„My tu horu vykutáme.“ Jak bude vypadat těžba lithia pod Cínovcem

„Toto je model hory s hlavním ložiskem. Tady nahoře je obec Cínovec a my z lesa někde odsud budeme razit přístupovou cestu,“ jezdí prstem po mapě geolog Tomáš Vrbický. „Budou to dvě šikmé podzemní šachty do nitra hory, kterou vykutáme a opět vyplníme,“ vysvětluje v sídle těžební firmy Geomet.

V halách na okraji severočeského Dubí se rodí plán na těžbu lithia.

Na dřevotřískových deskách visí připíchnuté geologické mapy a grafy: charakteristika lokality, vrtné výzkumy, modely otvírky a dobývání, výpočet zásob, proces zpracování a další.

„Ten fialový flek značí, že tam je nejvíc lithia, tam chceme začít,“ bodne prstem do geografické mapy. „Tady je to vidět ještě lépe. To červené nás zajímá,“ ukazuje zase jiný 3D model hory.

Zatím je vše na papíře. Vytvořit ale tyto mapy stálo už stovky milionů korun.

„Investice do geologického průzkumu je sázka do loterie. Investor vsadí na několik projektů a doufá, že alespoň jeden vyjde a pokryje náklady na ty ostatní. V průměru se začne těžit v jednom ze čtyřiceti projektů,“ představuje praxi ve světě Tomáš Vrbický.

A přibližuje, jak to bylo s lithiem na Cínovci. O tom, že vzácného kovu je v hoře dost, se vědělo. Ne však, kolik.

„S poptávkou po lithiových bateriích začali čeští geologové obcházet tuzemské státní i soukromé podniky, jestli by někdo geologický průzkum na Cínovci nezaplatil. Nikomu se do toho nechtělo, až narazili na australskou těžební společnost EMH, která má s těžbou lithia velké zkušenosti,“ vypráví Tomáš Vrbický.

Společnost European Metals Holdings (EMH) to riskla a zafinancovala v letech 2014-2021 celkem 67 jádrových vrtů.

„Ty provádí vrtná souprava, tedy taková speciální vrtačka s železnou tyčí a diamantovou korunkou na konci. Stroj z vrtu v podstatně vytáhne dlouhý váleček horniny,“ přibližuje geolog. Průměrná hloubka byla 390 metrů. Ten nejhlubší vrt byl bezmála půldruhého kilometru. Mimochodem - jeden vrt stojí kolem 2 milionů korun.

Horniny (67 tisíc vzorků) nechala posléze firma zanalyzovat a výsledek už známe: na Cínovci je jedno z největších nalezišť lithia v Evropě, zhruba 3 procenta světových zásob v hodnotě stovek miliard korun. Dvě třetiny jsou na české straně, třetina na německé.

Ve vedlejší hale stojí na jedné straně řada vysokých polic, na nich dřevěné krabice a v nich kamenné válečky s popisky. Leží jich tam stovky v různé tloušťce. Na druhé straně jsou kontejnery se stovkami plátěných pytlíčků.

„Co pytlíček, to analýza metru horniny. Pro zajímavost, jeden pytlíček, jedna analýza, tedy v podstatě jedna excelová tabulka stojí zhruba tisíc korun,“ upozorňuje Tomáš Vrbický.

Všechno je majetkem státu. Ze zákona je firma povinna veškerá data z geologického průzkumu státu odevzdat a horninu archivovat.

„To platí obecně. Když si koupíte pozemek a najdete na něm zlato, tak to zlato patří státu. Vy ho můžete těžit, ale vláda stanoví takzvanou daň z vytěženého nerostu. Ta by měla být co nejvyšší pro stát, ale ne likvidační pro těžaře. Na vše dohlíží Český báňský úřad,“ popisuje geolog, jak se to má s nerostným bohatstvím.

A tak to je i s lithiem.

Firma Geomet provedla a zaplatila geologický průzkum a pak do ní vstoupil v roce 2020 stát. Nyní vlastní 51 procent tuzemská energetická firma ČEZ, zbytek zmiňovaná australská těžební společnost EMH. Vláda avizovala, že má ambice dotáhnout těžbu lithia na Cínovci do praxe, což představuje investici zhruba 12 až 14 miliard korun. Zásadní ale bude studie proveditelnosti, která ukáže, má-li projekt ekonomický smysl. Výsledek se očekává na přelomu roku.

Z Dubí vede na Cínovec klikatá silnice. Zhruba v polovině je po pravé straně nenápadná odbočka do lesa. Přetíná ji závora a cedule zakazující vjezd. Zhruba půldruhého kilometru dál směrem k Sedmihůrské vyhlídce, je obyčejný malý palouček. Tam by měl být portál. Vstup do dolu.

„Představte si vjezd do tunelu na dálnici. Tak nějak to bude na povrchu vypadat. Do hory povedou dva tubusy. Uvnitř dolu budou jezdit speciální těžební elektrovozy. Nízké mašiny, které vrtají dopředu, nakládací vozítka, ale i ty velký dumpery,“ popisuje geolog. V případě Cínovce se upustilo od plánu fárání dolů do dolu a budování vertikálních šachet. Je to drahé a výtahy toho moc nevyvezou. Efektivnější bylo dostat se k ložisku horizontálně.

Dolovat se bude ve velkých těžebních komorách v hloubce zhruba 150 až 300 metrů pod povrchem. Vyrubaná hornina se ještě v dole (kvůli prachu a hluku) semele do velikosti štěrku. A pak nastává dosud nezodpovězená otázka: jak na povrchu svést rudu o osm kilometrů níž, a překonat přitom dvě údolí, do zpracovatelského závodu ve vesnici Újezdeček. Nákladními vozy to kvůli místním obyvatelům a ekologické náročnosti nejde. Na stole jsou podle Tomáše Vrbického dvě varianty: klasická a hi-tech. Každá má své plusy a minusy.

„Buď materiál dopravovat uzavřenou lanovkou, gondolou nebo pásem, anebo takzvaným RopeConem, což je pás zavěšený nad lesem. Lesům ČR se zatím víc zamlouvá druhá varianta, je ale výrazně dražší a také velmi viditelná, protože vede nad korunami stromů,“ popisuje Tomáš Vrbický.

V mobilu ukazuje již realizované dopravníky. V Evropě jsou pouze dva. Z obrázků je patrné, že by byly v přírodě kulantně řečeno nepřehlédnutelné.

Vracíme se přes Dubí do ne zrovna malebné obce Újezdeček. Na jejím okraji leží skomírající průmyslová zóna. Rozpadající se stavby zarostlé trávou, pár funkčních hal, vysokoložný sklad, bývalé fabriky.

„Odtamtud,“ ukazuje Tomáš Vrbický na kopec na horizontu, „povede, říkejme tomu zatím, transportní koridor, sem do areálu. V jedné části bude úpravna materiálu, v druhé separace a k tomu nějaké administrativní budovy a zázemí. Docela dost velký projekt,“ představuje si.

Natěžená ruda, která se „transportním koridorem“ dostane do zpracovatelského závodu, se ještě více rozemele, na zhruba jemnost polohrubé mouky. V této podobě - jako takzvaný lithium koncentrát - by se dal už prodat. Cena se pohybuje kolem sedmdesáti korun za kilogram (cínovecký koncentrát je méně bohatší na lithium).

Geomet má ale vyšší ambice. Zpracovat lithium koncentrát na takzvaný lithium karbonát, tedy finální náplň do lithiových baterií.

„To už je ale úplně jiné kafe. Pak začíná alchymie,“ konstatuje Tomáš Vrbický.

Ve stručnosti: lithiová ruda projde magnetickou separací a flotací, čímž vznikne cinvalditový koncentrát a ten se pak procesem pyrometalurgie a hydrometalurgie promění v lithium karbonát (vypadá jako čistě bílá hladká mouka). Cena tohoto karbonátu je šestkrát vyšší. Aktuálně se pohybuje kolem 430 korun za kilogram.

To, co při metalurgickému procesu zbyde, se bude lanovkou vracet zpět do dolu.

„Dalším vedlejším produktem je takzvaná jalovina, jemný křemenný písek a ten po železnici poputuje do bývalého hnědouhelného dolu Tušimice do speciálních kazet a děláme studie na to, jestli by se to nedalo použít ve stavebnictví,“ uvádí Tomáš Vrbický.

Těžba a zpracování lithia, kdy se přesouvá ohromné množství materiálu, je mimořádně náročná na vodu a energii.

„Vodu chceme přivést z okolních důlních šachet, přečistíme ji a budeme se snažit ji maximálně recyklovat,“ uvádí geolog.

Podle některých ekologů vzniká během zpracování rudy (pomocí kyselých procesů při vysokých teplotách) i nebezpečný odpad.

„V našem případě nebudeme využívat kyselých procesů a snažíme se, aby nám nevznikaly žádné odpady. Většinu zbylých materiálů chceme recyklovat nebo prodávat jako vedlejší produkt,“ dodává.

Obyvatelé Cínovce a okolí mají z těžby velké obavy. Zmiňují právě strach ze ztráty vody, z hlučnosti, nadměrné dopravy, ale i z příchodu minimálně patnácti set zaměstnanců, kteří budou v dolech a zpracovatelském závodě pracovat.

„Máme celou síť čidel, kde monitorujeme stav podzemní vody a z dat vytváříme model pohybu vody, abychom neporušili normy. Chceme být co nejvíce šetrní k přírodě a i lidem, kteří tu žijí,“ vysvětluje Tomáš Vrbický. Osvětovou kampaň místním ale ještě nepředstavili. Je prý ještě brzy.

„Máme geologický průzkum, což je, jako bychom zjistili, že na hřebenu fouká. Nemáme ještě závěrečnou studii proveditelnosti a hlavně nemáme finální rozhodnutí od investora. S jistotou tedy teď můžeme říct jen to, že je tu ložisko lithia a že je velké. Zbytek musejí rozhodnout jiní,“ pokyvuje hlavou geolog.

Těmi jinými jsou ČEZ, EMH, Ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu a nakonec i celá vláda. Zda-li se začne na Cínovci těžit, by se mělo rozhodnout během příštího roku.