proslavila především díky železnici a překladišti kontejnerů, pro místní – zejména pro ty bez auta – se stala klíčovou i autobusová doprava.

Mnohdy je jedinou možností, jak se dostat k jednomu z nejdůležitějších železničních uzlů v Česku a odjet, kam potřebují. Pro Českotřebováky zase znamená snadnou cestu do nedalekých nemocnic. Sami žádnou nemají. Poslední měsíc se ale z dříve spolehlivých spojů stala spíš sázková kancelář.

Pardubický kraj – stejně jako všechny ostatní – před časem vypsal výběrové řízení na nové autobusové dopravce. Jednou musel tendr zrušit: podle antimonopolního úřadu byly podmínky příliš konkrétní.

Firmy tak komise vybrala až napodruhé. Nejvíce oblastí, celkem čtyři, nakonec dostala společnost BusLine.

Podle náměstka pro dopravu Michala Kortyše (ODS) byla nejzásadnějším kritériem cena. „BusLine splnil všechny podmínky a dal nejnižší cenu,“ říká pro Seznam Zprávy. „A byla tam taky kritéria v technické části, tedy jakými autobusy se bude jezdit, jak jsou staré a podobně.“

Že scéna z dopravního terminálu v České Třebové není náhodou, ale spíš pravidlem, měly Seznam Zprávy možnost ověřit ve Svitavách, v Jevíčku nebo v Moravské Třebové. Na všech jmenovaných nádražích byly nespolehlivé autobusové spoje tématem číslo jedna.

„Myslíš, že to pojede?“ začínala téměř každá konverzace. A končila dle situace „Měli jsme štěstí“, případně „Tak nic, jdeme do cukrárny. Zkusíme to za hodinu.“

U jednoho z takových rozhovorů potkávám zhruba šedesátiletou Marii, která jezdí autobusem každý týden. „Jednička včera jela, dneska nejela. Oni si to tak prostřídávají,“ říká.

„Je to katastrofální. Oni řeknou, ať si to přečteme na internetu, ale já ho nemám, tak tady budu asi stát jako pikové eso od tří do osmi do večera a nic nepojede.“ BusLine v posledních týdnech totiž na webové stránky každý den vyvěšuje seznam spojů, které nevypraví. Denně jich je zhruba 80 až 100.

Spoléhala na něj i Aneta, která potřebovala se svými třemi dětmi přejet do Opatova. „Internet ukazoval, že jede, ale nejede. Zavolala jsem tedy synovi, aby pro nás přijel, jinak bychom se nedostali,“ vysvětluje.

I já si během dne vyzkoušela, že výpis na internetu neodpovídá realitě, byť trochu jinak: autobus jet neměl, ale na zastávku dorazil. A dokonce na čas. „Mají v tom nepořádek. Sami už nevědí, kde jim hlava stojí,“ odpovídá řidič na otázku, jak je to možné.

„Nemají řidiče a další nebudou. Pořád odcházíme. Taky jsem nalomený, protože podmínky, jaké máme, jsou nesnesitelné,“ vypráví. Vstává prý každý den ve tři ráno, jezdí pět dní v týdnu 14 hodin denně a nejdelší pauzu má hodinovou. Za měsíc navíc nadělal 60 hodin přesčasů.

„Ty nové turnusy nejde odjet. Jízdní řády jsou zkrácené, na zastávce mám minutu. A pokud hned na začátku naberu při odbavení lidí zpoždění, už to nedoženu,“ popisuje.

Ačkoli autobus řídí už roky, teď prý uvažuje o tom, že skončí a vrátí se do fabriky. „Čekám ještě, jaká bude výplata, pak se rozhodnu. A nejsem sám.“

I další řidiči si stěžují na podmínky. „Pomalu tam není čas ani na vyčůrání. Máme tam třeba desetiminutovou bezpečnostní přestávku, ale člověk přijede s patnáctiminutovým zpožděním, takže hned jede další linku a už se zpožděním. Jízdní řády nejsou dobře poskládané,“ posteskne si další z nich.

Žádný ze šoférů nechce zveřejnit jméno. Bojí se, že by se jim kritika mohla odrazit na mzdě.

Problémy mají dvě příčiny. Firmu BusLine – ale i další dopravce v Česku a Evropě – trápí nedostatek řidičů. A podle Radovana Vrátného, který má ve společnosti na starosti komunikaci s médii, nábor nových postupoval „pomaleji a komplikovaněji“, než očekávali.

Společnost přesto ještě v červnu slibovala, že přes léto by se měla situace uklidnit. Podle cestujících i řidičů se to ale nestalo. Důvod? „Pokles počtu spojů v letním jízdním řádu byl více než vykompenzován dovolenými nových řidičů, které jsme museli umožnit, odchody řidičů zapůjčených z provozů BusLine i částečným nenaplněním dohod ze strany externích dopravců,“ vysvětluje Vrátný pro Seznam Zprávy.

V Pardubickém kraji tak podle něj chybí ještě zhruba 25 až 30 řidičů. Pro zajištění dopravy by jich ale stačilo zhruba 10. „Během července jsme sehnali 30 nových s tím, že pracovní smlouvu jich podepsalo víc, ale prostě někteří nenastoupili,“ říká.

Druhou komplikací jsou nové jízdní řády, ve kterých je podle šoférů málo pauz i času na zastávkách. Za nimi však nestojí BusLine, ale Pardubický kraj.

„Jízdní řád jsme dávali my, oni ho jen akceptovali. Nastavovali ho naši úředníci s pomocí softwaru, který to udělal automaticky, a trochu se to zkrátilo. Ale zadal jsem BusLinu, ať sbírá informace od řidičů, a pak to podle toho budeme rozvolňovat,“ popisuje Seznam Zprávám náměstek Kortyš.

Podle něj je nutné některé spoje, které lidé tak často nevyužívají, omezit. Mělo by to být 35 linek z 1 700, které má BusLine na starost. „Nechtělo se nám redukovat ty spoje, ale teď musíme,“ říká Kortyš.

Do konce července zároveň po společnosti chce, aby mu dala záruky, že od 28. srpna – tedy konce letních spojů – bude vše v pořádku. „Chci, aby mi předložili, kolik mají řidičů, kolik mají smluv. Když mi to nedoloží, budu muset začít s restrikcemi a hledat jinou cestu,“ nastiňuje další postup.

Možností je třeba nasmlouvat pro část oblastí, na kterých teď jezdí BusLine, jiného dopravce. „Znamenalo by to, že jim podáme výpověď z jedné oblasti,“ doplňuje.

I pokud společnost Pardubický kraj přesvědčí, dostane podle Kortyše statisícové sankce podle smlouvy. Jejich přesnou částku chce ale vyhodnotit až na konci léta. „Uděláme tlustou čáru a uvidíme, co bude dál.“