„Musíte se modlit.“ Rodiče popisují, jak se hledá logoped

Shánění logopeda pro syna přirovnává Vlasta Bari z Královéhradeckého kraje k obdobně trnité cestě, jakou valná část Čechů absolvovala při hledání zubaře, který přijímá nové pacienty.

„Obvolala jsem všechny logopedy v blízkém i vzdáleném okolí. Čekací doba? Minimálně půl roku. A to se ještě musíte modlit, aby z pořadníku před vámi někdo vypadl,“ líčí peripetie matka tří dětí.

Žádala o pomoc pojišťovnu, která sice slíbila kontakty, ale následně se neozvala. Po urgencích a osobní návštěvě na pobočce dostala tipy na dva logopedy.

„Oba už jsem stejně měla obvolané a věděla, že nepřibírají. I tak mi bylo řečeno, ať to zkouším. Kdybych měla spočítat, kolik jsem projela a provolala sháněním logopeda, troufám si říct, že bych se dostala k částce zhruba 3000 korun,“ vypočítává Bari náklady.

Dočasně proto sáhla po specialistovi, který není hrazený přes pojišťovnu a účtoval si 1500 korun za hodinu. Jak ale zmiňuje, dávat takovou částku několikrát do měsíce si dlouhodobě nemohla dovolit.

Nakonec se jí poštěstilo a po půl roce hledání náhodou narazila na logopedku v Jilemnici. K té už nyní dochází dvě z dětí a Bari si péči chválí. Nevadí jí ani to, že musí potomky vozit zhruba 20 kilometrů.

„Že nejsou zubaři, chápu, ale že nenajdu pro dítě logopeda… Byla jsem velice naštvaná, a to je asi ještě slabé slovo,“ shrnuje Vlasta Bari s tím, že ji zklamal zejména přístup pojišťovny.

Mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Viktorie Plívová naopak reaguje, že se její kolegové snaží vždy maximálně vyjít vstříc a co nejrychleji najít řešení. Radí zároveň využívat online vyhledávač smluvních poskytovatelů.

„V letošním roce se na naše pobočky obrátily tři desítky klientů s žádostí o pomoc při zprostředkování služeb logopeda. Žádosti průběžně řešíme,“ zmiňuje Plívová.

Průzkum agentury Ipsos pro Seznam Zprávy v rámci projektu Jak se žije v Česku odhaluje, že počet logopedů vnímá jako nedostatečný 38 procent dotázaných. Nejvíce je pak postrádali lidé ve věkových skupinách 45 až 54 let (41 procent) a 35 až 44 let (39,6 procenta).

Dojíždět za logopedem – dokonce do jiného kraje – musí s dcerou i Petra. Žije v Sušici, kde jediná specialistka skončila loni začátkem roku.

„Všichni, kteří logopedii potřebují, musejí shánět v okolí Sušice, tudíž Klatovy. Ale tam je už taky plno, takže dojíždíme do Strakonic,“ popisuje.

Zkušenosti má podobné jako Vlasta Bari – obvolávání beznadějně obsazených specialistů. „Pokud rodiče vyloženě nevědí, kdo přibírá, musí pracně obvolávat všechny,“ líčí.

S dcerou za logopedem jezdí vlakem. „Je to hodina tam a hodina zpět,“ přibližuje Petra, podle níž tak reálně zabere návštěva logopeda půl dne.

„Vezměte si třeba děti z rodin, které nemají moc peněz. Dojíždějte si s dítětem každý týden někam na logopedii. Vždyť je to skoro nemyslitelné,“ říká Marie Kaufnerová z Místní akční skupiny Pošumaví, která se jako koordinátorka Místního akčního plánu věnovala právě i nedostatku logopedů v regionu.

Mluví o tom, že problém není jen u nich, ale v celé zemi. To dokazují i data, kolik specialistů je podle Asociace klinických logopedů aktivních v jednotlivých krajích, a zejména pak přepočet obyvatel na jednoho logopeda (překlikněte v grafice).

Podle předsedkyně asociace Barbory Richtrové by ideální stav nastal, kdyby na deset tisíc obyvatel připadal jeden logoped. Tak tomu ale v naprosté většině krajů není a například v Libereckém nebo Ústeckém kraji je to téměř trojnásobný počet obyvatel.

Marie Kaufnerová soudí, že by mohli pomoci školští logopedové, kteří by měli být od nového školního roku zakotveni v zákoně.

Před tím, že by situaci mohli spasit školští logopedové, ovšem Richtrová varuje – nově ukotvená pozice školského logopeda podle ní není systémovým řešením. Mohou podle ní pomoci s intervencí, ale už ne se zdravotnickou diagnostikou podle Mezinárodní klasifikace nemocí.

„Politici si slibují, že díky školským logopedům ubude dětí s odkladem školní docházky a ubude dětí s problémy ve vývoji mateřského jazyka obecně. A to je pro mě osobně fatální mýlka a nepochopení, že většina dětí, které chybně realizují hlásky po šestém roce věku, nemá pouhou poruchu výslovnosti, ale může to být symptom těžšího problému, jsou to děti s neurovývojovou poruchu,“ popisuje předsedkyně asociace, podle které by více pomohlo, kdyby školy měly k dispozici speciální pedagogy a byly zřízené přípravné ročníky.

Čekací doby se podle Richtrové pohybují od jednoho do šesti měsíců a jsou dané regionálně.

„Bohužel někteří kolegové mají dokonce i stop stav. Nejhůře jsou na tom severní a jižní Čechy. Na druhou stranu je namístě říct, že na tom zase nejsme tak špatně jako jiné zdravotnické obory. Je zvláštní, že velmi často čteme, že je málo logopedů, psychologů, lékařů, sester. Ale že je nedostatek speciálních pedagogů zejména v poradnách, to se nepíše,“ zdůrazňuje.